Neviditelný pes

POLITIKA: Stát plný zločinců

9.3.2019

Jo, jo. Už je to tak. Jsme státem, který je plný strašlivých zločinců, na které musí nabíhat týden co týden, někdy den co den, jak nám hlásí ČT, ozbrojená komanda naší čacké policie a různých ÚOOZ, dnes Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a ÚOKFK – Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování SKPV nebo Celní správy atd. atd.

Uvědomil jsem si to ve čtvrtek ráno, když na mne vybafla z internetu zpráva, že od rána 7.3.2019 šest set (600) ozbrojených zakuklenců obsadilo několik úřadů a firem.

Protože prý orgány zase už někoho „podezírají“. „Podezírat“ někoho znamená podle mne vědět prd a řídit se heslem podle jedné záporné poněkud dementní a agresivní postavy, kterou hrál v jednom filmu Zdeněk Štěpánek a kterou proslavila hláška k řešení problému: “Vlítneme na ně a rozsekáme je.“

Popravdě řečeno, tolik ozbrojenců by stačilo i ve větším státě, než jsme my, na státní převrat, že ano?! U nás, jak ovšem říká jiná hláška: „Úďo, je to noumální...!“ U nás je celkem běžné, aby jistá televizní mluvící hlava se svým mimořádně protivným hlasem několikrát za týden hlásala z obrazovky, kam zase nějaké policejní komando vlítlo, kdo že je nově „sprostý podezřelý“ ze strašlivých zločinů. A která soudkyně ne a nechce soudit, jak jí bylo „doporučeno“. Dotčený, většinou spíše skupina dotčených je tímto výlevem v ČT v podstatě označena za zločince. Další a další následující zprávy, kterých bude ještě hodně a hodně, už jen diváky utvrzují v přesvědčení, že zločinci byli dopadeni a stát, tedy policie, zase zvítězil.

Jen si vzpomeňme namátkou: Kauza MUS, kde poněkud duševně nevyvinutí činitelé, policisté a státní zástupci, kteří si nevěděli rady, jak se dostat na kobylku majitelům Mostecké uhelné společnosti, to přehráli na Švýcary. Ti zavětřili, že se tady dá lehce přijít k miliardám, promptně v podivném procesu majitele odsoudili - a hlavně sbalili do své kasy 13,3 miliardy korun. Tedy přes 600 milionů švýcarských franků. A nemíní je vydat. No, ať tak či onak, kdyby pánové MUS nezprivatizovali, dneska by doly buď patřily někomu z ciziny, anebo by byly zavřené a cena elektřiny by poskočila hodně nahoru.

Je snad zbytečné připomínat Akci VIDKUN, či policejně-státně zastupitelské šílenství kolem letadel Casa, kauzu RATH, kde už dávno nejde a asi ani nikdy nešlo o nějakého Davida Ratha. Ale o to, že jsou obžalovány - a tedy doma i v zahraničí poškozeny na jméně - české velké i menší stavební firmy. A o dnes už desítky a desítky šílených žalob na majitele firem či státní úředníky. Jen se zastupiteli občanů v obcích a krajích bylo během za posledních pět let zahájeno 438 trestních řízení!!

Jako pamětník si nemohu pomoci, ale musím to srovnat s dobou, kterou jsem sám zažil. A to roky 1947 až 1952. To byla doba každodenních odhalení zločinného spolčení kapitalistů, zatýkání keťasů a „kulaků“ (pro mladší, to byli v bolševickém „newspeaku“ zámožnější sedláci), viz např. zde.

Dnes se už sice neděje to, čeho jsem byl svědkem u nás na tehdejší třídě Rudé armády, že vedle zabavených štůsků látek musel sedět na židli ve výloze svého obchodu celý den „dopadený keťas“ (tehdy označení překupníka vydělávajícího na obecné bídě), ve skutečnosti obyčejný obchodník s látkami. Že dostane nejmíň „patnáctku“, bylo tehdy jasné. A naivní pitomci, kteří měli v peněžence pár „šatenek“, při pohledu na štůčky látky věřili tomu, že je to zloděj a že je správně, že ho odsoudí. Bez ohledu na to, zda to byly látky, které měl regulérně anebo nikoliv. O to přeci vůbec nešlo! Jako třeba dnes kauze Bakala. Nevím, jak to bylo čisté, ale jedno je jasné. Nebýt Bakaly, tak by ty doly zkrachovaly už tehdy. Protože vláda si s nimi nevěděla rady, pod „rukavodstvom“ úředníků šly doly „do kopru“. Jako pod Američany Tatra nebo - pod nějakými podivnými figurami spojenými s bankami - firma Zetor.

Ale vraťme se do padesátých let. Tehdy bolševici jako loutkovodiči naší Bezpečnosti zahájili boj za „lepší příští“. Něco podobného, co vypuklo pod vedením takzvaných „amerických liberálů“ nedávno u nás. Intelektuální nová odrůda šílených marxistů v USA a ve vedení EU skládající se z neomarxistů „frankfurtské školy“. Boj proti „kapitalismu a lidské svobodě“ pod jménem „protikorupční revoluce“.

