Když si před pár dny přijel francouzský premíér čechrat pestrá pírka do Salzburku, žádné z českých mainstreamových a především veřejnoprávních médií pro jistotu nijak zásadněji nekomentovalo skutečnost, že Macron zcela očividně udělal krok k rozdělení zemí V4 na dvě poloviny - tu, se kterou se mluví, a tu, se kterou nikoli - a co z toho pro nás plyne. Že Fico a Sobotka na tento špek skočili, se dalo vcelku čekat, ale je to dobře? Tak za prvé: Rakousko je mimo sestavu V4 a zdánlivě se takovou otázkou nemusí trápit, avšak připomeňme si dobu nedávnou, kdy mu hrozily absurdní sankce EU kvůli Heiderově úspěchu. Proto by Rakousko mělo být v této otázce citlivější a mělo by mít více pochopení pro V4 a hlavně pro maďarského premiéra Orbána. Byla to právě jeho exekutiva, která výstavbou plotu na hranicích významně pomohla Rakousku.
Za druhé je třeba vzít v úvahu, že jakékoli přistoupení na dělení V4 na dvě půle je velmi problematické už proto, že v zásadní otázce nezvládnuté (stále) imigrace tyto země mají postoj téměř stejný. To, že Fico začíná lehce obracet, je jen ukázkou toho, že sociální demokraté jsou v zásadě všude v Evropě bezpáteřní entitou. Pevný postoj totiž nevykazuje ani náš premiér Sobotka, který nikde neřekl, že usnesení naší vlády o nepřijímání imigrantů ze systému nařízených kvót platí a basta. Namísto toho se kličkuje nejrůznějšími jinými výmluvami. Náš premiér však přistoupí na Macronovu hru a dělá, podle mého názoru trapně a zbytečně odborářskou práci, když vyjednává o mzdách našich zaměstnanců ve francouzských firmách. To je skoro bych řekl hodně trapný konec nemastné a neslané politické éry tohoto člověka. Jak vypadá pevný a zásadový postoj premiéra, je možno si poslechnout s dobrými českými titulky projev maďarského premiéra Orbána zde:
Jasná slova, možná trochu více patosu na můj vkus, ale jsou to slova, která respektují zájem většiny jeho národa, pokud jde o politiku kvót jako důsledek postupující arogantní politiky orgánů EU vůči novým členským zemím. I přes ironický komentář Jiřího Hanáka bychom měli to, co nás spojuje ve V4, posilovat a nepodrážet nohy dalších členům. Nikdy.
Zatímco náš premiér Sobotka si nechal vnutit tuto agendu, rumunský premiér Macronovi jasně řekl, že si Rumunsko svoji komparativní výhodu levnější pracovní síly ponechá tak dlouho, jak to bude vhodné. To jsou také jasná slova a postoj státníka.
A tím se dostávám k tomu poslednímu: náš premiér není dobrý státník, a proto od něj neočekávám ani v závěru žádný dobrý výkon v mezinárodním politickém provozu. Pochlapil se jen dvakrát, a to když mu šlo o zadek po posledních parlamentních volbách a podruhé, leč zcela účelově, ke konci vládnutí, když se pustil do Babiše a president Zeman mu hůlkou ukázal, kam že má táhnout. A mezi tím vlažnost a bezbarvost. Takže v době, kdy televizní diskuse dvou hlavních kandidátů na post kancléře Německa ukázala v plném světle až bolestnou ubohost konečného výběru pro Němce a úpadku německé velkokoaliční politiky (z toho mě dost mrazí) a kdy EU skrytým nebo otevřeným vyhrožováním (ke kterému se připojila i naše neuvěřitelně trapná eurokomisařka Jourová) hodlá zaplavit Evropu masou ekonomických imigrantů proti vůli členských zemí, řeší náš premiér mzdy. Pěkný výsledek, není-li pravda?
A takhle my tady žijeme.