Na jeho pohřbu o pár dní později se sešlo neuvěřitelné množství světových státníků a významných osobností. Všichni mu chtěli vzdát úctu.
Jsem si téměř jist, že pokud někde daleko ve světě řeknete, že jste z České republiky, bude oslovená osoba tak divně pomrkávat a tvářit se neurčitě, jinak řečeno, absolutně neví, odkud jste. Pokud však vyslovíte jméno Václav Havel, onen dotyčný bude nejspíše vědět, kdo to byl.
Jsem naštěstí (nebo vzhledem k délce od roku 1989 spíše bohužel) pamětníkem té doby. Nikdy mi nevymizí z paměti obrazy, které jsem vnímal jako zlom ve svém životě, jako naději, kterou jsme všichni dostali, i když jsme o ni tak úplně ne všichni usilovali a o kterou jsme se také ne úplně všichni zasloužili.
Václav Havel poprvé na balkóně Melantrichu. Pod ním nadšené desítky tisíc Pražanů cinkající klíči a mnozí poprvé sledující a poslouchající naživo jeho slova, písně Karla Kryla či Marty Kubišové.
Václav Havel při jednání s Ladislavem Adamcem, posledním komunistickým předsedou vlády, který ještě pár dní předtím prohlásil, že neví, kdo je Havel.
Volba Václava Havla presidentem Československa, kdy poté pochodoval před čestnou stráží po nádvoří Pražského hradu s krátkými nohavicemi.
První novoroční projev Václava Havla, kde se na obrazovce místo dementního Gustáva Husáka objevil někdo, kdo přestal mluvit bolševickým ptydepe a hovořil řečí, které bylo po mnoha letech rozumět.
Spanilé jízdy Václava Havla po republice, kde jej chtěl každý aspoň na chvíli spatřit či ještě lépe si s ním potřást rukou.
Hovory z Lán, kde každý, kdo chtěl, mohl nalézt jakési filosofické zamyšlení nad současností a poslouchat kultivovanou řeč o věcech, které nás přesahují.
A před sedmi lety pak nezapomenutelné projevy Karla Schwarzenberga, Madeleine Albrightové a dokonce i Václava Klause, kteří zhodnotili jeho životní pouť.
18. prosince večer jsem zapálil svíčku a vzpomínal s uspokojením, že jsem měl možnost jít část své vlastní životní pouti s člověkem, kterého si nepřestanu vážit.
(zdroj Youtube) Projevy zmíněných státníků jsou od 4. hodiny a 37. minuty záznamu
Requiescat in pacem
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora