Každý, kdo někdy studoval anorganickou chemii, ví, jak postupovat při analýze silikátů. Separování, tavení, rozklad kyselinou solnou, neutralizace, převádění do roztoku, pipetování, přesné vážení na čtyři desetinná místa a výsledek po součtu …….. nikoli 100%, ale třeba 82. Hrůza! Taková situace je na oběšení, na opakování celého postupu, nebo ….. na použití Čugajevova koeficientu. To je zázračné číslo, kterým se znásobí všechny hodnoty tak, aby výsledek nebyl na oběšení, ale na kýžených 99,9 %. (Postupy uvádím pouze rámcově.)
Takový postup ale nikomu neradím. Po přepočtu takto získaného výsledku na kysličníky vycházejí jeho použitím stále nové a nové minerály a znamená to, že každý pedagog vám takovou analýzu hodí na hlavu.
Pro použití Čugajevova koeficientu je ale současná doba zralá nikoli v anorganické chemii, ale na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Tam byla z rozhodnutí vlády ustavena komise - už kolikátá? -, která by měla vymyslet, jak počítat a vypočítat starobní penze.
Tato komise nezačala, jak by se asi rozumným lidem zdálo, zadáním velmi podrobné demografické analýzy a zjištěním předpokladů vývoje do roku alespoň 2050, ale začala lákavým slovem: spravedlivý! Komise má za úkol dojít k výpočtu spravedlivých penzí.
Když odhlédneme, že slovo spravedlivý si každý z 2,5 milionu penzistů současných a x stovek tisíc budoucích představuje jinak, když nebudeme tvrdit, že kromě desítkových milionářů málokdo nepřivítá několik stovek navíc, začala komise dnes velmi chytlavým tématem: spravedlivá penze pro ženy.
Členům komise, ať dámám či pánům, nestačí konstatování situace, že ženy díky svému přirozenému ustrojení většinou mají děti, o které se podle úplně normálního a přirozeného řádu v jejich raných létech starají více než muži. Že z důvodu svých fyzických sil nepracují jako popelářky, hornice, tavičky oceli, a z důvodů sil psychických jako polní maršálky - obdiv výjimkám. Ony vykonávají podle svého vlastního svobodného uvážení povolání, které si vybraly, které jim vyhovuje, které je těší, mají z něj pocit užitečnosti, a proto v něm mohou být úspěšné. Nebudu vyjmenovávat dříve typická povolání učitelek, lékařek, zdravotních sester, kuchařek ve školách, ale všichni dnes víme o úspěšných ředitelkách, vědeckých pracovnicích, profesorkách na univerzitách i v nemocnicích, ale i IT odbornicích a vojákyních v armádě, dokonce i v misích.
Každá žena má dnes možnost vybrat si podle svého gusta, to je podle toho, jaké povolání se cítí být schopna po učební či studijní přípravě vykonávat. A nejen vykonávat: je schopna odhadnout, jakou cenu její práce bude mít, tzn. jaké ohodnocení-plat bude pobírat.
A protože každá žena má dostatek rozumu, aby toto vše vyhodnotila, musí si být vědoma, že starobní penze bude odpovídat nějakému podílu jejího výdělku. A pokud není úplný asociál, nebude brát jako újmu na svém egu delší dobu, kdy se věnuje výchově dětí, a jako schválnost přírody menší fyzickou a třeba i psychickou sílu.
Výsledek po několika desítkách let nemůže být pro ni překvapivý: ve srovnání s muži celkově (nikoli ve srovnání s muži na stejné pracovní pozici, které může samozřejmě dosáhnout), je její celková penze menší. Co s tím? V normálních vztazích existuje normální pocit sounáležitosti manželů a tím i ocenění práce ženy za dobu společného života. Už vůbec nezmiňuji roli dětí v těchto souvislostech. To by bylo na samostatný, možná i sociologický a psychologický rozbor.
A toto vše chce paní ministryně prostřednictvím komise anulovat a dobrat se ke spravedlivým penzím pro ženy. A když budou spravedlivé pro ženy, nebudou nespravedlivé k té druhé polovině lidstva? Umělé narovnávání rozdílů vzniklých přirozenými danostmi či svobodným jednáním aktérů vyvolá nové nespravedlnosti a tím i následné pnutí ve společnosti. A to už vůbec nemluvím o nevhodných vtipech a také nechci citovat mnohé odpovědi starých žen, co by udělaly se navýšenou částí penze. „Daly bychom to vnoučatům!“ zaznělo velmi často.
Vůbec by nebylo od věci, kdyby se komise začala zabývat situací vzniklou po úmrtí jednoho z manželů, kdy za poloviční penzi musí ten zůstavší hradit téměř všechny zásadní výdaje. Tady by asi byla na místě větší míra vdovské a vdovecké části důchodů. Ale uměle nastolená témata a umělé výpočty k ničemu dobrému nedospějí.
Dlouhé rokování komise je zbytečné. Ať si paní ministryně vymyslí, k jakému číslu chce dojít, a pak použije - při současné úrovni techniky ať zadá do počítače - Čugajevův koeficient. Bude to levnější. Každá komise přece něco stojí a nemusí vždy dojít k použitelným výsledkům.
Mnozí chemici potvrdí, že Čugajevův koeficient pracuje matematicky přesně, třeba i na mnoho desetinných míst. Díky němu se ale dochází k nereálným výsledkům. Ty týkající se „spravedlivých penzí“ nakonec stejně vyhodnotí jiná ministryně. Ta, která sídlí v Letenské ulici.