Tak si mohli ve středu 10/1 připadat ti, kdo byli ochotni sledovat jednání dolní komory českého parlamentu s tématem Vyjádření důvěry vládě Andreje Babiše. Občas od boku vystřelil tu ten, tu onen řečník, premiéra nevyjímaje.
Vždy mě zajímá, jak se vládnoucí elity vyjadřují k tématu Izraele. Stát Izrael byl zmíněn také v závěru premiérova expozé, v němž podle parlamentního stenozáznamu bylo řečeno toto:
My určitě chceme samozřejmě připravovat nové zákony o dani z příjmů, chceme se samozřejmě také podívat na regulaci věcí, které vlastně naši občané kupují. Cena vody. Není možné, aby u nás byla voda dražší než v Izraeli. My chceme samozřejmě lépe spravovat majetek státu.
Podle premiéra je cena vody v Izraeli nižší než u nás. Jsem si jist, že většina televizních diváků (nepředpokládám, že je nás hodně, kdo si přečetli Babišovu řeč ze zmíněného stenozáznamu na webu Poslanecké sněmovny) tomuto tvrzení „slepě“ uvěřila, pokud ho vůbec zaregistrovala.
Ti „angažovanější“ pak nemohli přeslechnout vyjádření exministra zemědělství Jurečky:
Prosím pěkně, pane premiére, prostřednictvím pana předsedajícího, ten příměr s Izraelem a s cenou vody není pravdivý. Já vám přepošlu odkaz a případně si přes své poradce zjistěte, jaká je pravda. Opravdu to není pravda.
Tady musí každý přemýšlivý občan zbystřit pozornost. Má pravdu Babiš, nebo Jurečka?
Zjištění, že je celé toto téma poněkud složitější jsem našel v internetovém magazínu Naše voda, kde v článku „Proč mají některé země levnější vodu ...“ (8. 1. 2017) Oldřich Vlasák, ředitel Sdružení VAK ČR) napsal:
Další klasický omyl v případě Izraele je cena za 1 m3 vody. Izrael totiž aplikuje blokové tarify, takže první 3,5 m3 vody na osobu a měsíc je domácnosti dodáváno za 50 Kč/m3, ovšem nad tento limit je cena již 80 Kč/m3. Při porovnávání cen vody je ovšem nutné vzít do úvahy i rozdílnou spotřebu vody v jednotlivých zemích. Zatímco v ČR v roce 2014 činila průměrná spotřeba pitné vody v domácnostech 87,3 litr/osoba/den, v Izraeli průměrná spotřeba pitné vody v domácnostech v roce 2009 se pohybovala v rozmezí 126–164 litr/osoba/den. Pokud vezmeme do úvahy skutečnost, že naprostá většina nákladů při výrobě a distribuci pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod má fixní charakter, hraje průměrná spotřeba vody zásadní úlohu při určování konečné ceny za m3, ze které vzniká celková platba za službu, pohybující se v Izraeli za jednu domácnost vysoce nad průměrem ČR, a to i přesto, že stát, jak bylo výše uvedeno, různými cestami cenu dotuje. Z uvedeného je patrné, že porovnávání cen vody v jednotlivých státech je mnohem komplexnější a neodborné využití údajů právě z Izraele naopak odhaluje skutečný stav věci.
Tolik slovo odborníka.
Co z toho plyne? Že věci nejsou ani černobílé, ani přímočaré – a právě tato zjednodušující přímočarost je příznačná pro způsob vyjadřování Andreje Babiše, styl pohříchu populistický (ve stylu „největší zloděj je Kalousek“ nebo „Šafr /novinář – LS/ je psychopat a parchant“). Tragédií naší společnosti je, že na tento způsob komunikace slyší, tedy přesněji slyší na něj dost voličů na to, aby ANO vyhrálo volby.
Poučení? Méně slepé důvěry ve vztahu k populistům, více kritického myšlení. Možná okrajový příklad týkající se ceny vody v Izraeli je důkazem, že Andrej Babiš občas vystřelí od boku – a střela jen tak tak že nemine terč. Rozhodně ale svým výrokem o Izraeli netrefil desítku. Čili byl od pravdy dosti vzdálen.
Pak se ptám: Kolikrát byl takto vzdálen od pravdy v minulosti? A nejen v kauze Čapí hnízdo.