Děláme-li ideologicky podobné věci, byť třeba poněkud modifikovanými metodami, musíme logicky dojít ke stejným výsledkům. Doba hromadných vražd oponentů (nacismus, stalinistický komunismus) se ukázala jako slepá ulice. Ale když začnete „třídí boj“, nemůže to dopadnout moc jinak. Než to, že se policie a prokurátoři změní v neřiditelnou střelu. I jejich mediální a veřejné vystupování se začne podobat jedno druhému. Tak třeba neustálé masírování veřejného mínění tvrzením, že vše kolem nás je strašlivé. A že nebýt uvědomělých soudruhů a jimi řízených „orgánů“ by stát zkrachoval. Zničen „nepřáteli“. A byla by všude „blbá nálada“ - viz Václav Havel a jeho pomatený a vůči demokracii ve skutečnosti nenávistný projev v Rudolfinu v roce 1997. V době, kdy jedinou kocovinu z vývoje měl on a jeho „věrní“, kterým unikly lukrativní posty a aura „lepších lidí“. Dodnes to nerozdejchali.

Anebo přímo zločinecká metafora Miloše Zemana o „rozkradené zemi“. V době, kdy se konečně ekonomika začala dávat po politickém a dějinném otřesu opět dohromady. Nechutné kecy toho typu jsou vždy vítány hlupci, že?!

Postup vedením státu neovládané prokuratury a policie pak vždy začne být kontraproduktivní i pro skupinu snažící se pevně uchopit vládu. Nejsem vůbec přítelem ANO a myslím si, že Babiš dnes sklízí ovoce ze stromů, které zasadil. Ale kauza „Čapí hnízdo“ se stala z ekonomické otázky, zda byla ona činnost právně závadná, už jen politickou otázkou. Také údajné zločiny Zemanova kancléře Mynáře už ztratily byť jen minimální ekonomický základ a změnily se jen a jen na politický boj.

Vnější forma se výrazně změnila, ale ne úplně. Tak jako v letech 1947 a 1948 probíhaly akce StB vůči „nepřátelům“ víceméně skrytě, od roku 1949 však v plné parádě. Za přítomnosti kamer, rozhlasu a vůbec medií. A soudruzi z SNB byli veřejnými hrdiny. Pak už stačilo je jen za zahraničí i z vnitřku „pochválit“ a postrčit a byli zatýkáni nejen „vnější nepřátelé“. Až došlo i na soudruhy z ÚV KSČ, a to nejen Slánského. Moc estébáků, vyšetřovatelů a straně oddaných soudců se stala už příliš velká. V tom okamžiku se to zlomilo.

Každý komunista, ale i obyčejný člověk se cítil osobně ohrožen. Takže na lavici obžalovaných a také pod šibenicí se objevili neřiditelní „bojovníci“ za lepší příští jako Šváb, ministr národní bezpečnosti v době organizace procesů, agent NKVD, přednosta všem nebezpečného „Obranného zpravodajství“ Reicin a další.

Šílenou hydru bylo nutno zkrotit. V SSSR to vyřešili zastřelením Beriji rovnou v Kremlu a jeho spolupracovníků tam, kde je dostihli.

Říkám to proto, že logika vývoje směřuje k tomu, že „hydra“ se u nás stává neovladatelnou. Jak ukazuje veřejné označení druhého muže ANO Faltýnka za osobu zapletenou do nějakého „obrovského zločinu“ (proč by jinak zasahovalo najednou 600 zakuklených policistů). A to včetně u Faltýnka v bytě i doma v Prostějově?!? To to snad přehnali, řekne si i největší tupec.

Vzpomínám si na své konfliktní kontakty s StB a SNB vůbec. Mého otce zatkli s plnou parádou v roce 1950, venku před domem auta, ozbrojenci se samopaly uvnitř, rozházený byt, knihy na zemi, rabování (a kradení) všeho, co je napadlo. Řvaní ovšem celkem mírné, takové sovětské, nikoliv jako dnešní „zásahové jednotky“, které vykopnou „podezřelému“ ráno dveře, řvou jako parta paviánů anebo, abych neurazil paviány, jako parta zhulených nedospělců, chodí v kanadách po postelích, porazí „podezřelého“ na zem a „zakleknou“ na něj, i když se jedná o osobu podezřelou z falšování účtů, a chovají se jako šílenci z amerického akčního filmu.

Kdyby se necítili oni a státní zástupci naprosto nepostižitelní, tohle by se nemohlo nikdy dít.

Zajímavé je, že po pověšení Reicina a Švába a po následném zatčení těch největších estébáckých a prokurátorských kreatur, z nichž některé dostaly několik let natvrdo a pěkně si to pak v kriminále „užívaly“ (např. fanatický prokurátor Vaš), a po následném odsouzení některých nejbrutálnějších „vyšetřovatelů“, hoši od StB rychle zkrotli. Alespoň navenek. Na jaře roku 1968, kdy plukovníci StB houfně „páchali sebevraždy“ ve Stromovce. Mnozí s v posmrtné ztuhlosti pokrčenýma nohama, což nevznikne tak, že by někdo visel za krk. Pár se jich zastřelilo, pár „nechtělo jíst houby (starý sovětský vtip), čímž následně zkrotli ještě víc. Ne všichni, ale většina.

