REPORTÁŽ: Trpaslicon 2007
Snad každý, včetně mě, už někdy slyšel o trpaslících, mnoho dalších určitě také zná jednoho zvláštního, řekněme Červeného trpaslíka - kultovní britský sitcom. Právě fanoušci tohoto seriálu, již celých pět let, pořádají během jednoho únorového víkendu setkání všech příznivců série - Trpaslicon.
Pořadatelům patří můj dík za přátelskou a bezproblémovou akci, kterou jsem měl čest navštívit minulý víkend. Trpaslicon si stihl vybudovat skvělou tradici a realizační tým ukázal, že se žánrově vyhraněná akce může uspořádat tak, aby se na ní spokojeně cítili všichni návštěvníci, nejenom kvůli zajímavému programu, doprovodným akcím, ale také uspokojeným základním potřebám (nejenom jídlu).
Organizátoři, vědomi si toho, že Red Dwarf je bohatou studnicí nápadů, neponechali nic náhodě a připravili zajímavý program pro ostatní fany. Kdo přijel, mohl ukojit své touhy po vědomostech a informacích ze světa fantastiky v rozsáhlém, byť konečném universu (dvaapadesátidílného seriálu), ale rozličně doplňovat (nebo oprašovat) své znalosti o vesmírech žánrů sci-fi a fantasy, případně dalších britských sérií (letos Doctor Who, Black Books, Černá zmije, kratičký IT Crowd a mnoho dalších, ať už známých nebo těch našincům méně dostupných, seriálů). Kdo se chtěl vyžívat více kulturně, mohl v sobotu své kroky směrovat do tělocvičny, kde se hrálo divadlo, představovaly trailery z chystaných filmových novinek, volili nejrozličnější masky a tradičně diskutovalo s dabéry a tvůrci nezapomenutelných postav, však je sami dobře znáte.
Ten, kdo by si z programu nevybral, se mohl aktivně zapojit a získat si nehynoucí slávu a prestiž v aréně určené pro nejrůznější soutěže a hry (od pojídání pálivých toustů, přes trochu jiný volejbal, až po soutěž v zírání). Po nadlidských výkonech se člověk s jistotou, že nepřijde k úhoně, mohl osvěžit u usměvavých hostesek v občerstvovací cele, kde se největší oblibě, do nástupu guláše (škoda, podával se až v době mého útěku), těšily Zlaté párky. Z nápojů mě nejvíce zaujala několikrát filtrovaná a na cukry bohatá "Recyklovaná moč". Ke spokojennosti člověku někdy stačí plný bachor o pár minut později zajištění sociálního zázemí plného toaleťáku a papírových utěrek. Absence alkoholu nikomu nevadila, protože některé protřelé entity si dopomohly vlastními zdroji, navíc pro nikoho nebyl problém, aby si někde v Praze mohl ničit svá játra v nočních podnicích různorodé kvality.
Samozřejmě jsem se nezajímal pouze o práci a následnou popularizaci Sardenu, dokázal jsem si najít dostatek času právě k návštěvám bohatého (ne však, křížícího se) programu, který byl v prostoru a čase rozmístěn tak dokonale, že nekolidoval s mými dalšími choutkami.
V pátek večer jsem nahlédl do historie Trpasliconu, ve které začal samotinký Hadati, ale brzy se připojil také zvučně znějící Kohy a Case. Pěkný přehled si vlastně můžete udělat sami na trpasliconových stránkách.
Po zdravotní vycházce před vchod školy (kde člověk nikdy nebyl sám) jsem nahlédl na přednášku inženýra Kovanice Cesty do paralelu, nezapřela se ve mně touha zjistit, jak se člověk může přemístit do paralelního světa, zvlášť, když pan Kovanic aka Šaman nabízel praktické předvedení této oblíbené SF rekvizity.
Díky své obětavosti jsem se v pozici vězně číslo 20071595 dokázal s několika (asi dvaceti) dalšími zúčastnit souboje o největšího jedlíka velice pikantních toastů (podařilo se mi zjistit, že vedle chilli obsahovala inkriminovaná pomazánka tajnou ingredienci ze srdce jihoamerických pralesů). Společně s dalšími mukly (čísla 20070565, 20070265 a 20070995) jsme obsadili třetí místo se zcela snězenými šesti toasty v intervalu dvou minut. Ve fotogalerii se mí bronzoví společníci mohou pokochat naším společným diplomem (leč za svůj výkon se poměrně styděli, takže jsem památku ukořistil do svých rukou).
Po desáté jsem se zdržoval s přáteli a poslouchal zajímavá vyprávění Šamana a Nerouse o strastech v hodnocení CKČ, nepříjemnostech ohledně publikování a značně neobjektivního hodnocení jejich prací (čistě účelově jsem mlčel). Již jedenáctá odbila a světla ještě svítila a přednáška dvou sličných dam vytrvale běžela. Amai & Nebezpecna_sit zaplnily nevelkou třídu k prasknutí s povídáním a promítáním mapujícími Sex, drogy a rock&roll v Červeném trpaslíkovi. Zábava zaručena. Děvčata, děkuji. Celou přednášku mi stál - mládík ve výhledu (jak dokládá foto vpravo).
Čas se nachýlil, má páteční průvodkyně a společnice, Hanina "Nera" Veselá se vydala domů (samozřejmě jsem ji, jako slušně vychovaný gentleman, doprovodil na autobusovou zastávku) a já zamířil nahlédnout na přednášku Doctor Who. Běžela pouze jedna dílčí epizoda, ale stála za to. Pouze mé záchvaty veselí a smíchu nedoznaly nadšení ostatních diváků - nesmálo se mi zrovna dobře, když se ostatních několik lidiček dívalo na záležitost simulující "šedesátá léta" v jednadvacátém století - a tvářilo se naprosto vážně. No, uznejte. Něco, co strašně připomínalo R2D2 jezdilo (vznášelo se) po tajném komplexu a vraždilo jednotky rychlého nasazení po desítkách. Ústřední hrdina Dr. Who tomu utíkal a snažil se ochránit svou devatenáctiletou lásku. Z robota se vyklubal pouze skafandr pro emzáka (vypadal jako mozek s jedním okem - žlutým), který nakonec hodně vyměkl a zničil se. Dialogy a televizní triky budily u většiny pozorné napětí, u mé maličkosti shovívavé pobavení.
Pátek skončil a nabídka Jardy Houdka navštívit nonstop poblíž jeho bydliště (stejně jako spánek v posteli) mi vyhovovalo a nemusel jsem se ani příliš přemlouvat.
Sobota nakonec začala příjemnou sprchou a stejně potřebnou snídaní, abychom posléze navštívili přednášku Jity Splítkové (kdysi vedla Velkého psa) o nanotechnologiích. O tomto perspektivním vědním odvětví pravidelně sleduji nejnovější informace, takže jsem si většinu času oprašoval znalosti, přesto tu a tam blísklo světélko překvapení. Očividnou nervozitu Jity a občasné excesy hlučného publika perfektně kočíroval vysoce položený hlas ze zadní části místnosti (zvláště časté hlučení).
Další zajímavostí, kterou jsem si nemohl nechat ujít, bylo povídání o tom, jak několik nadšenců (Lenka Weingartová, Petr Čáp, Lukáš Pecha) využilo nabídky Talpressu a přeložilo Briggsova Průvodce po Zeměploše. Několik měsíců tvrdé dřiny stále naleznete na pultech knihkupectví. Tuto encyklopedickou záležitost ozvláštňuje zejména náprava několika nepřesností samotného dvorního překladatele Pratchetta u nás (většina z nich byla opravdu úsměvná). Tuto publikaci oceníte dvojnásob, když si uvědomíte, že Discworld po patnácti letech vydávání v ČR zahrnuje více jak třicet titulů (a to už je postav a míst).
Následovalo nutné občerstvení (Zlaté párky) a poslech autorského čtení Jana Kantůrka z jeho připravovaného překladu románu Wintersmith. Nádherné a vtipné, Kantůrek disponuje zvučným a příjemným hlasem, nezakoktává se a každou z pasáží uvádí do kontextu, ze kterého byla vytržena. Zde si neodpustím zadštít trochu síry na organizátory. První a podstatná věc byla velikost třídy, přestože u nás autorská čtení neplní sály, na Trpasliconu by se to vyplatilo (napočítal jsem 80 hlav v obyčejné třídě pro dvacet žáků). Druhá záležitost se netýkala bolení sedinek mnoha zůčastněných, ale hrubého vstupu jednoho z dozorců, který vtrhl doprostřed četby, zařval, ať se stáhneme dozadu a pustíme čekající davy na chodbě, aby bez omluvy zmizel. Základní slušnost by byla poprosit pana Kantůrka o krátké přerušení a následně přecpané třídě oznámit svou žádost. 
Výsledkem bylo mé osobní znechucení, kacířské přerušení váženého hosta, místo na podlaze pro tři lidi a co je nejhorší, žádný z těch čekajících je nevyužil. (Pořadatelům jsem to neoznámil, protože jsem se kvapně podíval na část Fukových trailerů, rozloučil z několika přáteli a prchal na jeden z posledních vlaků domů).
Přes tyto dvě připomínky musím uznat, že organizace conu byla vynikající (ve třídách jsem nepřespával, takže nebudu komentovat včerejší přiznání Petra Čápa o nespokojencích s nespavci), technické zajištění na velice kvalitní úrovni - každý přednášející mohl využívat tabule, projektoru a počítače, v tělocvičně pak tabuli nahradila velice dobře ozvučená aparatura.
Příští rok se se všemi stávajícími a několika novými fanoušky Red Dwarfa určitě rád sejdu.
Sbíra fotek z Trpasliconu: http://trpaslicon.cervenytrpaslik.cz/fotky.html