Neviditelný Pes

RECENZE: Miroslav Žamboch, Hra gentlemanů - JFK 14 Prokletí legendy 2

31.3.2008 0:05

JFK 14 Prokletí legendy 2 Hra gentlemanů Miroslav ŽambochTOPlistAno, milé čtenářky, opět se vrací. Kdo? No přeci agent John Francis Kovář a to už ve své čtrnácté misi. Vlastně teprve ve 13, protože předchozí díl byl zasvěcen jeho feme fatale, Andree Vilefort, která si hrála na uklízečku a pomocí své katany dělala v agentuře pořádek. Ve 14 díle se Miroslav opět vrací k agentu Kovářovi a teprve navazuje na to, kde skončil šéfredaktor Pevnosti – Tomáš Němec.

Žamboch nám předkládá skvěle propracovaný svět budoucnosti, který je plný technických vymožeností. Příběh působí typicky "žambochovsky" – rychle plynoucí děj plný akce, sexu a cynického humoru, kterému se sice nebudete smát, jako tomu, kterým vládne Jiří W. Procházka, ale i tak se párkrát srdečně pousmějete. Skvěle propracovaná detektivní zápletka nabudí napětí a navíc vám bude při každé zmínce o hlavním záporákovi  běhat mráz po zádech a budete si přát, aby o něm autor odhalil ještě něco víc.

Jediným mínusem knihy pro mě bylo, že se mi charaktery postav nezdály dostatečně dobře vykresleny. Ostatní na to však mohou mít jiný názor...

Nesmím zapomenout zmínit cenu knihy. Ta nám oproti minulému roku o čtyřicet korun povyrostla. Důvodem je navýšení počtu stran textu, po kterém čtenáři už dlouho volali. O ilustrace se postaral Petr Vyoral, který ilustroval i díl minulý.

Temná série započala Podhoubím smrti (JWP), pokračovala Stínem legendy (TM) a zakončena byla dvoudílným Prokletím legendy (MŽ). Konec tohoto dílu nasvědčuje, že i přesto všechno, čím si JFK prošel, ho čekají ještě perné časy a určitě nejenom já osobně jsem napnutý, jako struna, abych věděl, jak to s ním bude dál pokračovat...

Hodnocení: 60%.

Agent JFK 14 - Prokletí legendy II : Hra gentlemanů
Miroslav Žamboch

Nakladatel: Triton, E.F.
Obálka: Marek Hlavatý
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková
Rok vydání: 2008
Počet stran: 192
Rozměr: 125 x 185
Provedení: paperback, brožovaná
Cena: 139 Kč

Martin Stručovský


zpět na článek