„Západní Evropa páchá sebevraždu. Ničí to, co naši předkové po generace budovali, naši kulturu, způsob života, hodnoty. My musíme být principiálně proti nelegální migraci. Nepřijmeme ani jednoho nelegálního migranta.“ To jsou slova premiéra Andreje Babiše pro aktuální vydání časopisu Týden.
Na přelomu července a srpna byl v deníku Právo ještě výmluvnější. Prohlásil, že nelegální migraci se musíme ubránit za každou cenu. „Šel jsem do politiky, abych pomáhal našim lidem, ne celému světu. V Česku máme svých problémů dost, nevypořádali jsme se s romskou otázkou, máme lidi, kteří mají malé příjmy. Musíme se starat o naše lidi, nemůžeme se postarat o všechny,“ tvrdí Babiš.
A do třetice si ještě připomeňme interview, jež předseda vlády poskytl minulý týden agentuře Reuters. V něm naznačil, že nemaže med kolem úst pouze českým občanům. Podle něj téma migrace ovládne příští evropské volby. A pro jistotu se rovnou pasoval na lídra protimigrantské agendy v Evropě.
Doma mu nikdo neoponoval. Jediným opatrným kritikem se kupodivu stal Miroslav Poche, o němž sociální demokracie stále uvažuje jako o příštím ministru zahraničí. Poche soudí, že neustálým strašením migrací dělá Babiš chybu.
Hospodářským novinám 2. srpna řekl: „Babiš se domnívá, že mu migrační téma nese body, a neuvědomuje si, co si neuvědomila sociální demokracie před rokem: pokud to téma bude pravidelně někdo živit, i když není přítomno, vždy se najde nějaký lepší doktor na ten problém a bude to někdo z krajní pravice, někdo mnohem hlasitější, někdo mnohem radikálnější.“
Poche uvedl, že by Česko mělo výrazně zvýšit svoji rozvojovou pomoc a Evropa by měla uzavřít se státy na jih od Sahary dohody o volném obchodu, abychom dováželi jejich zemědělské a Evropě nekonkurující produkty a tím zvyšovali ekonomický a sociální standard těchto zemí.
Vraťme se ale domů. Pro chod domácí politiky jsou podstatné dvě věci. Za prvé, že Babišovi se hodí, když zde není ministr zahraničí, který by se svěřené agendě věnoval čtyřiadvacet hodin denně. A ještě víc, že oním ministrem není Poche, jenž má vlastní názor, nesklouzává k populismu a je s to najít řeč s ostatními evropskými státníky.
Andrej Babiš se evropských záležitostí sám ochotně ujal přinejmenším ze dvou důvodů. Jednak chce být na západ od nás vidět. Potřebuje se ukázat jako aktivní politik, ne jako chlapík obklopený nevábnými kauzami. Kromě toho má v zemích Evropské unie slušně rozjetý byznys.
Také ale předpokládá, že na vztahu k Evropě se bude lámat tuzemská politika a že půjde o klíčový prvek v kontaktu se zdejšími voliči. Vyklidit pole Tomiu Okamurovi nehodlá. Proto odmítá eurozónu, kritizuje Schengen a školí evropské špičky.
Babiš například soudí, že Evropská komise plodí nesmysly a není s to pochopit, že jediné řešení je zastavení nelegální migrace prostřednictvím azylového řízení řešeného mimo Evropu.
Zkusil si o tom ale třeba popovídat s českou eurokomisařkou Věrou Jourovou, jež byla jeho blízkou spolupracovnicí v hnutí ANO? Čím chce přimět africké země ke zřízení tzv. hotspotů? Jak o své pravdě přesvědčí italského premiéra Conteho, který není žádný „vítač“, ale naléhavě potřebuje pomoci s uprchlíky blížícími se k Apeninskému poloostrovu?
Chystá se snad Babiš prosadit u českých občanů masivní finanční pomoc třetímu světu? Sotva. Když už s krajní pravicí argumentuje i Romy, je to jasné. Neschopností vyřešit jeden problém bude vysvětlovat neschopnost vyřešit problém druhý, třetí, čtvrtý. Česká republika se k lepšímu nepohne, jen se bude s Babišem dál ujišťovat, že ví všechno nejlíp a ostatní se proti ní spikli. Jsou to věru nelichotivé vyhlídky.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus