Než vznikne nová vláda, může Babiš se Zemanem počítat
Na dosud převážně blankytně modrém nebi se objevily mráčky. A můžeme jen spekulovat, zda a kdy z nich zaprší. Nejprve premiér Andrej Babiš konstatoval, že si inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana představoval trochu jinak.
O pár hodin později hlava státu vzkázala, že začíná být nervózní z toho, jak se táhnou Babišova jednání o nové vládě. Někteří pozorovatelé již dávno odhadovali, že se dosud těsně kooperující politici časem rozejdou. Tak daleko ještě nejsme: oba mají pro sebe navzájem i slova pochopení. Přesto se vyplatí slyšet trávu růst.
Miloš Zeman se ve druhém funkčním období nemusí ohlížet na nic a na nikoho. I kdyby dělal sebevětší vylomeniny, potřebná třípětinová většina pro žalobu před Ústavním soudem se v parlamentu nenajde. Zeman si tak dál může vyřizovat účty, propagovat poloprezidentský model a legitimizovat strany z okraje spektra.
Zvláštní zalíbení má v posledních měsících nikoli v Andreji Babišovi, nýbrž v Tomiu Okamurovi. Schází se s ním, zmiňuje jej a dává na odiv jejich programový soulad. Kdyby zde vznikl kabinet ANO s ČSSD opřený o KSČM, nejspíš by nám prezident vylíčil SPD jako tu nejkonstruktivnější z konstruktivních opozic. A kdyby se vláda začala drolit, nabízel by Okamuru jako záložní variantu.
Možná ale ke drolení ani nebude příležitost. Mezi ANO a sociální demokracií se komplikovaně hledá programový průnik, komunisté zase v Babiše ztratili důvěru po kauze Ondráček. Už nejen v Lidovém domě, ale i v ulici Politických vězňů se uvažuje o interním referendu o spojenectví s ANO, což by pro plánovaný svazek (či manželský trojúhelník?) mohla být konečná.
Důvěru partnerů v Babiše určitě neposílí ani jeho opakované vzkazy občanským demokratům, aby s ním také zkusili jednat o vládě. Nic na tom nemění skutečnost, že všem zúčastněným dochází, že ze všeho nejvíc se takto snaží sociální demokraty a komunisty tlačit do kouta, aby nedělali problémy.
Ještě jeden trumf má ANO v rukou. K němu ale potřebuje právě prezidenta. Ten totiž může po třetím neúspěšném pokusu o sestavení vlády rozpustit Poslaneckou sněmovnu.
Dosud tvrdil, že to neudělá. Ale protože známe jeho přístup ke změnám názorů, stačí, aby jej Babiš přesvědčil. Spolu by pak mohli nahnat voliče ke sněmovním urnám třeba spolu s druhým kolem podzimních senátních voleb. Tím by vzrostla šance ANO, že zazáří v dolní i horní parlamentní komoře.
Je jen otázka, jestli právě o to Zeman stojí. Pro něj je výhodnější mít víc želízek v ohni. Nejlépe ve vládě, kde budou sedět jemu blízcí politici či experti, ať už v dresu ANO, ČSSD, nebo tak trochu vyslaní komunisty a okamurovci. Proto se dá předpokládat, že až – jak slíbil – 21. dubna vystoupí na sjezdu KSČM, bude volit slova apelující na státotvornost komunistů a žehlící jejich vztah k Babišovi.
Zemanova šťastná chvíle ale přijde, až bude ve Strakovce vláda s důvěrou, do jejíhož chodu bude moci prostřednictvím svých exponentů zasahovat. Pak se nejlépe ukáže, co prezidenta s premiérem spojuje a co rozděluje.
Jistotou zatím je jejich kreativní přístup k ústavě, jehož smutnou zásluhou se Babišův tým v demisi chová v úřadech jako vlčák v masně a Zeman pružně pracuje s časovými lhůtami. Dokud se budou vzájemně doplňovat, z příležitostných mráčků nezaprší.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus