Mezi Dvanáctero figurami zápasu perem Karla Čapka nalezneme figuru osmou. Čapek jí dal název Ulixes. Jde o lstivé převedení podstaty na jiné pole. Používá se velmi často v současných debatách o referendu. Odpůrcům referenda – a já mezi ně patřím, stoprocentně, neúprosně a zásadně - se podsouvá, že považují lidi za blbce, a tudíž jim nelze svěřovat právo hodit do urny papírek se zakřížkovaným ANO, nebo NE.
Za blbce považuji především sebe a s tímto vědomím chodívám k volbám: do urny hodím lístek se jmény kandidátů, které jsem nikdy neviděl a kteří pak budou rozhodovat o věcech včetně těch, o kterých nemám ani tu nejmenší páru. Kdyby měl faktor blbosti nebo, řekněme to mírněji, ignorance hrát roli, bylo by třeba demokracii, najmě pak demokracii zastupitelskou, zrušit.
Námitky mám proti referendu četné, důležité jsou tři.
Redukce problému na ano, nebo ne je nejdrastičtější forma prokrustiky, osekání všeho živého až na úroveň jednoho bitu. Je to sekera zaseknutá do hlavy.
Protože je to sekera v hlavě, není zde opravný prostředek. Takový protikuřácký zákon, ten by zdánlivě mohl být předmětem referenda: každý ví, co to je cigareta, a má na kouření nějaký silný názor. Rakušané protikuřácký zákon parlamentní cestou schválili, nastaly protesty, byly námitky a teď ho oslabují a zase jsou námitky a potyčky. Tak ale funguje zastupitelská demokracie. Vypadá to rozhádaně, nerozhodně, ale nakonec se to nějak setřepe. Sekera v hlavě je nevratná. Když by zákaz – dejme tomu kouření – prošel referendem, byl by jednou provždy šmytec. Dopadlo by to a už by to nešlo změnit.
Za nejdůležitější mám námitku třetí. Referendum je představováno jako projev čisté vůle svobodného občana. Lstivě se zamlčuje, že referendum nepadá z nebe. Musí ho někdo vyhlásit a to znamená, že ten někdo definuje problém a stanoví otázku. Hlavně definice otázky je zásadní manipulativní prvek. Vzpomeňme na pokusy o vyvolání referenda kolem rozpadu Československa. Ne že nebyla vůle: nenašla se shoda na definici otázky.
Manipulativnost se projevuje už teď, při politické debatě o referendu. Kolik se má sejít podpisů, aby referendum bylo vyhlášeno? Sto tisíc? Milion? Kdo to rozhodne, manipuluje. Referendum stojí na emoční černobílé volbě av pozadí je velký manipulátor.
Nezapomeňme, že největší podvod na veřejnosti v moderních dějinách spáchali ruští bolševici, když nominálně svěřili všechnu moc sovětům, tedy radám: na papíře to bylagrémia všelidová, v praxi pak řízená partají. Je třeba být ostražitý, když někdo začne hlásat demokracii vyššího typu a začne ji opatřovat ideologickými praporci, jako je „liberální demokracie“ a „občanská demokracie“ a „přímá demokracie“. Je to líbivý nátěr a totalita pod ním cení zuby.
LN, 26.3.2018