Před týdnem jsem si přečetl na tomto serveru publikovaný text Kvůli referendu hrozí i miliardové škody z pera poslance ODS Jana Zahradníka, který varoval před konáním referend v naší zemi. Chtěl bych tímto na jeho „argumenty“ reagovat s cílem jeden po druhém vyvrátit. Hned na začátku musím neskromně poznamenat, že to nebude nic těžkého.
Pan Zahradník má jasno. Referenda jsou z jeho pohledu „velmi špatný nápad“. Jeho prvním argumentem je, že „nemáme tradici celostátních referend“. Jistě, v tom má pravdu. Ale to přece není žádný argument. Tradice přece vždy začíná v bodě nula. Proč bychom tedy onu tradici nemohli započít zrovna my? Co nám v tom brání? Nevíra v sebe sama? Nevíra politiků v jejich voliče? Vždyť referendum o EU prošlo a nikdo proti němu nic nenamítal.
Podle logiky páně Zahradníkovy bychom se nemohli nikdy hnout z místa a neprošel by žádný nový návrh. Zkrátka a dobře proto, že „nemá tradici“. Takový argument stojí na hliněných nohách a bylo by lepší jej úplně vynechat. Dalším argumentem poslance ODS je, že „u nás máme zastupitelskou demokracii“. Jistě, v tom dávám panu poslanci za pravdu. Poslední roky však jasně ukázaly, že politici obecně nejsou při rozhodování o klíčových problémech kompetentnější než „obyčejní lidé“.
Mohu zmínit řeckou krizi, ukrajinský konflikt, migrační krizi, sesazení Kaddáfího, snahu o sesazení Asada, invazi do Iráku na základě nepravdivých skutečností atd. Příliš neobstojí ani argument, že normální lidé nemají čas, aby si například během 14 dnů nastudovali problematiku jaderné energetiky. Pane poslanče, a vy mi chcete tvrdit, že si toto tak obsáhlé téma za 14 dní vy sám nastudujete? Samozřejmě, že ne. Budete hlasovat na doporučení svého poslaneckého klubu, které často vzniká na ideologickém než na věcném základě.
Nežijme v době národního obrození, abyste mohl tímto způsobem podceňovat inteligenci, vzdělání a rozhled voličů. Nebo si vážně myslíte, že konkrétně v nynější poslanecké sněmovně sedí ti „nejlepší synové a dcery národa“? To je skutečně humorná představa. Volby jsou sázkou do loterie a zvolení daného poslance nemusí mít nic společného s tím, jestli má všechny potřebné vlastnosti a dovednosti, aby mohl vykonávat svoji funkci.
Nebo se snad domníváte, že někteří sotva dvacetiletí poslanci za Piráty a TOP 09 mají ve svých letech a s nulovými životními zkušenostmi všechny předpoklady k tomu, aby rozhodovali o budoucnosti naší země? Posledním „pádným“ argumentem pana Zahradníka jsou peníze. Jeho starost o finanční stránku věci mě skutečně dojímá. V důsledku chybného rozhodnutí (občanů) v referendu bychom prý mohli přijít o miliardy.
Žil snad pan poslanec poslední čtvrtstoletí v jiné zemi? Nebo se pohyboval v jiné dimenzi a až nyní se vrátil zpátky do té naší? Zapomněl snad na všechny ty v médiích hojně propírané kauzy, v kterých hráli hlavní roli politici a jejich nekompetentnost či přímo podvodný záměr? Například 30. června 2016 přinesl server idnes.cz informaci, že stát přišel o 14 miliard korun v důsledku „riskantních operací úředníků ministerstva financí“.
O čtyři měsíce psal server Česká pozice o tom, že soud hodlá prověřit kauzu OKD, v rámci které údajně stát přišel o téměř šest miliard korun. V květnu loňského roku zase v médiích proběhla zpráva o ztrátě v řádu stovek milion korun při prodeji budov Českých drah Karlově univerzitě. Jen heslovitě potom mohu zmínit nákup pandurů, předraženou zakázku na hotel a ubytovnu v Ústřední vojenské nemocnici, podle článku serveru idnes.cz stojí chyby úředníků stát desítky milionů ročně atd. atd. atd.
Podobných špatných rozhodnutí bych mohl najít desítky a nemusel bych hledat ani příliš dlouho. Ještě stále si pan Zahradník myslí, že zastupitelská demokracie je pojistka, která brání špatným rozhodnutím? Skutečně by dal ruku do ohně za to, že jeho dvacetiletí kolegové z poslanecké sněmovny rozhodnou fundovaněji, zodpovědněji a více ve prospěch této země než třeba já? Vaše manželka? Váš kamarád z vojny? Váš automechanik?
Na závěr bych ještě zmínil poslední „argument“ pana poslance. Ten se obává, že před referendem mohou být občané vystaveni nepravdivým informacím. A před volbami se snad nic takového neděje? Celý život přece musíme čelit lžím, polopravdám a výmyslům. Doma. V práci. Ve škole a právě i před volbami. Měli bychom snad zrušit volby proto, že v souvislosti s nimi se občas i lže? Pane poslanče, Vaši voliči Vám důvěřují. Proč jim tedy důvěru neoplatíte důvěrou? Čeho se tolik bojíte? Snad ne obyvatel vlastní země, z nichž někteří Vám zajistili poslanecký mandát?