Neviditelný pes

GLOSA: Ruml přes palubu aneb Jak chutná moc

12.5.2018

Pirátskou stranu beru jako politický experiment s anarchistickými rysy, co nabral do plachet vítr protestní alternativy. Ne-li alternativy k alternativě. To pro onen segment občanstva, který je (právem) nespokojen s partokracií či klientelismem našeho prostředí a zároveň má důvodné pochybnosti o počestnosti „nepolitické politiky“ Andreje Babiše.

Tuhle mě proto drobet vyděsila informace o seriózně laděném projektu (západočeských) Pirátů nominovat do Senátu PČR Jana Rumla. Aktéra divokých devadesátých let, jež spoluformoval z postu ministra vnitra za Klausovu ODS. Posléze politického turistu, jemuž nebylo zatěžko, aby si hledal cestu k Berndu Posseltovi, zpochybňujícímu tehdy legitimitu našeho poválečného vývoje. Anebo na sjezdu Strany zelených roku 2014 neváhal varovat před domnělým prosakováním relativizace předlistopadového režimu do partaje. Při téhle příležitosti doslova prohlásil: „Jsem antikomunista a pro některé v sále dodám, primitivní antikomunista.“

Není asi snadné už jedině vzpomínat na „starou slávu studentskou“ (ostatně: p. Ruml při politice absolvoval plzeňská práva a plánoval iuris doktorát), ale po zkušenostech s liberály, konzervativci či levicovou SZ je asi jedině správné konečně, proboha, pochopit, že cosi definitivně skončilo. Cítit se Pirátem sice může, jeho minulost by tomu nasvědčovala, ovšem tohle přeskakování z paluby na palubu působí vyloženě trapně. Jenom zůstat u lizu! Vnitrostranické referendum, přímá demokracie zatla ale „osvědčenému“ bojovníku za lidská práva a demokracii tipec. Jde ke dnu.

Opilost mocí je škaredá nemoc. V „devadesátkách“, kdy prý společensky unavená stranická věrchuška zapisovala do kolonek co nejabsurdnější falešné sponzory, vypukla úplná vlna „politického alkoholismu“. Její s prominutím odkecaní pamětníci se dodnes svatouškovsky usilují „exhumovat“ coby rovnou mravní vzory. Bednáři pro koráb státu, do nějž zatéká. Ať je to Jan Ruml, Daniel Kroupa, Alexandr „ProMoPro“ Vondra či jiní.

Osobně se (toliko protentokrát) rozloučím parafrází názvu někdejší široké občanské iniciativy nespokojenců s poměry. Jelikož pokud si správně vzpomínám, novopečený pirátský nekandidát ji měl vzít v potaz při jednom ze spousty svých slíbených odchodů z politiky. Děkujeme, (jednou pro vždy) odejděte!

Obdobnou glosu publikoval Reflex.cz



zpět na článek