FILM: Eragon
Od tohoto filmu jsem očekával mnohé, vždyť také Letopisy Narnia nikoho neurazily, pravda, v prosincové Pevnosti naznačovali, že předlohu psal šikovný teenager s hodnými rodiči, ale na druhou stranu také říkali, že se jedná o vykrádačku klasiky (kombinaci Hvězdných válek a Pána prstenů).
Skutečně to tak dopadlo. Na počátku stál americký chlapec, který nechodil do školy, Paolini se jmenoval. Scénář podle úspěšné knižní předlohy připravil pan Buchman (snad jen Jurassic Park III) a režie se ujal Stefen Fangmeier (ta "němčina" na začátku nemá nic společného s jeho jménem; pomocná režisér Galaxy Questu).
První román trilogie jsem bohužel nečetl, ale přesto jsem se rozhodl film shlédnout (a zde je na místě ta němčina, protože jsem měl štěstí a zažil jsem neskutečnou krásu "dojčdabingu", věřte mi, že to stálo za to a závěrečný kostým princezny Arye (Sienna Guillory) s pérem ve vlasech mě dojal jako smrt Ribanny ve Vinnetouovi.).
Děj je přímočarý a jednoduchý, což určitě není na škodu, přesto mě překvapila pouze devadesáti minutová stopáž filmu, hergot, za ty peníze jsme si zasloužili více. Ale vraťme se ke kostře příběhu.
Adoptovaný syn farmáře Eragon (Edward Speleers) najde modrý kámen, z něhož se vyklube dráček, jenž bez pomoci nejnovějších transportních technologii (ale magie) odněkud (někam) přenesla elfka (s tupírovanýma ušima) Arya, vyrvouc ho z moci hlavního plešouna (záporáka) Galbatorixe (John Malkovich; příliš se ve filmu nevyskytuje, nejspíš něco řeší s galským duem), jehož funkci (být zlý) převzal čaroděj Brom (Robert Carlyle; zní to drsněji než Jód nebo Chrom, to každopádně).
Galbatorix musí zabránit, aby se z kamene, tedy vejce, vyklubal drak (dračice) a nenaplnila se dávná věštba o povstání Dračích jezdců. Z nuzného plantážníka se rázem stává hrdina celé sužovanné země (jejíž jméno si nepamatuji) a jde mu o kejhák, takže si musí najít pár kamarádů a naučit se uvažovat racionálně.
Uběhne půlka filmu a člověk má pocit, že se dívá na nízkorozpočtový snímek, jenž postrádá šmrnc naivně pohádkového Příběhu rytíře - kulisy ovšem ne. V tomto prostředí si pak poletuje velice propracovaná počítačová dračice Safira (safír je odrůda korundu, ze široké barevné škály je nejznámnější v barvě modré). Abych nezapomněl, Tatry jsou nádherné hory.
Eragon patří do škatulky drahé jednoduché fantasy. Chybí mu epičnost a propracovanost Pána prstenů, poučnost, mentorování a kouzlo Narnie, profesionální a temné odstíny režie Harry Pottera a v neposlední řadě humorný nadhled původní trilogie Star Wars. Není to špatný film, jen na něm nepracovaly zkušené ruce. O hereckých výkonech se skoro nedá mluvit, snad jen sladká nevinnost blonďáčka Speleerse nádherně vynikla s libě znějící němčinou, doprovázenou tu a tam příjemnou hudbou Patricka Doylea.
Z kina nejspíš odejdete zklamáni z celkového vyznění filmu. Až se snímek objeví v DVD distribuci budete už připraveni se svými přáteli na humornou jízdu v odhalování nejrůznějších výpujček odjinud (hořící farmářská chýše vypadala jako špatně fungující milíř). Těšit se na další pokračování však asi nebudete.