Takže když mne doma „navštěvovali“ policisté později, třeba po roce 1970, proti opičáckému cirkusu, jaký předvádějí „rambové“ z NCOZ dnes v televizi, se chovali civilizovaně. A mně jako politickému odpůrci, ale ani běžným kriminálníkům nenasazovali teatrálně ihned pouta. To už musel být grázl, aby dostal „klepeta“. Ani Petr Uhl a jeho soudruzi z „Hnutí revoluční mládeže“ (to není nadávka, oni byli a jsou skutečně soudruzi), která měla v plánu v roce 1970 násilně obsadit Československý rozhlas, nebyli voděni v klepetech anebo v „medvědovi“. Jako třeba poměrně nedávno zadržená ředitelka kanceláře premiéra Nagyová – Nečasová.

Tak uvidíme, co bude dál. Největším spektáklem dnešních prokurátorů a dnešní, řekněme, „tajné služby“ byl státní převrat, tedy obsazení předsednictva vlády. Na základě příkazu prokurátora Ištvana a v režii plukovníka Šlachty. A se souhlasem slavné paní Bradáčové. Včetně přepadení Vojenského zpravodajství a zatčení jeho vedení. Což je výkon, na jaký se nezmůžou ani v Jižní Americe.

Kam se vrhnou příště? Přes Nagyovou nejprve úplně neskutečně „obsadili“ předsednictvo vlády za přihlížení neschopné ostrahy. (Na co tam ti chlapi vlastně byli? Na ozdobu? Anebo v tom „jeli“ taky?!) A tím následně zlikvidovali vládu a posléze i parlament. Také lehce přešli přes ozbrojenou vojenskou ostrahu v objektu Ministerstva obrany (!!!) a sebrali vedení Vojenského zpravodajství. Jak to, že služba nezačala okamžitě střílet?!? Také je otázka, co tam vlastně všechno sebrali, že?!

Čtvrteční spektákl bojového nasazení stovek policistů má podle mnohých záměr zřejmě se přes Faltýnka dostat na Babiše. Na nějž se ovšem hodí pořekadlo „čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“. To má od Ištvana a Bradáčové za důvěru!

No a typické je, že převrat se odehrává, když je vládce v zahraničí. Tak to dělají všichni spiklenci. Jako třeba ta neschopná parta Rumla a Pilipa proti Klausovi.

Co bude dál? Už nám zbývá jen prokurátorský útok na Českou národní banku, nebo na neposlušný Senát v čele s nezkrotným Kuberou. No anebo rovnou na Hrad.

Tam se prokáží Hradní stráži bumážkou od Ištvana a pokud tam hlídají stejná, řečeno vojenským slangem, hovada (anebo mají „podobné svoje pokyny“) jako ta ostraha u vlády Nečase anebo u Vojenského zpravodajství, už budou běhat bagančata po Hradě. Zatknou Mynáře a několik dalších „zločinců“. Oznámí národu, že někdo nejmenovaný ukradl pozvracené korunovační klenoty. Také prý zmizely tuny stříbra z památníku a sarkofágu sv. Jana Nepomuckého ve svatém Vítu. To stříbro že někdo vyměnil za cín do pájek. A že na Hradě byly objeveny a zabaveny neznámé miliardy v hotovosti (miliony byly objeveny na předsednictvu vlády, na Hradě se musí najít víc)…. Jo a že prezident Zeman ze zdravotních důvodů odstoupil. Jak to bylo vyzkoušeno u prezidenta Svobody, když nechtěl dosadit „dělnicko-rolnickou“ vládu. Takže jak?

Další už nechám na fantazii ctěných čtenářů. To, že nějaký prokurátor nařídí jen tak „mýr nix dýr nix“ sebrat telefon a elektroniku prakticky druhému muži ve státě a najde se policajt, který to udělá, totiž přesahuje i moji fantazii. A to mám za svůj dlouhý život s policejními komandy, která si pro mě přišla i se samopaly, a s prokurátory, co na mně řvali, velkou osobní zkušenost.

Tak mne napadlo…. Jak že mi to vyprávěla paní Slánská, že to u nich tehdy proběhlo? No, doufám, že nebude nějaká progresivní soudružka chtít Faltýnkovic povlečení a jídelní porcelán.

No, ale ve státě, kde je dnes podle medií, prokurátorů a policie každý druhý člověk zločincem a na ty ostatní se jenom ještě nepřišlo, kdo ví?

P.S. Zorganizovat něco takového ráno v den, kdy předseda vlády bude jednat s prezidentem USA, to je chucpe. Anebo, jak se říkalo u nás na předměstí mezi kluky: „To je o přesdržku!“



zpět na článek