Příští vláda by měla být vymezena programově, nikoli otázkou Babišovy viny či neviny
Mě neumlčíte, nezastrašíte a nezastavíte mě. A také se mě nezbavíte. A teď si mě klidně vydejte! Tato slova pronesl Andrej Babiš v Poslanecké sněmovně. Jeho hnutí ANO krátce předtím vyhlásilo volební heslo Teď, nebo nikdy! (bez čárky, což se stalo tématem uštěpačných komentářů). Nelze pochybovat, že ústředním tématem nadcházejících voleb bude Andrej Babiš.
Kauza Čapí hnízdo a Babišovo trestní stíhání mohou mít v zásadě dvojí politický dopad. Zaprvé předvolební, na preference ANO, nicméně jeho příznivci dosud v tomto ohledu prokazovali zvláštní odolnost. Pravděpodobnost, že ANO vyhraje volby, je tudíž stále docela vysoká. Nicméně hodně důležitá bude i skutečnost, kolik hlasů ANO nakonec získá, kolik obdrží ostatní a co se začne dít po volbách. Tím se dostáváme k druhému, povolebnímu, a patrně daleko důležitějšímu politickému dopadu dění kolem Čapího hnízda.
Kromě prezidenta Zemana snad skoro všichni političtí aktéři avizovali, že je pro ně nepřijatelné, aby vládu řídil (či v ní jenom zasedal) trestně stíhaný člověk. Andrej Babiš a jeho hnutí zaujali dominantní pozici již po volbách 2013, byť v nich ANO skončilo těsně druhé. A růst preferencí k hranici třiceti procent, ba za ni, výmluvně naznačoval další posílení dominantního postavení. Na což ostatní hráči prostě ve všech zemích a ve všech dobách reagují snahou o oslabení dominantního aktéra, což by měl Babiš dobře vědět ze světa podnikání. A z čistě politické perspektivy je pak skoro jedno, zda je policejní vyšetřování „přirozené“, nebo účelové, či zhruba někde mezi. Tak jako tak, kauza má nějaké „reálné jádro“ a k oslabení hlavního politického soupeře se jednoduše náramně hodí.
Nekomfortní postavení
Představme si pro ilustraci problému situaci, že máme po volbách, ANO získalo nejvíc (dejme tomu 25 procent) a Miloš Zeman jmenoval premiérem Andreje Babiše, čelícího trestnímu stíhání. Koaliční partnery bude hledat jen obtížně, přičemž potenciální spojenci si nesporně začnou klást podmínku, že když už do vlády s ANO, tak musí jít o vládu bez Babiše. V zákulisí pak začnou též nárokovat více postů, než by požadovali, pokud by žádné trestní stíhání (či jeho hrozba) neexistovalo, neboli jakési bolestné za poškození reputace v očích vlastních voličů.
A vůbec, co případná Babišova vláda může mít za programovou náplň? Místo vztahu k tématům jako výše daní, přijetí eura či reforma penzijního systému se primárně zformuje podle toho, jak má kdo silný žaludek, přičemž součást celé transakce může tvořit i zamítavý postoj partnerů při opětovném hlasování o vydání poslanců Babiše a Faltýnka, jež novou sněmovnu nejspíše čeká. Anebo naopak vznikne koalice „Antibabiš“, opět bez konzistentní programové linie.
K negativním domácím důsledkům pak nutno ještě připočíst riziko dalšího zhoršení renomé Česka v zahraničí. Premiér, který je vyšetřován, a to nejen doma, ale i orgány EU, ba trestně stíhán, nesporně nepředstavuje věrohodného partnera.
Nyní, krátce před volbami, nastala přetahovaná o miliardy na platy pro státní zaměstnance. Nicméně i pokud, vyjádřeno okřídlenými slovy Vladimíra Špidly, zdroje tu jsou, jedná se o plody dočasného hospodářského boomu plus transferů z EU. A podle řady ekonomů již na dveře klepe přinejlepším pořádná recese. A přímo na ně pak buší osudové rozhodování o dalším směřování EU, kdy si Německo s Francií zřejmě prosadí něco na způsob dvourychlostní Evropy. Čeká se jen na to, až Angela Merkelová vyhraje zářijové volby. Vláda vedená problematickým premiérem, možná dokonce zčásti složená z extremistů (KSČM či SPD) věru nebude v komfortním postavení, aby adekvátně reagovala na patrně historický zlom vývoje evropské integrace. (Slepenec „Antibabiš“ asi rovněž.)
Paradox
I kdyby kvůli Čapímu hnízdu (popřípadě dluhopisům za korunu) nakonec nepadl žádný trest, jde o záležitosti velmi sporné z etického hlediska. Andrej Babiš má nyní paradoxně velkou šanci prokázat, že to myslí upřímně, že mu záleží hlavně na tom, aby bylo líp, nikoliv primárně na premiérském postu. Přes polovinu mandátů, potřebných k jednobarevné vládě, ANO téměř na sto procent nedostane. Chce-li vládnout, musí stejně do koalice. A příští vládní sestava by měla být vymezena hlavně programově, uceleným postojem k daním, školství, zdravotnictví, euru či evropské integraci, která se mimochodem bude formovat dost těžko, nikoliv na základě toho, co si kdo myslí o Babišově vině nebo nevině. A takovou vládu, i za případné účasti hnutí ANO, přece nemusí řídit Andrej Babiš.
Ostatně chce-li se ANO stát trvalou součástí českého stranického spektra, musí se začít daleko více vymezovat programově, nikoliv portrétováním všech ostatních stran coby band korupčníků a svého šéfa jako jediného bojovníka s nepravostmi světa. Ambice Andreje Babiše, které hnutí ANO zrodily, ho tedy možná nakonec i zahubí.
Autor je politolog
LN, 13.9.2017