REPORTÁŽ: Scon 2008
Velký víkendový con přesně každé tři neděle, to nabídla pražská fandomová scéna v prvních měsících tohoto roku. Na v hlubokých lesích zapadlý Pragocon a mimořádně vyvedený Trpaslicon navázal ve dnech 14.3.-16.3. v prostorách Obchodní akademie ve Svatoslavově ulici druhým ročníkem Scon, setkání to (nejen) příznivců vyvolené trojice hvězdných fenoménů jménem Stargate, Star Trek a Star Wars.
Úvodní část mého pátečního putování se nijak nelišila od té, kterou jsem absolvoval před třemi týdny, cestv na Trpaslicon. Hned po práci šup na plzeňský konec zatím nedokonalého teleportačního zařízení, kterému říkají Student Agency, při zastávce na Václaváku doplnit dvdtéku a pak už honem na vlastní místo konání. Scon se naštěstí odehrával ve stejných prostorách jako loni, takže jsem se vyhnul kufrování, a hladce proběhla i registrace, stačilo zahlásit, že jsem sardenský reportér, a hned jsem byl s úklonami vpuštěn dovnitř. Jako první věc jsem zamířil do tělocvičny zabrat si místo na spaní, protože jsem si živě pamatoval, jak byla loni hlavně první noc tělocvična přeplněná, ale k svému překvapení jsem shledal, že je tentokrát skoro prázdná. Později jsem zjistil, že ke spaní byly letos využity i třídy ve druhém podlaží. Chválím, bod pro organizátory.
Po rozložení spacích potřeb jsem šel okouknout conové prostory, které byly pečlivě označeny seriálem směrových šipek s obrázky odpovídajícími svým cílům. Opět chválím, druhý bod pro organizátory, který ovšem vzápětí strhávám za nepřítomnost anotací u programu. Pro příště prosím napravit. Ale zpět k prostorám. Přízemí kralovaly spolu s provizorním knihkupectvím místnosti literárního a kresleného bloku a první poschodí opanovaly kromě občerstvovny i samotné hvězdné fenomény plus místnost určená pro ostatní SF seriály. Do té jsem zamířil jako první. Na pořadu večera bylo Pirxovo představení starého britského seriálu The Avengers, který sám přednášející označil za mix Doctora Who, Profesionálů a Dempseyho a Makepeacové. Povídání i ukázky byly více než zajímavé. Zápletka se svrháváním vlády pomocí psychotropního mléka či příběh o stylově vraždících klaunech, kteří se ocitnou bez práce, to se jen tak nevidí. Vůbec bych se nezlobil, kdyby nám televize veřejné služby tento seriál na jednom ze svých programů dopřála.
Začátek následujícího bodu programu, jímž byl úvod do Battlestar Galacticy, jsem si nechal ujít a jal se plnit propagační letákové povinnosti šéfa SeriesConu. Po přiměřeném poletákování conových prostor jsem se konečně mohl připojil ke galacticovým fanům a zhlédnout druhou polovinu dokumentu o natáčení, ve kterém se všichni vzájemně uznale poplácávali po zádech, ale vzhledem k vysoké kvalitě seriálu měli i proč. V seriálové místnosti jsem strávil i následující hodinu, kdy Marty představil asi nejúchylnější, a můj oblíbený SF seriál, jménem Lexx, který možná znáte z Primy, kde kdysi běžely jeho první dvě série, nebo ti šťastní z AXN sci-fi, kde nyní běží celý.
Páteční program jsem zakončil startrekově a to konkrétně epizodou "World Enough and Time" z fanouškovského pokračování TOSky New Voyages. Na toto dílo jsem byl velmi zvědavý, protože je nominováno na prestižní Saturn Award, což mi přijde dost zvláštní, protože porovnávat fanfilm s regulérní seriálovou tvorbou dost dobře nejde. Musím říct, že příběhově byla epizoda hodně dobrá, triky překvapivě ušly, starý dobrý Sulu potěšil, ale trochu to kazili všichni ti neherci, kteří si neúspěšně hráli na Kirka a spol., ale na druhou stranu právě tito nadšenci jsou pravděpodobně příčinou, proč to v podstatě velmi dobré dílko vzniklo, takže jim člověk může těžko něco vyčítat.
