Neviditelný Pes

POLITIKA: Ošemetnost prezidentských průzkumů

26.9.2017

Prezidentské volby se pomalu blíží, o čemž svědčí i vzrůstající frekvence průzkumů veřejného mínění měřících popularitu jednotlivých kandidátů.

Avšak pozor, z těch několika dosavadních, a hlavně z jejich interpretace lze pozorovat, že česká veřejnost či média vnímají prezidentskou volbu spíše optikou poměrného volebního systému, který se užívá pro volby do Poslanecké sněmovny.

Nicméně dvoukolová většinová volba má odlišnou logiku. Pokud tedy vyjde průzkum, podle něhož má kandidát A například 35 procent, kandidát B 20 procent a kandidát C 15 procent, těžko z toho jednoduše odvodit, že kandidát A je favoritem voleb, či že má zatím nejblíže k Pražskému hradu.

To by platilo pouze v případě, kdyby vykazoval 50 a více procent, neboť podobný zisk by mu postačoval k vítězství již v prvním kole. Pokud ale nikdo z prezidentského pelotonu nadpoloviční většinu hlasů v prvním kole nezíská, což je velmi pravděpodobné, uskuteční se kolo druhé, kam postoupí dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.

Uvedená zdánlivá banalita má ale některé podstatné důsledky. V prvním kole probíhá hlavně boj o to, kdo se kvalifikuje do finále. A ve finále pak hodně záleží právě na tom, kdo konkrétní se postaví komu konkrétnímu.

I favorita, jenž by v prvním kole získal 49 procent, může porazit vyzyvatel, který do finále proklouzne takříkajíc s odřenýma ušima z druhého místa třeba s 20 procenty. Postačí mu, když bude nadpoloviční většinou voličů vnímán jako menší zlo či prostě z těch či oněch důvodů přijatelnější postava.

Například v litevských prezidentských volbách konaných na přelomu let 1997 a 1998 získal Arturas Paulauskas v prvním kole skoro 45 procent, ve druhém ho však těsně porazil Valdas Adamkus, jenž do finále postoupil se ziskem zhruba 28 procent hlasů.

Nadcházející české prezidentské volby budou nejspíše referendem o Miloši Zemanovi, přičemž jediné, co snad může tuto prognózu zvrátit, je prezidentův zdravotní stav. Kromě Zemanových přívrženců a jeho vášnivých odpůrci tu však existuje též docela početná skupina lidí, kteří váhají, zda k volbám vůbec jít či koho si v nich vybrat. Ale právě tito nerozhodní, váhající voliči zpravidla prezidentské volby paradoxně rozhodují.

I proto by bylo velmi užitečné, aby agentury častěji než dosud testovaly, jak by dopadlo případné finále mezi Zemanem a Drahošem, Zemanem a Horáčkem či mezi Kulhánkem a Hilšerem. Tedy zcela klíčový parametr – čísla v průzkumech ohledně aktuální výše podpory pro jednotlivé kandidáty naznačují pouze skutečnost, kdo má zatím největší šance se do finále dostat.

Ale i pro výběr již v prvním kole je přece důležité mít přesnější představu o šancích kandidátů v kole finálovém. V prvním kole se prý, jak mnozí soudí, volí srdcem, a až v tom druhém rozumem. Nevěřte tomu. Člověk, jenž této nedůvtipné poučce sedne na lep, totiž posléze snadno zjistí, že jakkoliv vyvinutý rozum je najednou až zoufale krátký.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



zpět na článek