V souvislosti s 80. výročím nacistické okupace ČSR máme i výročí jízdy vpravo. Je to jediné pravidlo, které z Protektorátu Böhmen und Mähren dodržujeme. ANO, antikorupční strana nejvyšší morálky a slušnosti vyznávající heslo „Podle pravidel“, však podle pravidel nejede. Dokonce její Dvojka se pravidly neřídila, jak nyní zjišťuje policie při vyšetřování, když Jednička má již o pozornost policie postaráno několik let…
Zdá se, že v českém prostoru to nemají hlasatelé nejvyšších ctností lehké, jak se nyní dozvídáme, když se z této Dvojky, do nynějška zástupce strážce Pravidel, stal nyní už jen „sprostý podezřelý“. Proč v českých zemích selhává dodržování Pravidel vyhlášených Akcí Nespokojených Občanů? Dokonce přímo v srdci ANO, v jejím nejvyšším vedení? Myslím, že tím pravým důvodem je známé pořekadlo o rybě a jejím zápachu. Ten poslední krimipříběh z ANO to potvrzuje. Nikdo nemůže překročit svůj stín – věděl to i Oscar Wilde, když řekl: „Nikdo si nemůže koupit dobré jméno.“ Ani oligarcha za své miliardy, ani jeho pravá ruka za svoje miliony.
Proto první strážce pravidel nedělá dobře, když s autoritativností sobě vlastní prohlašuje, že kauza Faltýnek neexistuje a že Faltýnek je nevinen a v celé kauze vystupuje pouze jako svědek. Autoritativní právní stát může existovat, nejde o „žádné něco proti něčemu“ a dokonce jsme jej zažili i u nás. Bylo jím Rakousko, chcete-li staré a dobré Rakousko-Uhersko. Každou ústavu Říše císař zrušil, když se mu zachtělo, na druhou stranu sedláci z Benešovska vyhrávali u soudu své spory s následníkem trůnu, který jim při svých honech ničil pole a úrodu, takže následník musel platit. Ale to bylo před více než sto lety. Typ státu, který u nás nyní vzniká, tento rakouský model autoritativního právního státu překonává. Ještě však existuje nezávislá justice a Ústavní soud a já jsem přesvědčen, že si svoji nezávislost udrží i přes soudy s Jedničkami i Dvojkami, protože v politických věcech dosud neselhaly. Sedí Janoušek i Dalík , sedět bude brzo i Rath a jak dopadne Faltýnek, ještě uvidíme.
Laický argument, že to všechno dlouho trvá, není na místě. Délka soudního řízení, byť i dlouhá nebo velmi dlouhá, je naopak důkazem právnosti státu – obžalovaný může využívat všech možností, které mu trestní řád dává, a soud je nucen se zabývat všemi jeho opravnými podáními a stížnostmi. A je-li obžalovaný či jeho advokát tak „šikovný“, jako je David Rath, tak může řízení protahovat. Na druhou stranu, pokud není ve vazbě, tak se mu protahování řízení nemusí vyplatit, protože čas, který věnuje právním kličkám, již mohl být odpykaným časem z uloženého výkonu trestu odnětí svobody. To všechno ale neznamená, že je vše v justici v pořádku.
Právě v těchto dnech jsem dopsal stý díl svého seriálu „Příběhy české justice“, vycházejícího od roku 2001 v magazinu Polygon, a co příběh z vlastní klientely, to pochyby o spravedlivém rozsudku. Proto název knihy obsahující tyto příběhy - „Sorry jako, česká justice“ - vypůjčený od pana Babiše a již zlidovělý, vystihuje českou justici poměrně přesně. Ostatně již zesnulý profesor Vojtěch Cepl, bývalý ústavní soudce, mluvil o „formálním defetismu postsocialistických právníků“. Co to je? Tím se vyznačují nejen právníci, bývalí členové KSČ, zvyklí poslouchat svoji vrchnost, ale i mnozí tehdejší nestraníci zvyklí sklánět hlavu a nevyčuhovat. Ale i zvyklí na to, že je třeba plout s proudem a ne pádlovat proti postkomunismu, zajetým strukturám a, nedej Bože, proti někomu, kdo má moc. Naštěstí každý rok přibývají noví právníci – vyšetřovatelé, státní zástupci a soudci - postsocialismem „nezatížení“, kteří postupují funkčně k vyšším stupňům soudů.
Pokus ANO nazvaný „Podle pravidel“ byl od počátku odsouzen k neúspěchu. Vím to, protože jsem jako užitečný idiot vypracoval právní program pro ANO, který však musel jít do koše a byl redukován na heslo „Podle pravidel“. Pamatuji se, že za socialismu byly základním kánonem tzv. „Pravidla socialistického soužití“. „Výkon práv a povinností, vyplývajících z občanskoprávních vztahů, musí být v souladu s pravidly socialistického soužití,“ stanovil článek VI. socialistického občanského zákoníku. Na pravidla socialistického soužití odkazovala řada dalších ustanovení tehdejšího občanského zákoníku. Nikde ovšem tato pravidla nebyla definována. Při pátrání po jejich výkladu jsem zjistil, že jejich obsahem je „morální kodex nového socialistického občana“. Co je morální kodex nového socialistického člověka, byla ale stejná hádanka jako sama socialistická pravidla, takže se jednalo o definici kruhem. Největší záhada byl ale samotný „nový socialistický člověk“, což musel být zřejmě nějaký socialistický nadčlověk.
Když jsem před týdnem začal psát tento článek, zdaleka to ještě s Dvojkou ANO nevypadalo tak špatně jako nyní. Od pouhé účasti na tendru na výběr dálničního mýtného vyvolávajícího podezření, že se Dvojka pokusila tendr zmanipulovat; nyní po samo-vzetí mandátu (slavná věta „Vzal jsem si mandát“) to pro Dvojku ANO vypadá špatně, protože se ocitla na hranici nebo již za hranicí skutkové podstaty trestného činu pletich při zadávání veřejné zakázky. A co je největší legrace? Že ANO je nyní v roli Vlasty Buriana ve filmu „Baron Prášil“, který je velkým puritánem a moralizátorem, aby si vedl tajný seznam levobočků, který sloužil jeho tajemníkovi jako evidence k placení alimentů.
Špatně to vypadá i s celou jízdou ANO podle pravidel. Dokazuje to operace s výstižným názvem „Stoka“, kterou zahájila Policie ČR. V ní policie vyšetřuje korupci kolem veřejných zakázek městské části Brno - střed, kde již byla obviněna celá řada osob vedených bývalým radním z hnutí ANO Jiřím Švachulou. Jestliže politici z těch nejmorálnějších z antikorupčního hnutí ANO se stávají předními „sprostými podezřelými“, pak toto hnutí ztratilo morální kredit a protikorupční smysl. A je tam, kde byla kdysi ODS, proti které se ANO vymezilo. A nejde jen o veřejné zakázky v Brně, ale i o tendr na provoz mýta. A o řadu dalších věcí, které budou ještě odhaleny. A nejde ani jen o tuto korupci, ale i o to, jak končí „První sluhové“, jak Lenka Zlámalová nadepsala svůj článek o pádu korunního (korunovaného) prince, naší Dvojky. Přísloví o mouřenínovi se zase jednou naplnilo.