O půlnoci jsem zašel na pokec do občerstvovny, kde jsem vydržel až do zavíračky, která byla po hodině a něco nekompromisně nastolena. Pak už jsem se odebral na kutě do tělocvičny, kde se ženili zimní čerti, což jsme vyřešil tím, že jsem se v průběhu noci postupně přioblékával.
V sobotu ráno jsem se probudil něco před devátou a s drkotajícími zuby jsem se urychleně odebral do občerstvovny nechat se rozmrazit šálkem horkého čaje. Během rozmrzání přirazil Reaver.man, jeden ze seriesconových spolušéfů, a tak jsme mohli využít čas, který mu zbýval do přednášky, k úspěšnému vyřešení problému s narůstajícím přetlakem seriesconového programu. Po zmíněné Reaver.manově zasvěcené přednášce o Babylonu 5 mě v programu literárního bloku zaujal název Lamentiny přednášky "Teorie četby a psychologie čtenáře". Zaskočil jsem na ni a nelitoval, věru poučné povídání to bylo. Mezitím na con dorazil ředitel Festivalu fantazie Václav Pravda, a jakmile si na chodbě zřídil svůj obvyklý Pravdostánek, hned jsem toho využil, abych úspěšně zaloboval za mírné rozšíření letního seriesconového programu. Za kladné vyřízení ještě jednou děkujeme.
Pak už se přiblížila jedna hodina popolední, kdy měl mít přednášku Port, další ze seriesconových spolušéfů. Proto jsem co nejrychleji nafasoval v občerstvovně příděl párků a seběhl o patro níže do kresleného bloku. Portyho přehled comicsových seriálů byl výživný a zábavný, a ačkoli se považuji za seriálového maniaka, musím se přiznat, že o existenci spousty představovaných kousků jsem neměl ani ponětí. Mám co dohánět, ale od toho podobné přednášky jsou, aby člověk seznal, jaké mezery ve vzdělání musí zaplnit. Následující hodinku jsme s Portem využili k pokecu a upřesnění jeho části seriesconového programu. Následně jsme ještě stihli kousek Pirxova představení dalších starých britských seriálů. Tentokrát šlo o seriály Gerryho a Sylvie Andersonových. Pak už se ale Port musel odebrat zpět do práce, protože účastí na conu si jen zpestřil cestu z noční na noční. Tak se pozná opravdu zapálený fanoušek. Vyprovodil jsem ho tedy alespoň na tramvaj. Po návratu na con jsem zaskočil na Kernelovu přednášku o Firefly, kterou jsem si sice vyslechl již loni, ale znáte to, opakování je matka moudrosti. Z přednášky jsem se ale tak mohl v klidu vytratit ještě před jejím skončením, následně totiž bylo v startrekovském programu na pořadu dne promítání českého fanfilmu Metrénský incident a obával jsem se, že bych se také nemusel do příslušné třídy vejít, tak jsem si chtěl nějaké pěkné místo zabrat s předstihem, což se mi také nakonec podařilo.
Na mediálně profláklý Metrénský incident jsem byl hodně zvědavý, ale pocity jsem si z něj nakonec odnesl trochu rozporuplné. Přišlo mi, že se tvůrci neuměli rozhodnout, zda budou točit parodii či drama, a zůstali tak na půl cesty. Vtipné momenty fungovaly, dramatické již méně. Ono je vůbec otázka, zda se dá v našich podmínkách vážný trekovský či jiný fanfilm natočit, k tomu by byla nutná příběhová, herecká i triková vyzrálost. Já bych se držel parodií, tam se dá nedostatek výše uvedeného přetavit i v klad. Ale každopádně zaplaťpánbůh za všechny fanoušky, kteří svůj fenomén jen pasivně nehltají a snaží se sami něco tvořit.
