aneb Strany jsou pro straníky, ANO je pro všechny
Nedělní sněm ANO měl vskutku odpich. Vše běželo jako na drátkách, dokonale. Včetně malé „nedokonalosti“. Tj. nezvolení majitele politické divize Agrofertu „sto pěti procenty“ přítomných delegátů, kterýžto průhledný marketingový trik ještě dvakrát podtrhuje neohrožené postavení Andreje Babiše. Kde by se také nějaké ohrožení na kývajícím – a před kývači varujícím – sněmu vzalo. Demonstrace „samoděržavné“ moci byla bez kazu a premiér si v pražském Centru pohybové medicíny potvrdil vlastní drive.
Znovuzvolení předsedy „hnutí“ a jeho intima Jaroslava Faltýnka nepřineslo ni špetku napětí či překvapení. Včetně toho, že Babiš získal o nějaké to procento hlasů víc, než měl jeho nejvyšší zaměstnanec. Též ostatní personálie managementu byly pozorovateli předvídány s předstihem. V hlasovací a propagandistické mašinérii nebyl prostor pro úkrok stranou. S výjimkou pragmatického úkroku do politického prava. Páně Babišova bezpáteřní univerzálnost se přetavila v oficiální linii budování catch-all party. Jakési univerzální partaje, všelidové strany. Což se od polistopadové protikomunistické variace prokomunistické Národní fronty, krátce existujícího Občanského fóra (OF), nikomu nezdařilo. A to je výzva! Byla vyhlášena generální linie budování, jíž lze shrnout do parodické proklamace „Strany jsou pro straníky, ANO je pro všechny!“
Nejvíce se asi v minulosti ideálu catch-all party svými hodnotami (nikoliv však výsledky!), blížili lidovci pod Cyrilem Svobodou. Byli tak trochu konzervativně křesťanští, tak trochu socialističtí (mluvilo se i o „rudém koutku“) a zároveň tak trochu příznivci liberální ekonomiky. Jednu hlavu o dvou tvářích římského boha Januse, své „ano“ pro každého, teď ovšem nabízí naše dominantní politická síla. Pohnutek ke změně má obratný Babiš vícero. Primárně běží o primitivní nutkání mít víc a víc, nikdy se nezastavit, i když nějakých 32 procent preferencí je bezkonkurenčních. Snadno by mohl říct: „Dámy a pánové, kdo z vás to má?“
Ale to on ne. Nenasytný pragmatismus pána ANO 2011 pokročil dál. Struktura patřící muži, jehož znalci zákulisí nejprve přirovnávali k Marku Dalíkovi, dosud vysávala „jen“ voličstvo ČSSD, KSČM, případně Tomia Okamury. Až je takřka ohlodalo na kost. Zůstal jim výhradně „morek“ elektorátu, čili pevná voličská jádra, a tudíž je nutno jít o dům dál. Nakročit k Občanské demokratické straně, jež je útokem z původně levicových anoistických zákopů právem vystrašena.
ODS kdysi odmítla jít s predátorským Babišem do koalice, neboť viděla, co dokáže. Jenže ono to kupodivu nemusí vůbec stačit! Léta si mohla „ódéeska“ pohodlně strašit „polokomunistickou vládou“, nyní však lživá fráze pozbývá i posledního zbytku svého propagandistického smyslu.
Ohrožen je tím současně také určitý restaurační záměr profesora Fialy, koncept prezentace ODS coby orientačního majáku pro nespojeného pravicového voliče. Na druhou stranu je tu však vážný logický zádrhel – pokračovatel Klause, Topolánka či Nečase by neměl vyčítat polistopadovému zbohatlíkovi, že se nenechal obtěžovat zbytečnými kontrolami či etickými mantinely a v době „egyptské tmy“ nabytý majetek nebo zkušenosti přetavil také do nenasytných mocenských ambicí…
Ještě tu nadto máme přinejmenším jeden další rozměr výchozí věci. V květnu se budou vybírat zástupci ČR v Evropském parlamentu, což s sebou nese jistá volební specifika. Výsledky ANO jsou poměrně nejisté (ač v prvních průzkumech vede), neboť své „ne“ pronesly mediálně známé postavy minulé kandidátky. Včetně tehdejšího lídra Pavla Teličky. Politický velkopodnikatel čelí nebezpečí (jejich Hlasu) několikero cestami. Jednak věrný politický turista Faltýnek varoval před vnitřní nejednotou hnutí. Za druhé původem Slovák Babiš proslovil cosi pochvalného o „genetické předurčenosti“ českého národa. Za třetí opět hladce opustil svůj slib a nebude hlavní tváří volební kampaně (tou se stala Dita Charanzová). Zejména se ale soudně popotahovaný „Janus“ rozhodl nakročit k pravicovému voliči, jehož „proevropská“ volební disciplína je mnohem vydatnější než u jeho levicového souputníka.
Andrej Babiš o sobě na sněmu řekl, že se nezmění, leč bude se učit z chyb. Važme si toho, jelikož tohle je mu asi jedinou nezpochybnitelnou pravdou. Všestranické budování „ANO 2019“ je toho přesvědčivým důkazem.
Text je obdobou komentáře pro Forum24.cz