Když dva dělají totéž, není to totéž. A není prezident jako prezident
Dne 6. 1. 2018 nedostala Babišova jednobarevná koblihová vláda důvěru poslanecké sněmovny. V pondělí 16. 4. 2018 už to je právě 100 dní, více než čtvrt roku (!!!). Prezident Miloš Zeman od té doby neučinil jediný další krok, který mu předepisuje Ústava (viz článek 68), totiž aby někoho pro druhý pokus o sestavení vlády jmenoval předsedou vlády. Naopak svojí nečinností umožňuje, aby tu vládla vláda bez důvěry, tzn. každým dalším dnem více a více nelegitimní vláda. Dodejme, vláda osoby vyšetřované pro podvod, vláda agenta StB a vláda oligarchy s obrovským střetem zájmů. Významný ústavní právník prof. Jan Kysela již v této souvislosti hovoří o ústavním puči.
V české Ústavě se v článku 65 píše: „… velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.“ Co myslíte, je či není porušením demokratického řádu, tedy naplněním velezrady či hrubým porušením Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, když prezident republiky svévolně nechává čtvrt roku šafářovat ve Strakově akademii čím dál více nelegitimní vládu trestně stíhaného agenta StB s nekonečným střetem zájmů?
Z Hradu, Anofertu či jejich okolí můžeme slyšet argumentaci, že se přece neděje nic nového, Topolánkova první vláda přece také dlouho vládla v demisi. To srovnání ale kulhá na obě nohy. Připomeňme si proto reálie roku 2006.
Volby v roce 2006 drtivě vyhrála Občanská demokratická strana na čele s Mirkem Topolánkem. Získala 81 mandátů, tedy ještě o tři víc než ANO v roce 2017. Celkovým výsledkem ovšem byl pat, kdy levice (ČSSD a KSČM) měla 100 mandátů a zbytek (ODS, lidovci a zelení) také 100. Výsledkem voleb v roce 2017 žádný pat není. Možností, jak sestavit vládu, existuje celá řada.
Dne 16. 8. 2006 jmenoval prezident Václav Klaus Mirka Topolánka předsedou vlády a dne 4. 9. 2006 jeho jednobarevnou vládu. Topolánkova první vláda ovšem 3. 10. 2006 důvěru sněmovny nezískala, pročež dne 11. 10. 2006 podala demisi.
A právě tady nastává zásadní rozdíl mezi chováním prezidenta Klause a prezidenta Zemana. Zatímco současná politická realita nabízí pro sestavení vlády řadu variant, Zeman už čtvrt roku neudělal vůbec nic. To Klaus oproti tomu v mnohem složitější situaci roku 2006 vítěze voleb Topolánka znovu jmenoval předsedou vlády pro druhý pokus už 8. 11. 2006, tedy pouhý měsíc po neúspěšném prvním pokusu. Že sestavování vlády pak ještě nějaký čas trvalo, je samozřejmě pravda, ale prezident prostě konal a konal přesně tak, jak mu předepisuje Ústava, a vládu sestavoval oficiálně jmenovaný premiér.
Je evidentní, že žába na prameni roku 2018 se jmenuje Andrej Babiš. Existují tři zásadní důvody, proč tento člověk nemá být předsedou vlády. Je trestně stíhaný, nemá čisté lustrační osvědčení a je v nekonečném střetu zájmů. To, že je předsedou vítězného hnutí, na tom nic nemění. Prezident republiky, hodný toho postu, by si Babiše povolal a řekl mu: „Milý Andreji, jeden pokus jsem ti coby vítězi voleb dal. Takřka všechny parlamentní strany proti tobě ale mají výhrady. Pokud má mít naše země normální vládu, musíš ustoupit do pozadí a tvoje hnutí ANO mi musí na předsedu vlády navrhnout jinou osobu. A platí to minimálně do té doby, než si svoje osobní věci dáš do pořádku.“
Vyhrát volby nestačí. Žádné automatické právo na sestavení vlády pro vítěze voleb neexistuje. Pokud vítěz nemá víc jak 50 procent mandátů, musí hledat koaliční partnery. A ti malí moc dobře vědí, že ten velký je potřebuje. A nechávají si to setsakra dobře „zaplatit“. Jak to bylo v roce 2006?
ODS měla 81 poslanců, lidovci 13, zelení 6. Aby Topolánek sestavil svoji druhou vládu a získal pro ni nadpoloviční podporu sněmovny, musel udělat krvavé ústupky. Přestože měla ODS čtyřikrát víc poslanců než lidovci a zelení dohromady, musel koaličním partnerům přenechat polovinu (!!!) míst ve svém kabinetu. Lidovci měli 5 ministrů, zelení 4 (!!!), ODS 9. Ani to ale nestačilo. Kauzu dvou přeběhlíků, Melčáka a Pohanky, všichni znají. A tady jsme u pointy obou příběhů, jak toho z roku 2006, tak toho současného.
Není žádným tajemstvím, že tím, kdo Topolánkovi pomohl odloupnout dva levicové hlasy, byl právě jistý důchodce z Vysočiny. Ano, aby Česká republika měla před dvanácti lety vládu s důvěrou, Zeman konal. V roce 2018 jako prezident nekoná. Výsledkem je ústavní puč.