INTERVIEW: Rozhovor s Jurajem Červenákem

Brzy ti vyjde tvůj nejnovější román – Bohatýr: Bílá věž. Jak dlouho jsi se na něj připravoval a kolik času ti zabralo samotné psaní?

No, to trochu vyznělo, že si můžu dovolit podobný luxus jako autoři typu Sapkowski, kteří už jsou „za vodou“ a můžou třeba i rok pouze sbírat a studovat materiály ke knížce a další rok se pak věnovat samotnému psaní. Já se psaním živím, a to v našich končinách znamená, že člověk musí psát prakticky každý den. Když ne beletrii, tak publicistiku, pořád něco. Ale je pravda, že na třetího Bohatýra jsem se musel připravit důkladněji než na jakýkoli jiný text, který jsem dosud napsal. Je to totiž téměř výhradně historický román (fantasy prvky jsou tam taky, ale poskrovnu), takže spousta postav, míst a událostí je skutečných. Příběh je o pádu Chazarské říše a tažení knížete Svjatoslava na Kavkaz, na poloostrov Taman a do povodí Donu, takže jsem si musel nastudovat všechno o tamějších a tehdejších národech, městech, mytologii, náboženství, zvycích a podobně. Dělal jsem to během celého psaní prvního a druhého dílu. Samotné psaní Bílé věže mi pak zabralo zhruba sedm až osm měsíců.

Bílá věž bude rozsáhlejší, než je u tebe zvykem. Plánoval jsi to od začátku anebo to vyplynulo až během samotného psaní?

Od začátku jsem věděl, že to bude tlustší knížka než Ocelové žezlo a Dračí carevna, ale že to nakonec bude mít i s dodatky téměř 650 normostran (tedy víc jak dvojnásobek „černokněžnických“ románů), to jsem skutečně netušil. Ten rozsah není způsoben tím, že bych se stával grafomanem, který do textu vkládá mnohastranové opisy prostředí a vnitřních monologů hrdinů – prostě je Bílá věž románem se spoustou postav, s několika dějovými liniemi a velkým množstvím událostí. Je to nejspletitější text, jaký jsem dosud napsal. Romány o Roganovi jsou vedle něj jen takové prostinké přímočaré novelky. Ale můj další román, Bivoj Běsobijce, bude zase „disciplinovaný“ 300-stranový román.

Na co se mohou čtenáři v Bílé věži těšit?

Na spoustu bitev, romantiky a taky trochu kouzel. Na pestrobarevný výlet do oblasti Kaspického moře a Kavkazu v 10. století. Na mytologii Alanů, soužití židovských Chazarů s jinými etniky a náboženstvími, na výbojné Pečeněgy, hrdé pevnosti na kavkazských vrcholcích, vzkvétající i hořící města, námořní bitvy, piráty, kočovníky, Vikingy a samozřejmě na kyjevské bohatýry. Mě samotného teď s půlročním odstupem udivuje, co všechno v té knížce vlastně je. Pevně doufám, že to bude nejen pestré, ale i napínavé čtení.

Plánuješ, že se v budoucnu k Iljovi a k bohatýrům vrátíš?

Ano. Mám poměrně podrobně vymyšlenou druhou bohatýrskou trilogii, v níž nebude chybět obléhání Kyjeva Pečeněgy, nájezd Svjatoslava na podunajské Bulharsko a válka s Byzancí. Ale hlavním hrdinou bude tentokrát Dobryňa, což je reálná historická postava – byl to Svjatoslavův švagr a strýc budoucího velkoknížete Vladimíra. Jeho osud bude, jako obvykle, kombinací faktů a motivů z bylin.

Bohatýr je tvá poslední kniha u Walesu. Další knihy ti vyjdou v novém vydavatelství, které buduje Robert Pilch. Můžeš nám k tomu prozradit trochu víc?

Brokilon není nové vydavatelství. Má za sebou pěknou řádku vydaných titulů (včetně mých starších conanovek). Jen se na nějakou dobu odmlčelo, protože Robert pracoval pro Wales. Ale teď se opět vydal na sólovou dráhu, takže Brokilon se vrací na scénu. A já zůstávám věrný svému redaktorovi a překladateli. Nejsou v tom žádné finanční motivy či nespokojenost s vydavatelstvím Wales – jen přátelství. S Pilchem jsem do Walesu přišel a teď jej spolu s ním opouštím.

V současné době pracuješ na novém románu – Bivoj Běsobijce. Na co se mohou čtenáři těšit?

Na hrdinskou fantasy v dynamickém akčním duchu Černokněžníka – avšak s jinými hrdiny a inspirovanou nejstaršími českými mýty (a jejich pozdějšími středověkými variacemi). Lákalo mě to už dlouho. Půjde o velký epický příběh o rozsahu třetího Bohatýra, bude však rozdělen na dvě části – Bivoj Běsobijce a Bivoj Válečník. Čtenáři se potkají nejen s Bivojem a Kazi, ale samozřejmě i s Libuší, Přemyslem či Vlastou. A spoustou jiných, nových postav. Od lovu na kance a orání pole u Stadic se to pouze odrazí, přidal jsem do příběhu další, vlastní motivy, které čtenáře Jiráska překvapí.

A co Rogan a Gorja? Kdy se mohou tvoji fanoušci těšit na tyhle dva tvé hrdiny?

Netuším, kdy. Ale někdy snad ano. Mám v hlavě další tři příběhy s černokněžníkem, tentokrát výrazně posunuté k historickému románu. Jeden se odehrává na severu, mezi slovanskými kmeny u Labe a na Rujaně, druhý během války Bulharů a slovanských kmenů s Byzancí a třetí bude o konfliktu Moravanů s Nitrou.

Nemáš občas té slovanské fantasy dost? Nechtěl by sis stvořit příběh z vlastní Země Nezemě?

Popravdě řečeno, občas už mi to slovanské prostředí opravdu leze krkem. Ale když začnu psát něco jiného, tak mi zase začne chybět, takže jsem rád, když se k Slovanům zase vrátím. Tak přišel po Černokněžníkovi Bohatýr, který vlastně slovanský není – pouze okrajově; ty motivy, historické i mytologické, jsou tam mnohem pestřejší. Teď jsem se s Bivojem vrátil k ryze slovanské fantasy, no a pak se v románové sérii s pracovním názvem Kapitán Báthory pro změnu vydám do úplně jiného období a náboženského prostředí.

Řekni nám o tom dalším projektu víc.

Bude to románová série z dob protitureckých bojů v druhé polovině 17. století. Tahle záležitost mi v hlavě zraje už hodně dlouho. A nevýslovně se na ni těším. V tom období se na území Uherska, tedy v končinách, které vidím každý den z okna, odehrávaly úchvatné hrdinské příběhy a obrovské bitvy. Rozhodovalo se o osudech Evropy a světa. Kornel Báthory, který bude hlavním hrdinou, je postava vytvořená kombinací několika skutečných mužů té doby – chorvatského básníka a vášnivého turkobijce Mikuláše Zrínského, kapitána Nových Zámků Adama Forgáče, levického velitele Juraje Túryho (vítěze v spoustě osobních soubojů s nejlepšími osmanskými šermíři) a dalších. Nebude se to však odehrávat výhradně na území dnešního Slovenska – Kornel se podívá i do Středomoří v období turecko-benátské války, do Benátek, Chorvatska či Sedmihradska, možná i na ukrajinské stepi ovládané kozáky. A bude tam i nějaká ta magie, ale opravdu jen špetka.

Letos ti také vyjdou dvě novely – Turkobijce (v antologii historické fantasy Memento mori Ondřeje Jireše) a Chřestýš Callahan a palác démonů (v Pevnosti). Můžeš nám něco o těchto textech prozradit a kdy se na ně mohou čtenáři asi těšit?

Turkobijce je vlastně takový vzdálený prolog k té sáze o protitureckých válkách. Hrdinou je Gregor Báthory, Kornelův prapradědeček, který se zúčastní bitvy u Moháče a získá tam Turkobijce, což je jméno meče. Za nadpřirozených okolností, které nebudu prozrazovat. Kdy novela vyjde, to je otázka na sestavovatele antologie Ondřeje Jireše. Haló, Ondřeji? :-) Novela Chřestýš Callahan a palác démonů je volné pokračování povídky Deštivá noc v Boot Hillu, která vyšla v antologii Fantázia – to nejlepší a jiné povídky. Boot Hill byl kombinací westernu a hororu, tohle bude kombinace westernu a fantasy. Mytologie národa Anasaziů, útesové paláce, do kamene zakletí démoni z úsvitu věků... a dunící kolty. Snad to stihnu napsat včas a vyjde to v Pevnosti ještě letos.

Jsi i aktivním filmovým publicistou. Loňský filmový rok byl velmi nabitý. Mohl by jsi prozradit filmy, které tě nejvíce zaujaly a které naopak zklamaly?

Zklamáním pro mě byly třetí díly. Shrek, Piráti, Spidey. Za mými očekáváními zůstaly i filmy jako Zlatý kompas či Já, legenda (fajn atmosféra, ale za ten scénář a triky bych stavěl ke zdi). Chrochtal jsem blahem u Jednotky příliš rychlého nasazení, solidně mě pobavil Hvězdný prach, Transformeři či Ratatouille, velmi se mi líbil Fénixův řád a nadchla mě Fontána. Ale nejpříjemnějším překvapením roku byl pro mě Beowulf. Jistě, ta animace má k dokonalosti daleko, ale příběh je přesně podle mého gusta a akční scény do mě napumpovaly víc adrenalinu než 300 a Apocalypto dohromady.

Na jaké filmy se nejvíce těšíš letos?

Tam je odpověď jednoznačná: nejvíc se třesu na Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull. Z těch údajných sci-fi motivů jsem lehce nervózní, ale stejně se na Indyho návrat neskutečně těším. Je to můj absolutně nejoblíbenější filmový hrdina. Hodně mě zajímá i batmanovské pokračování Temný rytíř, druhý Hellboy, třetí Mumie či skvostnými trailery provázený Iron Man. A jsem zvědavý i na Jakubiskovu Báthory. Mám slabost pro východoevropské historické velkofilmy (polské Ohněm a mečem, ruský Mongol...) a moc bych si přál, aby i u nás vzniklo něco na podobné úrovni. Možná jsem ale naivní.

Jaká kniha tě v poslední době nejvíce zaujala a co máš teď rozečteného?

Dočítávám Holdstockův Merlinův kodex, který jsem si dal na jeden zátah. Vynikající záležitost. Možná nejlepší fantasy, jakou jsem četl od Zaklínače. Způsob, jakým Holdstock dokázal zkombinovat historii a mytologii – jo, takhle bych chtěl psát, až budu velký. Rozečteného mám i Gemmellova Lva Makedonského, taky fajn. A z poličky na mě mrkají Nakažení Petry Neomillnerové. Jinak ale většinou čtu historickou faktografii – momentálně cokoliv o Osmanské říši a 17. století.

A na závěr se tě zeptám, kdy se s tebou můžeme opět vidět u nás – v České republice?

Prozatím nemůžu slíbit žádné konkrétní datum, ale v rámci propagace Bivoje se snad ukážu i v Praze anebo v Brně. Uvidíme. Už teď se těším na setkání s přáteli zpoza řeky Moravy. ;-)

Děkuji za rozhovor