Je referendum solí demokracie? Jde opravdu o státotvorný prvek, bez něhož se v budoucnu nebude možné obejít?
Jedna z politických stran v současném parlamentu si přímou demokracii a referendum dala do svého volebního vývěsního štítu a rozhodně se nedá říci, že by neuspěla. Lidé, kteří ji volili, jsou nejspíše zastánci rázného řešení politických a společenských problémů a v referendu vidí onen všelék, který vyřeší patové situace, eliminuje ty zlé z veřejného života a rovněž dodá občanům pocit, že se více podílejí na spravování věcí veřejných.
Při povrchním pohledu by mohl leckdo souhlasit. V našem politickém spektru je množství temných figur, které tam podle mínění většiny jednoznačně nepatří. Rovněž existují některá dřívější rozhodnutí vlády a parlamentu, jež by byla onou většinou smetena. Každý čtenář si hravě doloží do obou rovnic o této jedné neznámé řadu výsledků, o níž je přesvědčen - a nepochybně upřímně - že jsou ty jediné správné. Po referendu, kdy bude tato škodná eliminována z veřejného života, nastane nepochybně ráj na zemi a republika se radostně rozběhne do nového jitra své zářivé budoucnosti.
Není většího omylu.
Naše republika od roku 1918 je koncipována jako demokracie zastupitelská, tedy nepřímá (s jistými přestávkami, jež nebyly zaviněny občany samotnými). Občané mají právo zvolit tu politickou stranu, která je jim z jejich pohledu nejvíce sympatická, odráží jejich postoje a skýtá pravděpodobnost, že bude tak říkajíc hájit jejich zájmy. Ve stabilních dobách jde zatím o nejlepší prověřenou formu vládnutí. (Že i tento systém může být labilní, dokládá období Německa počátkem 30. let minulého století a kupříkladu Československa koncem let čtyřicátých.)
Zavedení přímé demokracie, možnost odvolat referendem politika atd. způsobí destrukci současného stavu a vyvolá společenské změny, které mohou být pro občany fatální. Tento způsob by vygeneroval sortu ryzích populistů, kteří by slibovali nemožné a odkládali či zcela by zavrhovali nutná nepopulární rozhodnutí. V naší novodobé historii pamatujeme komunální volby, kdy téma zcela nekomunální (tedy poplatek 30 Kč za návštěvu lékaře) umožnil sociálním demokratům drtivě zvítězit. Občané byli masírováni zlem oné směšné částky - která mimochodem měla příznivý vliv na bezuzdné čerpání zdravotní péče ze švédského stolu - a bez dalšího přemýšlení dali hlas této straně.
Naopak politik, který třeba slíbí, že ve všech hospodách na území České republiky bude pivo za 10 Kč, má jistotu zvolení, aniž by musel sdělit cokoli jiného či vyjevit své další postoje.
Referendum - onen zdánlivě státotvorný prvek - má své limity. Pokud jde o referendum na lokální úrovni (kupříkladu referendum v obci, jestli se má zadlužit tím, že vybuduje nové chodníky, opraví školu či zřídí domov pro seniory), je krokem správným a demokracii posilujícím. Je to z důvodu znalosti poměrů v obci, občané vědí, kde je bota tlačí, a mohou celkem odpovědně rozhodnout, který krok je z hlediska jejich života momentálně nejdůležitější.
Naopak rozhodnutí o zavedení eura, o našem setrvání v EU či NATO jsou otázky složité a vzájemně provázané. U zmíněné stavby domova pro seniory jsou občané schopni posoudit jeho důležitost a případnou návratnost investice. U zavedení eura místo koruny, u opuštění NATO či EU jde o krok, který v každém případě vyvolá další kaskádu jevů a událostí, které člověk neznalý prostě odhadnout nedokáže. Zkušenost z Velké Británie, kdy teprve po brexitu se řada lidí začala zajímat, pro co vlastně hlasovala, je názorným příkladem tohoto nebezpečí. Dnešní tanečky, mající za účel „změkčit“ brexit, jsou dalším dokladem napsaného.
Lze navíc s jistotou tvrdit (onu zkušenost jsem již popsal výše), že před referendem o takto závažných krocích se objeví řada politiků, kterým bude naprosto lhostejné, co bude další den po onom referendu, a zaměří se pouze a jen na svůj benefit. Jsme, ať chceme či nechceme, předmětem zájmu jiných zemí, které vyvinou nezměrný tlak na to, aby společenské mínění bylo nakloněno nikoli bytostným zájmům hlasujících, ale právě jen jim. Občanům před referendem se dostanou jen ty informace, které budou prezentovat jen „výhody“ tohoto kroku, naopak důsledky budou buď zatajovány či bagatelizovány.
Ona strana, která se snaží vnést tato zcela nová pravidla do našeho systému zastupitelské demokracie, by měla provést první test. Vyvolat referendum, jestli je přítomnost jejich předsedy žádoucí v naší celostátní politice. Říci dopředu, že bude výsledek celonárodního referenda plně respektovat, i když bude výsledek pro předsedu nepříznivý.
Co myslíte, zvedne tato strana tuto rukavici?
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora