Už jste někdy viděli, že by Romea nebo Hamleta excelentně zahrál čerstvý absolvent konzervatoře? Politici se tváří, jako by to možné bylo - alespoň tedy v přeneseném smyslu.
V padesátých letech se hodně sázelo na mládež: „My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova!“ I v sedmdesátých a osmdesátých letech se (ale většinou jen slovně) podporovaly iniciativy mladých. A dnes? Jakožto učitel si mnoha svých žáků musím sám od sebe vážit - i ve svém věku (nicméně úměrně svému věku) už něco dokázali. Dovedou něco, v čem jsou a budou lepší než já. Ti ostatní zatím potřebují vést a korigovat, než z nich něco bude, než v něčem budou opravdu dobří. Dát jim čas a nezatracovat je. V čem by ale opravdu velká část dnešních mladých potřebovala pomoc? Tak jako Gaius Iulius Caesar měl své našeptavače hesla „Memento mori (Nezapomeň, že jsi jen smrtelník)“, i oni by měli mít svého našeptavače, který by jim alespoň občas připomenul „Nezapomeň, že neřídíš Zeměkouli!“ Já vím, je to ode mě ošklivé, mít takové názory. Mladé je třeba podporovat, dávat jim důvěru a šance... na další podobné fráze si vzpomenete sami. Ano, to všechno platí, ale nikoli šmahem všem jenom kvůli jejich věku. Jsme proti povinným kvótám pro ženy na vedoucích pozicích, nezavádějme podobné nevyslovené kvóty ani pro mladé. Obávám se, že v současné politice se situace vyvíjí trochu jiným směrem.
Zaujaly mě plakáty jedné strany (nebudu jmenovat, ale asi se rádi plaví po moři a přepadávají cizí lodě), která do eurovoleb posílá experta na životní prostředí. Fajn. Počítám dobře? Je tomu expertovi opravdu třiadvacet let?
Nic proti mladým géniům. Moje kamarádka ze studií nastupovala na přírodovědeckou fakultu v šestnácti letech, protože jí na základní škole umožnili dvakrát přeskočit ročník, aby se mezi ostatními dětmi nenudila. Dnes má mezinárodní renomé. Ale neumím si ji představit, jak v nějakých dvaadvaceti letech na závěr doktorandského studia říká při rigorózním zkoušení: „Promiňte, kolegové, ale jako expert na mikrobiologii tvrdím...“ Ne, to by si o sobě opravdu nemyslela.
Kdyby o sobě někdo tvrdil, že je ve třiadvaceti letech expertem na transplantace jater, nechali byste se od něj s důvěrou operovat? A kvalifikovaně rozhodovat o životním prostředí na evropské úrovni, to je podle vás ve srovnání s chirurgií jednodušší nebo složitější?
Žijeme v éře, kdy do politiky nastupovali a stále nastupují mladí - Benda jr., Dienstbier jr., Sobotka, Feri... Skvělé, člověk má v mládí zkusit všechno a taková komunální politika provozovaná jedno volební období je dobrá zkušenost.
Mládí - stejně jako stáří - není žádná zásluha, to už říkal Jan Werich. Nicméně mladá tvář na kandidátce je politický tah, který může přilákat nové voliče. Mladý člověk je snáze manipulovatelný a tudíž řiditelný. Má ideály, má sebevědomí (zejména mileniálové), je tvárný. Je výhodné zatáhnout (pardon, pozvat) do vrcholné politiky mladé lidi.
Ovšem na člověka, který se většinu profesního života už od školy živil pouze tou vyšší politikou a nepoznal žádné jiné zaměstnání, bývá po letech poněkud smutný pohled. Umí přesvědčovat, argumentovat, organizovat, hlasovat, myslet „politicky“. Má dost známých, kteří mu nějakou tu trafiku najdou, aby nemusel na pracák. Mezitím z něj ale mohl být místo vysloužilého europoslance třeba skutečný expert na životní prostředí!
Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin