Četl jsem článek pana Františka Petríka o škodlivosti dotací. Nejsem ekonom, ale na těch dotacích mě zaujala jedna věc.
Matně si vzpomínám, že nejspíš v první třídě nám prvňákům byla pořízena vkladní knížka se základním vkladem 20 Kč. Bylo to provázeno jakousi přednáškou o spořivosti a šetrnosti. V tomto duchu jsem byl i nadále pak vychováván svými rodiči a i v současnosti považuji šetrnost za něco pozitivního.
Přešla léta a já se nyní v lůně stále pochybnějšího spolku zvaného Evropská unie dozvídám, že jeden z nejsmrtelnějších hříchů je nečerpání dotací. To mohu těžko vnímat jinak, než jako pobídku k rozhazovačnosti. Kdo nečerpá/neutrácí, a tedy šetří, není pochválen za hospodárnost, ale kritizován ze všech stran za to, že nečerpá nebo čerpá málo. Neutracené (a leckdy nevyhozené) peníze se vrátí nejspíš do nějaké bruselské kasičky, odkud čerpá/utrácí někdo jiný, někdo, kdo v tom umí lépe chodit.
Opakuji, že nejsem ekonom, a tedy nemohu vyloučit, že jsem možná tak trochu vedle. Pokud tomu tak je, ocenil bych, kdyby mi někdo celou záležitost srozumitelně vysvětlil.