Po skončení promítání jsem skočil kolegiálně podpořit sardenského šéfredaktora na jeho přednášku o Isaacu Asimovovi a pak už přišlo na řadu vyvrcholení Sconu v podobě společného Galavečera. Příslušná tělocvična, kde se Galavečer odehrával, byla úspěšně zaplněná a troufám se říct, že se určené dvě hodiny výborně bavila nebo alespoň její návštěvníci. Byly vysílány tématické zprávy, stali jsme se svědky soutěže vybraných dívek o ruku jistého milionáře, který se ztratil na tajuplném ostrově, a nakonec došlo na volné pokračování loňského divadelního představení, ve kterém zástupci tří hvězdných fenoménů tentokrát natrefí na jednoho obrýleného čaroděje a vy-víte-koho. Stejně jako loni moc chválím, opravdu výborné.
Po skončení Galavečera byla na sconském programovém menu povětšinou různá promítání, která si člověk může případně dopřát i doma, tak jsem se nechal zlákal multifanovou skupinkou, která se rozhodla expandovat se Sconem dále do Nuslí. Nakonec jsme vyrazili v sedmi lidech a do páté hodiny ranní, kdy se alespoň část z nás vrátila do Svatoslavovy ulice, jsme postupně založili externí sconské kecací místnosti ve třech restauračních zařízeních s navyšující se zavírací dobou. Jelikož se expanze účastnil i sardenský šéfredaktor a jiní nejmenovaní prominenti, nechám si pikantní historky s dovolením pro sebe, případně pro nereportové využití ;-) Takže jen jedna zajímavost. Krátce po té, co jsme vyrazili, jsme se dostali na multidistanční silnici, po které se dle ukazatelů dalo jedním směrem dostat do Plzně, Karlových Varů či Teplic, ale zároveň i do Českých Budějovic a Vídně. Úplný námět na nějakou vícedimenzionální povídku.
Jak už jsem předeslal výše, v neděli ráno jsem ulehl až po páté hodině, ale přesto jsem se po nějakých třech a půl hodinách spánku probudil celkem čilý. Předtím, než jsem musel vyrazil směr Zličín, kde se nachází pražský konec zatím nedokonalého teleportačního zařízení spojujícího západočeskou a středočeskou metropoli, jsem ještě navštívil kreslený blok, kde jsem už po několikáté zhlédl svůj oblíbený srdcebolný anime kraťas Hlasy hvězd, pojednávající o dětské lásce rozdělené světelnými roky. Nádhera. Po té už jsem pro letošek opustil prostory Obchodní akademie ve Svatoslavově ulici definitivně.
Co říci ke Sconu závěrem? Povedl se z hlediska organizátorského i programového a užil jsem si ho ještě více než ročník první. Pevně tedy doufám, že to nebyl ročník poslední. Účast totiž asi nebyla tak vysoká, jak si organizátoři představovali. Když jsem se v sobotu odpoledne informoval na počet přítomných duší, dostalo se mi odpovědi, že je na conu dvoustovka návštěvníků a přednášejících a pětadvacet organizátorů. Vzhledem k tomu, že byly už v průběhu sobotního dopoledne s cílem přilepšit sconovému rozpočtu vysílány mezi návštěvníky sličné slečny přesvědčující ke koupi placky (koupil jsem) a že na závěr galavečera byla uvedena na recepci v činnost kasička na dobrovolné peněžité dary, bojím se, jestli organizátoři neprodělali kalhoty, což by mě velmi mrzelo. Takže si dovolím trochu zaapelovat na všechny fanoušky. Jezděte na cony. Užijete si skvělé atmosféry, seznámíte se s dalšími spřízněnými dušemi, na přednáškách nasajete nové informace či zhlédnete klenoty, o kterých jste třeba neměli dosud ani tušení. Ono když na cony jezdit nebudete, může se vám také stát, že až se na nějaký budete chtít vypravit, žádný už nebude. Takže vzhůru a směle do conování. A za rok na třetím ročníku Sconu, držme si palce, na viděnou.