Média dostala po americkém vzoru na frak
Miloš Zeman zvítězil ve volbách nad Jiřím Drahošem. Zklamání Drahoše bylo evidentní, i on podlehl dojmu, že s podporou médií má volby v kapse.
Vítězství Miloše Zemana ve volbách je poměrně překvapivé. Očekával jsem, že pokud Zeman vyhraje, bude to „o fous“. Nakonec se však procentický rozdíl ustálil na 3 %, což znamená absolutní rozdíl kolem sto padesát tisíc hlasů. Takové vítězství lze jistě označit za přesvědčivé, i když těsné.
Pokud bychom hledali příčiny porážky Jiřího Drahoše, vidím jako hlavní důvod zejména jeho nečitelnost. Pokud byl svými podporovateli označován jako ten, který vrátí do prezidentského úřadu slušnost, evidentně tento Drahošův benefit nebrala většina voličů vážně. Osobně jsem nepovažoval tento volební akcent jeho podporovatelů za šťastný.
Velmi zásadním způsobem však konečné rozhodnutí mohla ovlivnit debata Miloše Zemana a Jiřího Drahoše na ČT. Pokud někdo tipoval, že vyšší volební účast bude nahrávat spíše Drahošovi, nakonec se díky vyšší volební účasti stal naopak Zeman prezidentem. Také podle posledních předvolebních průzkumů se očekávala ve druhém kole i vyšší účast voličů Zemana, kteří v prvním kole k volbám vůbec nešli. Navíc se podle průzkumů až 10 % voličů, kteří prohlašovali, že ke druhému kolu prezidentské volby půjdou, nechtělo vyjádřit, koho budou volit. Zde se možná opakuje právě efekt „studu“, kdy volič je sice pevně rozhodnut, že bude volit Zemana, ale mediální kampaň, která volbu doprovází a která nahrává jeho soupeři, ho vede k tomu, že svůj názor veřejně neventiluje. A zcela jistě se tak potvrzuje i efekt známý z amerických voleb, kdy se voliči Donalda Trumpa „styděli“ za svou volbu, a i proto předvolební průzkumy vycházely pro jeho soupeřku Hillary Clintonovou tak příznivě.
Na povolební tiskové konferenci Miloše Zemana jsme mohli vidět Milana Chovance, úřadujícího předsedu ČSSD. Ten vsadil podporou Zemana evidentně na správnou kartu. Zdá se, že jeho další politický osud, který vypadal ne zcela růžově, nabere ještě zajímavé obrátky. Podle Miloše Zemana dostane Andrej Babiš více času k tomu, aby sestavil svou druhou vládu. To znamená, že vyjde vstříc i ČSSD, která bude postupně „dotlačena“ k tomu, že v zájmu státu vstoupí do koalice s ANO. Je to velmi riskantní krok, nicméně v ČSSD si jsou vědomi, že mimo vládu ztratí jejich partaj další voliče tak jako tak.
Nyní se bude z pohledu ČSSD a „zachování si“ tváře hrát o to, zda přijmout či nepřijmout Babiše jako premiéra. Sám Chovanec si v médiích před nedávnem zaspekuloval, že řešením situace „trestně stíhaného premiéra“ by mohlo být to, kdyby žalobce přijal stížnost advokátů Babiše, že trestní stíhání je nezákonné. Protože bylo zinscenováno Milanem Chovancem jako ministrem vnitra, mohl by i Chovanec „utrousit“ dobré slovo. Kalouskova opozice sice bude křičet, ale za účast ve vládě to ČSSD zřejmě může stát.
ODS na Zemanovu volbu jenom doplatí. Petr Fiala sice poblahopřál Zemanovi, ale je to pouhá zdvořilostní formulka. Pokud snad Babiš vyjadřoval ochotu s ODS koalici vytvořit, za situace dané opětovným zvolením Miloše Zemana prezidentem je jasné, že vše směřuje k vládě podporované ČSSD, SPD a KSČM. ODS bude trvale odstavena na vedlejší kolej a, nutno dodat, i svým vlastním přičiněním.
Máme tak za sebou druhou přímou volbu prezidenta s tím, že se potvrdilo, že stávající prezident drží v ruce rozhodující trumfy a je velmi obtížné se proti hlavě státu prosadit. Nicméně prezidentská volba jen potvrdila situaci, kdy jsou tradiční strany v těžké defenzívě a lidé jejich přání a názory příliš nevnímají.
Očekávám, že Miloš Zeman ve svém druhém období bude věren své politické zkušenosti, tj. bude pokračovat ve všem, co dělal doposud. Uvidíme, zda splní to, co slíbil na svém prvním tiskovém brífinku po oznámení výsledků voleb, tj. že bude více naslouchat názorům svých oponentů. Pokud by toho byl schopen, mohlo by jeho druhé funkční období být přeci jenom o trochu méně konfliktní než to první.
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz