Předseda komunistů Vojtěch Filip uvedl, že na zásahu proti demonstrantům v roce 1989 nebylo nic špatného. Selhává paměť, nebo svědomí?
Že komunisté jako sorta lidí zaměňují lež za pravdu a obráceně, je dáno podstatou jejich tzv. „filosofie“, kde jakýkoliv mechanismus, slovo, čin vedoucí k trvalému vítězství komunismu, je správné ve smyslu účelu světícího prostředky. Stoletá historie tohoto společensky úchylného směru mu dává za pravdu. Pro méně znalé lze připomenout Leninovy sliby o vládě lidu, které končily masovými popravami lidských bytostí, majících jedinou „vadu“, že se soudruhem Leninem tak úplně nesouhlasily.
V našich podmínkách lze připomenout slova Klementa Gottwalda o ponechání majetku zemědělcům a statkářům, aby za pár měsíců byli o toto staleté vlastnictví násilně připravováni. Nebo slova Antonína Zápotockého, presidenta, který hřímal v předvečer měnové reformy o tom, že žádná nebude, aby následný den okradl své občany o jejich úspory. Každý jen trochu vzdělaný občan ČR by mohl podobných lží uvést tucty.
Necelých 30 let po listopadu 1989 již není hanbou zlehčovat události vedoucí k pádu nenáviděného režimu. Začal to Miloš Zeman svým prohlášením, že na Národní nešlo o masakr, že šlo více méně o přátelské škádlení tatíků v uniformě Lidových milic a pomatených studentů. Jelikož stále žijí přímí účastníci a existují také filmové záběry, je zřejmé, že šlo o jeden z mnoha nepovedených bonmotů nemocného starce.
Slova předsedy zločinecké strany (pro neznalé uvádím, že máme stále ještě Ústav studující zločiny komunismu) jsou však závažnější. Pokouší se relativizovat čiré zlo poukazem na to, že oni nejspíše zfetovaní mladíčci tam byli oprávněně a že jejich činnost byla naprosto legitimní.
Pakliže se kdekoli ve světě objeví skupina lidí, kteří napadají své spoluobčany, rozbíjejí veřejný majetek a útočí na orgány státní moci, pak je zásah policie kteréhokoliv státu přímo v popisu její práce. Rozvášněný dav plenící ulice, obchody, auta apod. musí být zastaven, zpacifikován a ti, co způsobili onen stav, potrestáni.
Pakliže mne paměť neklame (tak jako presidenta Zemana), tak průvod studentů od Albertova na Národní třídu postrádal všechny výše uvedené atributy rozvášněné lůzy. Studenti provolávali hesla proti komunistické straně, sdělovali, že už nechtějí žít ve lži a útlaku vyčpělé násilné ideologie. Nikde se nerabovalo a nikde se nenapadali příslušníci Pohotovostního pluku. Přesto došlo k brutálnímu zmlácení stovek či tisíců demonstrantů za účelem připomenutí, kdo je tady ještě pánem. Pakliže si kdokoli pustí projevy lékařů, kteří zraněné ošetřovali, dozví se mnohé. To, že nikdo při tomto zákroku nezahynul, je rovno spíše zázraku.
Postup příslušníků SNB v oněch dnech nebyl legitimní. Byla to nenávistná erupce moci, která už neumí nic jiného než bít. V každé jiné demokratické zemi by podobná demonstrace proběhla a skončila bez nutnosti násilí.
Soudruh Filip ve snaze obhájit soudruha Ondráčka bude vykládat cokoli. Zapomíná na to, že mnoho lidí má ještě dobrou paměť a ví, co byli a jsou komunisté zač. Využívá možnosti demokracie, kde je každému dovoleno mluvit, co jej napadne, tedy i podobné nehoráznosti. Druhou možností je ono komunistické chucpe, tak dobře známé už zmíněných sto let.
Pokud však své bláboly přednáší z parlamentní půdy, je třeba být stále ve střehu. Poslední události k tomu vysloveně nutí.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora