Předseda Strany práv občanů senátor Veleba nejspíše také sní, když zrovna nespí. Obsah jeho snů je však blíže nočním můrám či děsu, než poklidné letní louce.
Pan senátor Veleba se již nechal slyšet, že dozrál čas na fúzi jeho strany, dříve ještě s přívlastkem „zemanovci“, se sociální demokracií. Jeho snahou je netříštit levicové síly a dát prostor lidem jeho strany, kteří chtějí „pracovat“. Připouští konečně po několika volebních kláních, kdy se výsledky jeho strany krčily na promilové straně, že značka SPO je „poškozená“. Zde snová realita končí a nastupuje již blouznění.
1. Pan Veleba si zatím ne a ne připustit, kdopak že to velí této straně, kde je počet členů a počet odevzdaných hlasovacích lístků téměř shodný. Každý jen trochu uvažující předseda podobného seskupení by dávno seděl na zcela jiné stolici, než té předsednické. Docela bych i věděl, kde by to mělo být.
2. Ohledně kvality členské základny má společnost dostatek informací. Kupříkladu samotný pan předseda nebyl schopen v přímém přenosu asi 10 minut vysvětlit, kdo z jeho strany přicvrknul hlavě státu nějakých 8 mega na volby. To, že strana práv občanů upírá právo občanům vědět, kde se berou peníze na kampaň-nekampaň, je nejspíše zanedbatelným faktem, kterým obtěžují slušné straníky členové novinářské žumpy. I pan František Ringo Čech byl přistižen paní Drtinovou při... no slušně řečeno náhlém výpadku paměti. Po předchozím vychloubání, že on přece antichartu nepodepsal, byl konfrontován se svou fotografií a perem v ruce nad podpisovou listinou tohoto dokumentu. Jeho tvář vypadala úplně stejně, jako obličej primána, který byl přistižen ředitelem školy s cigárem na WC. Oba dokumenty jsou ke shlédnutí na DVTV.
3. Členem strany je i pan Hůlka, zpěvák, který si nebyl kdysi schopen v přímém rozhovoru vzpomenout na přesný název strany, a to v době, kdy uvažoval o tom, že by ji vedl. Od té doby se pravidelně účastní zpěvu při oslavách volebních vítězství, jinak se o něm moc neví. Třeba ještě připomenout dalšího člena strany pana Nejedlého, jehož kancelář na Hradě a diplomatický pas již rozrušuje jen politické fajnšmekry. Kvalita členské základny bude mít nejspíše podobné parametry i u ostatních osob.
4. Jen s velkou dávkou fantazie si lze představit situaci, že by pan Hamáček, kterému ještě nesundali z hlavy vavřínový věnec z korunovace předsedou ČSSD, radostně na navrhovanou fúzi kývl. Byl by podobný plavci, který, ač vyčerpán a s hrozbou utopení, si jen tak mírnyxtírnyx přivázal na nohu železnou kouli. Pan Hamáček bude mít před sebou hodně práce se svými rozhádanými přáteli a aby ještě „řešil“ pana Velebu a jeho boys, na to by neměl sílu ani legendární Arnold z Kalifornie.
Lze jen doporučit panu Velebovi, aby dokončil svůj senátorský mandát a pak se tak nějak potichu po anglicku vytratil z veřejné sféry. Staré pořekadlo říká, že čím víc se v jistém dostupném materiálu šlape, tím více je o něm jaksi vědět. Na to, aby změnil jeho staletím prokázaný význam, pan Veleba fondy nemá.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora