Neviditelný Pes

POLITIKA: Sociální sítě

28.9.2017

Dobrý sluha, ale špatný pán. Ovlivní volební výsledek u nás?

S akcelerující volební kampaní potkáváme na sociálních sítích i politiky, kterým dosud jejich kouzlo unikalo. Nyní jim ale dochází, nakolik technické vymoženosti ovlivňují dobu.

Přinejmenším ji zrychlují a simplifikují, možná až banalizují. Navykli jsme si pohybovat v prostředí reality show. Formou reality show zpíváme a předvádíme další dovednosti, vaříme, přestavujeme byty, vyměňujeme si manželky. Všechno svižně a emotivně.

Proč potom v tomto duchu nepilovat politické postoje? Na významu získává rychlé jednání, efektní gesta, schopnost pojmenovat, ale nikoli zevrubně vyřešit kdejaký palčivý problém.

A když už řešení, tak formou výběru mezi „ano“ či „ne“, jak nás učí přímá demokracie, jejíž propagátoři jsou na koni. Internetová referenda jako první vzývaly Věci veřejné - budiž jim země lehká. Od té doby ale s přímou demokracií koketuje většina stran, avšak nejvášnivěji extremisté.

Sociální sítě jsou plodem, ale i pohonem dnešní zrychlené doby. Jejich prostřednictvím se snadněji informujeme, domlouváme, přesvědčujeme. Jenže pokud jsme kdysi naivně snili o sociálních sítích pomáhajících osvětě, informovanosti, vzdělanosti, potažmo i demokracii a vyšší politické kultuře, tak dnes jsme konfrontování s drsným zklamáním.

Ano, demokraté se za pomoci sociálních sítí dál demokratizují, ovšem radikálové se radikalizují. Vedle informací se šíří dezinformace a propaganda. Sociologové tomu říkají „paradox postfaktického světa“. Sociální sítě v první řadě posilují, akcentují a vyhrocují lidské názory, vlastnosti a emoce.

Čerstvým fenoménem se stal tzv. hate speak - slovní nenávist šířená zejména vůči uprchlíkům a nepopulárním menšinám. Jeho příbuzným pak je „dangerous speak“, jenž nezahrnuje jen vědomé verbální útoky, ale i bezmyšlenkovitě šířené předsudky, pomluvy a dezinformace. Znáte to okřídlené – není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

V roce 2011 sociální sítě rozhýbaly Arabské jaro, v jehož rámci padal jeden dogmatický režim za druhým. Svobodné informace bez cenzury a platforma pro domlouvání politických postupů se hodí vždy. Platilo to i o revolučním Majdanu na Ukrajině.

Jenže stejně tak pomohly sociální sítě vyhrát americké prezidentské volby povrchnímu a názorově rozkolísanému Donaldu Trumpovi. V Německu v neděli vynesly krajně nacionální AfD na třetí příčku. Tamní experti dnes popisují radikalitu na internetu jako „předrevoluční stav“.

Průzkumy říkají, že 51 procent občanů používá sociální sítě jako jeden z informačních zdrojů a hned 12 procent jako zdroj hlavní. Zatímco tradiční média nejrůznější sekty vytěsňovala, na sociálních sítích jim v jejich bublinách kvete pšenka.

Spousta lidí prostřednictvím sociálních sítí získala dojem, že přeci jen mohou pohnout světem. Představte si ale to rozčarování, když zjistí, že šlo opět jen o iluzi. Společenský pohyb se potom logicky podepisuje na stavu politické scény.

Naštěstí si čeští politici uvědomili, že i oni musí s „internetovým lidem“ pracovat. Sociální sítě lze využít k posilování politické participace, k aktivizaci stoupenců a k přiblížení se jinému typu občanů, než jsou ti, co obcházejí mítinky. Přestože víc z nich dokáží těžit malé strany, i větší uskupení jejich prostřednictvím mohou pár cenných procent nahnat.

Podstatné ale je, aby po volbách politici sociální sítě neopustili. Pak by se tam totiž mohly teprve dít věci.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



zpět na článek