RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Svět Stínu

Svět Stínu - to je svět, kterého se báli Geometři z příběhu Hvězdy, ty studené hračky. A Petr Chrumov je člověk, který se rozhodl tenhle podivný, tajemný a hrozivý svět prozkoumat - poté, kdy poznal tajemný, podivný a hrozivý svět Geometrů, má pocit, že ho těžko může něco překvapit.

Jenže svět Stínu je překvapení plný. Petr v sobě má dvě osobnosti - transformera Kualkuu a Nika Rimera, regresora z rasy Geometrů, díky němuž pronikl na jejich planetu. Pustil se do dlouhé pouti plné poznání - vlastně poznávání, byl to téměř nekončící proces, neustálé zásobování novými a novými informacemi, které teorie odvozené z těch předchozích stavějí na hlavu.

Zpočátku to je takový kaleidoskop, klipový sestřih zdánlivě bez hlubšího smyslu, ve kterém se Lukjaněnko vyřádil a dal průchod své fantazii a schopnosti vytvářet stručné a přitom velmi působivé a propracované popisy světů, do nichž se Petr dostal. Ale to jsou první kamínky mozaiky, první kousky puzlíku, brzy se objevují spojovací můstky, dávající nový smysl dříve poznanému.

Podobně jako v předchozí knize, i tady se Lukjaněnko po svém vyrovnává především s konceptem sociálního inženýrství. Cítil jsem tu i zvláštní ohlas Strugackých Je těžké být bohem - ovšem ve formě pozoruhodného pohledu zdola. Lidé nejsou zdaleka nejlepší rasou Konkláve a i mezi ostatními světy nijak zvlášť nevynikají. Petr se nejprve seznámil s organizací Konkláve, pak se světem Geometrů - a teď se světem Stínu. Všechny tři jsou postaveny na vlivu „silnější“ rasy na tu slabší. Lidé se mohou  považovat za  lovnou zvěř, byť tyhle lovy jsou někdy beze zbraní a většinou i bez krvavých obětí.

Petr - a tady je důležitý vliv jeho dědečka, někdy až cynického, ale vždy svými poznámkami mířícího do pomyslného středu terče - však dokáže vykličkovat leckterou nástrahu a přitom získávat další a další informace, které mu pomáhají v orientaci v tomto přeorganizovaném ale přesto také zmateném sousvětí. Rozebere celou tu trojrozměrnou skládačku a pustí se do úkolu složit ji znova - nebo aspoň pochopit, jak funguje a zda je možné ji přeskládat do jiné méně hranaté podoby.

Po poněkud rozptýleném začátku příběh dostane pevné, byť široké, břehy, které ho vedou do finálního vyústění. Spodní proudy, víry, podvodní skaliska - to vše tady můžete najít. Samozřejmě znalost předchozího příběhu je dost důležitá, několik klíčových scén úzce navazuje na první díl, a také má smysl hodnotit tyto dvě knihy jako celek. Dojem, který mi z nich zůstal, je stále ještě dost příznivý a nad průměrem, Lukjaněnko i zde potvrdil svoji pozici jednoho z nejlepších současných ruských autorů v žánru.

Hvězdy, ty studené hračky + Svět Stínu = 63%.

Sergej Lukjaněnko: Svět Stínu (Zvjozdnaja těň)
překlad: Libor Dvořák
obálka: Milan Fibiger, grafická úprava Dagmar Krásná
medailon autora: Konstantin Šindelář
Triton, Argo, 2007
419 stran, 298 Kč (členové klubu Trifid 199 Kč), brožované
ISBN 80-7254-943-6 (Triton), 80-7203-865-7 (Argo)