RECENZE: Neal Asher, V pavučině

V pořadí druhý u nás vydaný román Neala Ashera V pavučině (původně mu ale předcházel) nemá žádnou, opakuji žádnou, souvislost s knihou Stahovač, snad kromě stejně velké dávky akční hard SF zábavy a společného univerza, ale o tom až níže. V prvé řadě se seznámíte s novými postavami a odplujete do zálivu plného autorovy fabulace a imaginace. To vše v trochu jednodušeji rozvrstveném příběhu o pomstě.

Úvodní slova nás seznámí s technikem Freemanem, který byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě, což ho v důsledku stálo život, řekněme, že měl smůlu, která rozvíří zájem nejenom mnoha UI, ale samozřejmě také čtenářovu. Freeman se při runsiblovém přenosu na planetu Samarkand stane termonukleární hlavicí o síle minimálně třiceti megatun, rozhodně však nejevím zájem přepočítavat tato čísla, pro představu si zkuste představit člověka vrženého proti zemi rychlostí o zlomek nižší, než-li je ta světla. Kromě několika tisíc mrtvých na ledové planetě Samarkand (ohřívané na pokojovou teplotu právě přebytky energie z runsiblů) to vyvolá zájem Řádu a jeho výkonné moci - Zemské bezpečnostní centrály (zkráceně ZBC).

Zápletka je nastavena a přichází čas na seznámení se s živoucí legendou agentem Ianem Cormacem, který se, o pár set světelných let dále, nabourává do separatistické organizace na Cheyne III. Shodou okolností zabije sestru vůdce těchto radikálů Angelinu a z vyšších míst je povolán právě na Samarkand. Smrt Angeliny včak namíchne jejího bratříčka Ariena Peltera k nepříčetnosti a vydá se vykonat svoji osobní vendetu. Cormac mezitím musí vyšetřit příčinu nehody runsiblu, přijde o své plné připojení k síti (něco jako galaktický internet), jenž mu rozleptávalo mozek (byl připojen déle, než je zdrávo), zvláštní to pocit po třiceti letech myslet a cítit. Do hry vstupuje neznámá v podobě mysteriózní entity zvané Drak (Představte si čtyři koule biotechnologií - každou o průměru kilometr - které se tváří jako jedinec), vrhající na celou záležitost stín pochybností.

Celkem příjemně plynoucí děj člověka osloví přibývajícím počtem postav, bitek, intrik a fanatického odhodlání. Za zmínku stojí právě práce s charaktery a tak se stane, že se ocitnete v situaci, v níž se nejoblíbenější postavou nestane trochu citově rozhozený a zkušený agent Cormac, ale postavy na hraně mezi dobrem a zlem. Prvním případem je nájemný zabiják John Stanton, žoldák a profesionál, jemuž se zrůdné nápady Ariana příliš nelíbí - víc prozradit nemohu. Za výborně zpracovanou musím označit postavu pana Jeřába - bojového androida v rukou separatistů. Ač pouhý nástroj v mnoha situacích vás mile překvapí. Nesmíme zapomenout na Horace Blegga, o kterém se dozvídáme pouze báchorky, láká nás svým šibalským úsměvem a aurou tajemství. Vedlejší postavy pak dokáží zaujmout svým vzhledem a vybavením.

Srovnáme-li pak Stahovače s románem V pavučině, zjistíme, že pan Asher provedl velký krok kupředu v práci s textem a zápletkou (ve Stahovači už je znát, že se vypsal). Také postav nalezneme ve Stahovači více a lépe vystavěných. Za povšimnutí stojí, že záporáci jsou ve světě Řadu ztroskotanci, nacházející nezvyklou zálibu v sadismu a utrpení druhých. Za nedostatek považuji rozvoj technologií v obou příbězích, jež od sebe dělí přinejmenším půl století. Skoro to vypadá, že vývoj degraduje. Z nových entit a myslí se ukázal Drak, nejspíš vytvořen géniem Skaidonem, zato o sršních ani zmínky.

Petr Kotrle pracuje na překladu třetího románu a slibuje opět "neopakovatelný" zážitek, snad se brzy dočkáme konspirujících UI, kdo ví. Zaručuji vám, že se přes několik nedostatků dokážete přenést a řešit je budete teprve, až vydechnete na poslední stránce. Na závěr si neodpustím optimistickou citaci:

Cormac si šokovaně uvědomil, že ta trubička je cigareta a Gant kouří. Neviděl nikoho kouřit od doby, kdy byl před dvanácti lety naposledy na Zemi. Byl to tenkrát vrchol módy. Všiml si, že Mika a Chaline si vojáka ohromeně prohlížejí. Gant věděl, že se na něho všichni dívají, když vyfoukl voňavý obláček tabákového dýmu.
"Promiňte." Znovu balíček vytáhl a nabídl jim. Mika a Chaline odmítly, nikoli hrubě - ti, kteří tomuto zvyku, nyní už neškodnému, holdovali, nebyli vystaveni žádnému společenskému ostrakizmu - ale spíš překvapeně. (str. 92)

Neal Asher,
V pavučině (Gridlinked, 2002),
Brož. cca 360 str.,
velký formát,
překlad P. Kotrle,
obálka Steve Rawlings,
vydal Polaris,
Frenštát p. R. 2005,
358 stran,
239 Kč