Spojení s Hradem a(nebo) SPD obnáší pro ANO řadu rizik. Ve hře jsou i předčasné volby
Po prezidentských volbách se měl podle očekávání svižněji rozběhnout proces sestavování vlády. Druhý pokus Andreje Babiše, k němuž má zatím od prezidenta Miloše Zemana jen neformální pověření. Času od říjnových voleb uplynulo habaděj čili argument o jeho nedostatku, jímž se zdůvodňoval ne úspěch prvního pokusu, ztrácí den ode dne na váze. Problém však vězí v něčem jiném, a i proto se druhý pokus od toho úvodního zatím mnoho neliší.
Sestavování vlády záhy po volbách uvízlo ve svérázném patu, byť volební výsledek přinesl řadu možností, jak většinovou vládní koalici vytvořit. Spolupráci hnutí ANO s neextremistickými stranami totiž brání trestní stíhání Andreje Babiše kvůli Čapímu hnízdu; závažná principiální námitka, že si lze těžko představit funkční a v zahraničí respektovaný kabinet vedený trestně stíhaným premiérem. A i kdyby si snad někteří pragmatičtí politici z neextremistických stran takové řešení představit dovedli, vizi rychle zaplaší strach z odmítavé reakce voličů.
S Unií na kordy
Tomio Okamura a komunisté sice na Babišovo trestní stíhání rovněž poukazují, zároveň nicméně setrvale naznačují větší ochotu jeho vládu nějak, přímo či nepřímo, podpořit. Pochopitelně, nikoliv zadarmo. Parlamentní funkce KSČM a SPD evidentně nenasytily, a premiér by jim tudíž musel ve vládě nebo v úřadech, firmách a organizacích na vládu napojených nabídnout větší „kořist“. Do nákladů i jen „vládotvorné“ spolupráce ANO s komunisty a okamurovci však nutno zahrnout i negativní reakci Unie, popřípadě jiných zahraničních partnerů.
Největší kámen úrazu v tomto ohledu představuje Tomio Okamura – pravicový populista, (politický) přítel Marine Le Penové, požadující referendum o našem setrvání v EU. Přímá i nepřímá participace SPD na vládě by nejspíše prohloubila mezinárodní izolaci, v níž se Česko začíná ocitat pro vytrvalý odpor vůči jakýmkoliv migračním kvótám. V zahraničí ostatně vyvolala kritiku již Babišova podpora Zemanovi, který je na západ od našich hranic vnímán nejen jako antiimigrační populista, ale i jako vyloženě proruský politik. A příznačná je v té souvislosti také skutečnost, že kvůli Babišově podpoře Zemanovi se s hnutím ANO loni na podzim rozešel europoslanec Pavel Telička, k němuž se v lednu připojil jeho kolega Petr Ježek. Proti Zemanovi se ohrazovaly i zbývající dvě europoslankyně ANO, Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Řada komunálních politiků ANO pak dokonce vyslovila podporu Jiřímu Drahošovi. A k Okamurovi je odpor v ANO snad ještě větší.
Miloš Zeman má ale po svém znovuzvolení hodně trumfů v rukou. Nadcházející sjezd asi z ČSSD učiní víceméně „prezidentskou stranu“, kterýžto status, byť v menší míře, lze vztáhnout i na Okamurovu SPD. Z mocenské (nikoliv nutně přímo vládní) konstelace ANO + Hrad + ČSSD + KSČM + SPD sice může vzejít kabinet vedený Babišem, avšak zároveň vláda, jež bude s EU na kordy. Což odporuje jak dlouhodobě deklarovaným preferencím hnutí ANO a jeho šéfa, tak obchodním zájmům skupiny Agrofert.
Riziko předčasných voleb
Babiš se snaží zejména Okamuru z případné (pro)vládní mocenské sestavy vytěsnit, netají se tím, že by vládu radši sestavil s někým ze standardního spektra. Leč zavolá-li do lesa demokratů: „Pojďte se mnou do vlády!“ odpoví mu ozvěna: „Čapí hnízdo, Čapí hnízdo...“ A vyhlásí-li, že vláda je rodinná firma a on hlavou rodiny, ozve se mu: „Mafián, mafián...“
V sobotu proto Andrej Babiš vytáhl další kartu, když v rozhovoru pro Právo nevyloučil předčasné volby, pokud jeho druhá vláda nezíská do května důvěru. Což znamená nátlak vlastně na všechny, neboť snad jedině hnutí ANO nemusí dík svému ekonomickému zázemí hledět na nějakou tu korunu navíc vydanou na kampaň. Ostatním stranám velí jejich finanční si tuace spíše trpělivě sedět v parlamentu a vyčkat, až jim postupně do kasiček přiteče státní příspěvek za mandáty.
I voliči ANO asi začínají mít pocit, že jednání a manévrování už bylo dost a touží už na vlastní oči spatřit ono avizované vládnutí v novém stylu. Prezidentské volby ale ukázaly také ochotu části veřejnosti hlasovat pro neokoukané tváře. Na případných předčasných volbách tudíž ANO nemusí vydělat, neboť důvěra v Babiše se může snadno utopit v politických tahanicích nadcházejících měsíců.
Tak jako tak, repertoár taktického kličkování se nyní jeví jako skoro vyčerpaný. Pokud Andrej Babiš ponechá na prvním místě svou premiérskou ctižádost, musí chtě nechtě vyjít vstříc prezidentu Zemanovi a jeho okolí. Pokud ne, otevřela by se možnost pro vládu ANO s demokraty, která by mohla Hrad a jeho spojence zbavit bezprostředního vlivu na vládní politiku. Brzy uvidíme, zda je ANO opravdu politické hnutí, nebo pouhý nosič ambicí jednoho miliardáře.
Autor je politolog
LN, 5.2.2018