Poslední komunistická strana v Evropě (jako z udělání je to Česká republika) se po volebním debaklu chystá k radikálnímu vnitřnímu boji. Poodstupme stranou a přejme jim ho.
Zdá se, že náš národ potřeboval zhruba 25 let, aby se naplnila představa o přirozené odúmrti této party zvláštního ražení, této „lidské avantgardy“, která - kdykoli se dostala k absolutní moci - zanechala po sobě rozvrácené země a to jak materiálně, tak i duchovně. Komunismus fungoval vždy v sestupné linii, tedy od ukradeného bohatství země (které se nazývalo znárodněním) k jeho totálnímu vyčerpání a pozvolnému rozkladu. Totéž se týkalo všeobecné morálky, kde dlouhodobé a staletím prověřené mravní hodnoty byly nahrazeny tzv.“morálním kodexem budovatele komunismu“ a nahrazování schopných lidí těmi všeho schopnými. Konce bývaly jednou horší (třeba nyní Zimbabwe, Venezuela, v Evropě namátkou před 30 lety Rumunsko, na Kambodžu raději ani nevzpomínat), tu zase lepší (sametová revoluce v ČR). Tam, kde přežívá (třeba Severní Korea), je obyvatelstvo k politování.
Dosavadní vůdce strany (nevím proč rudí opustili onen krásný titul generálního tajemníka) soudruh Vojtěch Filip - Falmer bude v příštích dnech čelit stranickému ataku od tzv. ultras, vedených stalinistou Josefem Skálou, který bude mít za sebou zástup podobně smýšlejících (namátkou Marta Semelová, ale najdou se i jiní). Vojtěch Filip však může zůstat klidný, neboť se již nebude konat onen tradiční rituál, kdy velebený vůdce strany po odstranění z funkce musel v méně honosném prostoru šprtat předepsané odpovědi na uřvaný kvikot JUDr. Urválka, aby ve finále pro sebe požadoval ten nejpřísnější trest (pro dobro strany) a ještě v poslední chvíli pod pankráckou oprátkou velebil systém, který jej za chvíli zbavil života uškrcením. (což výjimečně v těchto případech byla aspoň nějaká dějinná spravedlnost).
Pokud je možné nějak rozlišovat mezi soft a hard komunismem, pak soudruh Skála reprezentuje ten druhý jako málokdo. Je schopen - je-li mu dáno slovo na veřejnosti - tvrdit ty největší nehoráznosti a to s kamenným obličejem. Tak třeba poválečné násilí komunistů na vlastní obyvatele objasňuje tím, že SSSR ještě neměl jaderné zbraně, zatímco USA ano a tak bylo nutné poněkud „přitvrdit“. Nepoměr mezi Východem a Západem, tak markantní v druhé polovině 20. století (a koneckonců dodnes), vysvětluje horším postavením na startu po 2. světové válce. Jak dlouho to bude trvat a kdy se dočkáme oné Chruščovovy vize, soudruh zatím přesně neurčil. Soudruh Skála rovněž dojatě uvádí, jak jeho ideologie odvedla děvečky, spící po kravskými ohony v maštalích, do nových obytných domů. Zapomněl však dodat, že to bylo možné jen za cenu ožebračení a vystěhování tzv. „ třídních nepřítel“ či lépe kulaků (rozuměj majitelů hospodářství a sedláků) mimo jejich domovy či rovnou jejich internaci a následnou devastací naší krajiny aplikací sovětského modelu hospodaření (rozuměj ničení krajiny). Další je možno vyhledat v kterémkoli rozhovoru s tímto člověkem.
Budeme tedy svědky lítého boje ve straně, jejíž ideologie je značně vyčpělým zbožím. Hlásání třídního boje a třídní nenávisti už nikoho moc nebere a že by soudruzi bolševici tak nějak toužili svůj majetek rozdělit mezi dělnickou třídu, případně předali dobrovolně svůj podnik nějaké dělnické radě a sami šli k ponku obrábět výkovky, je rovněž na linii sci-fi. Je tedy velmi pravděpodobné, že jde jen a pouze o koryta, státní příspěvky za volby či mandáty. Věřme, že soudruh Skála - pokud zvítězí - udělá nechtě ten největší státnický čin od doby památné schůze v hostinci Pod kaštany. Totiž, že odradí i ty zbývající případné pomatence, kteří mají ještě pod kůží zažranou nesmyslnou tézi o rovnosti všech obyvatel a že svou stranu dovede do stavu neviditelnosti.
Za to by se mu měl poté postavit pomník, na který by se určitě mnoho lidí rádo složilo. Taky bych přispěl.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora