Zákon musí rozlišit službu pro partyzány a teroristy
Na Masarykovy legionáře jsme hrdí i po sto letech. Vybojovali ještě neexistující stát. Ale teď si zkuste představit, že dějiny se odvíjely jinak. Že první světovou válku nakonec vyhrály ústřední mocnosti a Rakousko-Uhersko přežilo. Jaký by byl osud sto tisíc legionářů a jejich rodin? Zůstali by ve věčném exilu? Byli by po návratu souzeni jako velezrádci, teroristé či bojovníci „nestátní entity“? Nebo by dostali generální pardon?
Na první pohled to působí jako akademická úvaha na téma, že kdo je pro jedny bojovníkem za svobodu, je pro jiné teroristou. Ale v dnešní Evropě není akademická. O víkendu Donald Trump vyzval Evropu (rozumí se její západní státy), aby převzala 800 džihádistů (rozumí se občanů států EU) zajatých na Blízkém východě, jinak je USA propustí (rozumí se umožní jim návrat domů do Evropy). Je poučné sledovat reakce politiků na západě EU. Jejich nejistotu, která plyne i z toho, že pro tyto případy schází jednoznačná legislativa.
I když mezi oněmi osmi sty zajatými džihádisty asi není žádný s českým občanstvím, nelze takovou možnost do budoucna vyloučit. Z toho logicky plyne následující: i pro zemi bez silné rizikové menšiny a známých skupin džihádistů je užitečné takovou legislativu připravit a v případě potřeby použít. Protože pokud něco jako „službu v nestátní či teroristické entitě“ český zákon dosud nepostihuje, mohlo by se to vymstít. Našinec už už vidí advokáta hájícího před českým soudem džihádistu, a to úspěšně, neboť žádný český zákon přece neporušil.
Ale i tu jsou háčky. Může ten zákon házet do jednoho pytle všechny „nestátní entity“? Nepůsobilo by absurdně soudit podle téhož paragrafu pomocníky Islámského státu i kurdských milic, které proti IS bojují? (To je případ Markéty Všelichové a Miroslava Farkase vězněných už dva roky v Turecku.) Toto je otázka pro zákonodárce: jak v chystané legislativě odstupňovat (a definovat!) nasazení pro IS, pro Kurdy či třeba pro ruské separatisty na východě Ukrajiny.
LN, 19.2.2019