Té až dosud největší demonstrace (úterý 4.5.2019), se zúčastnil i písničkář Tomáš Klus. Lidem poděkoval za důslednost, se kterou přistupují k prezentaci svých názorů a k vyjádření svých pevných postojů v momentě, kdy je třeba říct ne všem těm lžím a manipulacím s pravdou. Uvedl, že pro něj je Andrej Babiš takový krysař, který hraje líbivé melodie a jdou za ním davy. Vyzval, abychom nespokojenost s tím podivným potulným hudebníkem směřovali k němu samotnému, a nikoliv k lidem, kteří mají jen jiný hudební vkus a nevidí, že jdou přece v hladové řece, kde se můžeme utopit všichni. Jak trefné to písničkářovo hodnocení je a nedalo by se označení za krysaře, který hraje líbivé melodie, vztáhnout i na jiné politiky?
Písničkář Tomáš Klus je politicky aktivistický písničkář, neb se to dneska nosí. On zpívá vždy to, co očekávají „pokrokoví lidé“. Jeho největší „politický“ hit „Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?“ považuji za předem promyšlenou podbízivou odrhovačku. A ostatně jako ukázku naprostého nepochopení funkce demokracie. Krysař, který vykřikuje, že někdo jiný je krysař, to mě baví. No, přece se říká: „Zloděj křičí ‚Chyťte zloděje‘.“ V tom, že Babiš láká voliče na nereálné sliby, má pravdu. Ale za můj dlouhý život jsem nikdy neslyšel žádného politika, který by řekl, že chce hlavně vládu a moc a na lidi kašle. Jak dopadne Babišova éra, se teprve uvidí. Ale čím víc zpěváčků-popáčků bude dštít na jakéhokoli politika oheň a síru v bulvárních novinách, ale i v televizích, kde se vystavují se svým bohatstvím a nadřazeností, tím lépe pro něj. Pan Klus je přímo ukázkou všech těch mediálních celebrit, co hubou bojují „za světový mír a pracující lid“, ale přitom žijí v oblacích nereálného světa.
Herečka Martha Issová před zaplněným Václavákem ve své řeči uvedla, že jediná cesta z nynějšího stavu je aktivní občanská společnost, která bude politikům připomínat, že oni jsou tady kvůli nám. „A nepřestaneme s tím, dokud se věci nezačnou měnit nějak k lepšímu,“ slíbila davu na Václavském náměstí herečka, která před devíti lety v klipu „Přemluv bábu“ apelovala na mladé, aby svým starším příbuzným rozmluvili volbu levice. Co byste si pod změnou věcí k lepšímu představoval vy?
Paní Issová musí být prostě všude. Vždyť na tom stojí její kariéra. Co si představuje pod pojmem „aktivní občanská společnost“? Dobrovolné hasiče, lidi starající se o postižené a nemohoucí, další bohulibé spolky? No to jistě ne. Její představou je asi politický aktivista. Například nějaký herec, který svou mediálně známou tvář nabídne tomu, kdo je momentálně víc „in“. Prázdná slova, prodejné myšlenky.
Jako poslední k demonstrujícím na Václavském náměstí promluvil herec a zpěvák Jiří Macháček, jenž se jim snažil vlichotit tvrzením, že na něj dělají dojem uvědomělé občanské, sílící společnosti, které jde především o to, aby ve své zemi měla respektovány demokratické principy. Na porušování, jakých demokratických principů si za vlády Andreje Babiše především můžeme stěžovat?
Nemíním hodnotit pana Macháčka a jeho projev. Obávám se, že shromáždění občané spíše, než aby pomáhali demokracii, slouží zájmům jen určité skupiny lidí. A Babiš si dává setsakra pozor, aby ty formální demokratické principy dodržoval. Když to někde přepískne, viz „zakleknutí“ na některé firmy, vycouvá anebo zamlží.
Při hodnocení všech shora jmenovaných herců a jednoho sportovce bych rád přidal jednu poznámku. Všimněte si, že více než dvacet let u nás na různých demonstracích a „protestech“ vystupují na podiích hlavně herci a dole bouří nejvíce mladí radikální studenti a „věčně zklamaní“. Proč na podiích nevystupují třeba jiní intelektuálové – sochaři, akademičtí malíři, architekti anebo historici či psychiatři?
Zaprvé proto, že je nikdo nezná a rozhodně nepůjde na demonstraci, kde vystupuje nositel Ceny za architekturu CE·ZA·AR anebo vědec, který obdržel Nobelovu cenu za fyziku, což jsou Arthur Ashkin, Gérard Mourou a Donna Stricklandová za objev toho, jak se dá pomocí laserových paprsků manipulovat předměty.
A tak se objevily v Praze na tribuně další „provařené ksichty“, jako jsou režisérka Helena Třeštíková, zpěvák Ondřej Ruml nebo herci Petr Vacek a Jiří Mádl. Jitka Čvančarová, vnadná seriálová herečka, se demonstrujícím přišla na pódium údajně poklonit „Je to o vás, jsme tu společně a v tom je naše síla. Pane Babiši, naši svobodu, naši čest si nekoupíte,“ blábolila k davu. Korunu tomu dodal vynikající herec, ale asi ne moc velký myslitel Ivan Trojan. Hlásal: „Za demokracii, svobodu a nezávislost se v případě ohrožení musí bojovat. (On to Babiš tím, že dostává dotace, nějak ohrožuje? Že by měl Trojan nějaké pozemky a dostával málo?) Vyzývám všechny a žádám všechny demokratické strany, aby nás v tomto boji společně podpořili. Potřebujeme příklad, že se politika dá dělat slušně, čistě a v zájmu všech občanů České republiky,“ prohlásil. Pan Trojan si snad myslel že je listopad 1989. Kdo by měl být tím příkladem „slušné a čisté politiky“, však nějak nedodal. Že by třeba piráti, politický cestovatel Pospíšil, Praha sobě anebo kdo?
Dle Zpráv Seznamu se nakonec Trojen na dálku obrátil přímo na Andreje Babiše: „Do politiky jste vstoupil s tím, že ji chcete zbavit klientelismu, otevřete ji lidem a zlepšíte správu země. Dnes už víme, že se vám to nepodařilo, to se může stát, chybovat je lidské. Této zemi posloužíte nejlépe tím, že si to jako chlap přiznáte a odstoupíte.“ Ach, svatá prostoto! Vypadalo to tam chvílemi jako reklamní kampaň na „dámské časopisy“ a bulvár, jako jsou „Na kafíčko“, „Exklusiv“, “ AHA pro ženy“ a pořady o celebritách na Nově a na Primě, než na politickém mítinku.
Mimochodem, bez výjimky, všichni tihle „moudří a spravedliví“ umělci dostávají na svá divadla, na své programy, na své gáže stovky milionů ročně. Bez nich, tedy bez dotací, by nehrálo žádné divadlo, bez peněz obyčejných lidí by nebyla Česká televize ani Národní divadlo a jistá hérečka by nemohla koupit svému hošíkovi a jeho milenci pro zábavu šlechtický zámek. A ta rvačka o to, kdo bude sedět v jaké grantové komisi a kdo dostane penízky na svoji „kultůru“? Že se nestydí. Sami se mezi sebou rvou o peníze jako koně a najednou jsou svatí?
No, chodí tam na žádost pořadatelů, hlavně proto, že herci jsou známí, kdekdo je chce vidět naživo, a hlavně se na úlohu najmutých anebo nadšených kašpárků hodí. Jsou to profesionální exhibicionisté a profesionální „předstírači“. Za peníze a na pokyn režiséra jsou jednou smutní, pak nadšení, jindy jakoby obdivuhodně stateční, jak ctěná libost. A dav jim tleská. Média jsou jich plná. Jsou okouzleni pohledem na dav a nemohou se jej nabažit. Ovšem, jak řekl zkušený herec Marcello Mastroiani: „Herec je jako buben, který hraje tak, jak se do něj tluče.“ Kdosi jiný, snad režisér Krejčík, řekl, že „herec je jako prázdná nádoba, do které se nalije obsah a ona jej jen reprodukuje“. No a v dnešní době, kdy svět ovládají media, lehce získá i ten hodně hloupý herec, který opakuje slova Shakespeara, mesiášský komplex a domnívá se, že to „on“ je tak moudrý. A že není jen živou gramofonovou deskou. A hlásá své „perly“ davu a dav mu tleská. A herec či herečka se domnívají, že jsou duševně na úrovni géniů. A přitom jsou jen dunící bubny a paličku drží někdo jiný. No, stává se to i tzv. vědcům, jako jistému Drahošovi, že.
Po několika týdnech protestů proti Andreji Babišovi vydala agentura Medián výsledky průzkumu, podle něhož by volby do Sněmovny vyhrálo hnutí ANO se ziskem 30,5 procenta hlasů, druhá ODS se 14,5 a třetí Pirátská strana s 12 by ani spolu nedaly dohromady tolik co hnutí ANO. Jak tyhle výsledky zapadají do atmosféry demonstrací, že lidé už mají Babiše dost?
Babiše začnou mít lidi dost, až zkrachuje jeho ekonomická doktrína, tedy nahlas sypat lidem peníze a za jejich zády utahovat šrouby podnikatelům a živnostníkům a začít zvyšovat daně. Protože raketový růst ekonomiky nikde netrvá věčně. Ale tahle politika mu může vycházet dost dlouho. Navíc lidé jsou u nás flexibilní, dokážou vyřešit zákaz kouření v hospodách tím, že mají „klub“ třeba v hasičárně, daňový teror ještě nikdy nikde nikomu nevyšel, šedá ekonomika vyroste zase do obludných „socialistických“ rozměrů, a když bude jinak Babiš šikovný, budou ho lidi volit desetiletí.
Vládce, který zná své pappenheimské, ví, co dělat. A jak to řešit. Vyprávěl mi otec historku z dob první republiky. Přes Brno projížděl vlak s rumunským králem. Silně nepopulárním mezi československými pokrokovými studenty. I rozhodli se uspořádat protestní manifestaci. Peróny plné, vlak zastavil a král se zjevil v okně. Dav bouřil a mával transparenty až král zjistit, že jej nevítají, ale že mu nadávají. Zamával naposledy demonstrujícím a na jeho místo nastoupil do okna vagonu jakýsi komoří. A ten začal do davu házet zlaté mince. Jak to revoluční demonstrující zjistili, porvali se o ty peníze jako koně. A vlak s králem mezitím odjel. No a Babiš je mistr v házení zlatých mincí davu.
Udavačství přes Brusel, kdysi Vídeň, pak Berlín a relativně donedávna Moskvu, což praktikují piráti a také TOP 09, nebývá u nás, tedy ve střední Evropě úspěšné. To udávání na dávky z Bruselu Babišovi, stejně jako Orbánovi a Kaczyńskému, spíše prospívají.
Ostatně, doporučil bych novému předsedovi Evropské komise, aby si přečetl dějiny střední Evropy, jak to dopadlo s Habsburky, pak s německými Volksdeutsche, u nás známými jako sudeťáci, a nakonec s Varšavskou smlouvou a s RVHP.
Ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise, kterou poslal Brusel do Prahy ve středu, vyplývá, že předseda české vlády Andrej Babiš je ve střetu zájmů a Agrofert získal neoprávněně na dotacích téměř půl miliardy korun. Premiér to odmítá a tvrdí, že žádný zákon neporušil. Může tuto situaci ustát ve chvíli, kdy ho cupují politici, média a kdy se dá čekat, že protesty proti němu ještě naberou na síle?
Lze očekávat, že sázkové kanceláře by vypsaly kurz 50 :1, že Babiš prohraje. Ale ono to není tak jednoduché. Jak jsem již uvedl, ono v zásadě vůbec nejde o Babiše. Jde o politickou rvačku o nové rozdělení sil v Evropské unii, kde tradiční politické síly prohrávají, Británie je ostrovem odporu před pokusem vytvořit „Novou Evropu“, za Napoleona pod francouzským vedením, za Hitlera pod německým, dnes pod vedením tzv. liberální demokracie a „pokrokářů“. Každý hlas bude do budoucna dobrý, každý „nepřítel“ bude muset být zničen. Babiš se musí jevit bruselské věrchušce od nějaké doby jako další nepřítel, a obzvláště nebezpečný, protože začal vychvalovat skupinu V4, s níž začalo spolupracovat Rakousko, Rumunsko, a koketuje s ní Bavorsko. A to už je nějaká síla.
A „kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést“, jak zní bolševická revoluční píseň. Je nutno zaútočit na „nový přírůstek“ do „bandy čtyř“, tedy z pohledu Evropské unie do skupiny V4. No a Babiš začal vykládat, že V4 je silná, že nemůžeme nechat zničit vlastní průmysl zeleným šílenstvím, chce, aby kolonizátoři“ nechávali v kolonii Česko alespoň nějaké slušné peníze a prostě vůbec zlobí. Dokonce tvrdí, že bude mít vlastní zahraniční politiku! Ta drzost.
A tak začal hon. Štvanice. Lynč. Něco, co má dav tak rád, co milují novináři, z čeho by taky jinak žili, a k čemu se přidávají všechny ty hrbaté duše. Jedno, zda vinen, či nevinen, hon byl zahájen. Jak zpívá Richard Müller v písni „Štvanice“ drsně pravdivé.
Dav brousí meče i jazyky, protože momentální oběť je tak lehce v době politické korektnosti a neomarxismu zranitelná. To je něco lepšího, než byl třeba Miroslav Macek, romantik Pavel Bém, obzvláště u „honců“ oblíbený Václav Klaus, anebo Miloš Zeman, a když na něj nedostáhli, tak Vratislav Mynář, a další a další. Krev oběti láká vrahy, politické, a zezadu to celé řídí nějaký nový Berija anebo Heinrich Himmler anebo vdova po Mao Ce-tungoví Ťiang Čching.
Štvanice, jak nazýváte situaci, které Andrej Babiš momentálně čelí, není tedy podle vás dána jen tím údajně neoprávněným čerpáním evropských dotací?
Hony na vybrané oběti, vinné, nevinné, či vinné jen málo, anebo prostě jen někomu mocnému překážející, jsou v této době na denním pořádku. Vždy jde o „zločince“, kterého je potřeba odstranit, a pak už bude všude mír a ráj na zemi. Ale ono to vždy nevyjde. Tak byl za zločince označen Husní Mubárak a nahrazen Muslimským bratrstvem, ale egyptská armáda se nedala Západem a Obamovci odstavit a zachránila Egypt. Když Hillary Clintonová označila Kaddáfího za zločince a nechala ho, spolu s Francouzi, zavraždit, nějak se to nepovedlo. Jo, rozbití Jugoslávie, na kterém jsme se hanebně podíleli i my, a to pod vedením Václava Havla a Karla Schwarzenberga, se povedlo. Akorát ta cena statisíců mrtvých. Ukrajinský Majdan, o kterém Západ přiznal, že ho stál pět miliard dolarů, se také nějak moc nepovedl. Viktor Janukovyč byl odstraněn, Rusko přišlo o Ukrajinu, ale má Krym, a ta válka nemá konce.
Hned vedle nás byl stejnou metodou „štvanice“ vyhnán od vlády socialista národního zaměření Fico, ale po podezřelém miliardáři Kiskovi se na stolec posadila atraktivní hysterická blondýna Zuzana Čaputová a ve volbách dostali klerofašisté z Ľudové strany Naše Slovensko 20 procent hlasů. Takže „pokrokáři a spravedliví“ vyhnali na aféře Kuciaka Fica od vlády a mají tam pětinu antisemitských ĺuďáků. Tomu říkám úspěch.
V Polsku a v Maďarsku se to nepovedlo, Orbán i Kaczyński sedí pevně v křeslech, i když na pokusu o rozvrat Polska se hodně v Bruselu namakali.
Takže teď je na pořadu dne český premiér Andrej Babiš?
To je tak úžasná oběť všech těch „spravedlivých“ a všech pisálků a šmejdů, že snad lepší nemůže být! Je to miliardář! Dnes je kapitalista a miliardář vydáván zásadně za zločince a zloděje. Podle hesla mladých německých levičáků a Zelených: „Vykrást banku není zločin. Založit banku je zločin!“
Navíc byl prý Babiš estébák. To, že určitě nebyl estébák, ale „spolupracující“, to „spravedlivé“ nezajímá. Na čem spolupracoval a jak spolupracoval, nezájem. Moc hezky to zní z Bruselu, kde je to mezi vedením EU samý bývalý bolševik a trockista a přítel muslimů, kteří nikdy, ale nikdy nic takového nedělali. Že každý, kdo za komunistů dělal v zahraničním obchodě, na vyslanectví, ve vědě anebo i jinak jezdil do zahraničí, musel nějak spolupracovat s ekonomickou rozvědkou a podávat „hlášení“, to nikoho nezajímá. Než začnete řvát, že to není pravda, tak se zeptejte a podívejte do historie. Každá firma měla svoje zvláštní oddělení, kde každý, kdo přijel ze Západu, třeba od babičky, musel vyplnit písemně hlášení, s kým se stýkal, co tam dělal, a podobně. A ta zvláštní oddělení byla jen filiálkou StB, víme? Ostatně, domnívá se nějaký idiot, že dnešní naše rozvědka si pro informace čte jenom noviny? Jo a byl to komunista. Co asi mladí pitomečkové na náměstích nevědí a ti starší to tají, v ČSFR bylo v roce 1989 jeden milion sedm set tisíc členů KSČ a dalších bývalých členů KSČ, co vyhodili ze strany po roce 1968, okolo sedm set tisíc.
No ale, kdo by přemýšlel a potřeboval fakta? Kolega Neff v pondělních Lidových novinách předpovídá, že to Babiš nevydrží. No, uvidíme. Podlézavost prakticky všech šéfů politických stran vůči Bruselu a „vymezování“ se vůči „odpornému Babišovi“ by mu mohlo v příštích volbách přinést až 50 procent hlasů. Ostatně, v Rumunsku sice odsoudili šéfa socialistů Liviu Dragnea do vězení, ale jeho strana získala ve volbách do Evropské unie 23,4 procent a vláda a stát jsou prakticky ve vnitřní politické občanské válce.
Může ten návrh auditní zprávy Evropské komise způsobit zvrat na české politické scéně?
Brusel nemá žádné právní páky na svržení Babiše. Ty jsou v českých rukou, v případě neomarxistických pirátů řízených z Bruselu, v rukou státního zastupitelství, které je v přímém střetu zájmů jak s Babišem, tak s velkou částí soudců a poslanců, a tak uvidíme.
Likvidace Babiše by byla jistě oslavována jako velké vítězství, ale po zkušenostech z dějů v Jugoslávii, na Ukrajině, v Sýrii, v Libyi a koneckonců i u nás, není nač se těšit. Likvidace Silvia Berlusconiho vedla k vytvoření italské vzbouřenecké vlády vůči Evropské unii, zásahy do vlády lidovců v Madridu vedly téměř k povstání v Katalánsku, Sýrie, Libye a Ukrajina jsou rozvrácené státy, stejně tak jako Belgie a Švédsko po invazi muslimů. A Německo se vnitřně hroutí a dělí na milovníky různých typů totality, takže se opravdu není na co těšit.
A kdo po Babišovi? Nějaký bruselský „protektor“ pro Čechy a Moravu“? Ta přehlídka našich politických a duševních trpaslíků nedává moc na výběr.
P.S. Téměř k slzám mne dojalo, jak dav spravedlivých nakonec zanotoval českou hymnu. No, to snad měli spíš zpívat „Kdož sú boží bojovníci a Brusela jeho“. Anebo: „…náš prapor nade trůny vlaje, nese on pomsty hrom, lidu hněv.“ No, a jak to vždycky dopadne, to se můžeme poučit z dějin z mnoha států kolem nás.
Pusťte si raději ještě R. Müllera „Až povezou mne na lafetě“, tam je daleko víc moudra než ve všech těch kecech a trapných rvačkách.
Ptal se Jiří Hroník, PL, 4.6.2019