Jaké následky má politika ministerstva zemědělství
Tvrdošíjnou obhajobou dotací pro velkoplošné průmyslové zemědělství v ČR přijde český venkov, včetně zemědělství, paradoxně s vysokou pravděpodobností o miliardy korun z EU. Další miliardy si navíc vyžádají opatření do zlepšení stavu naší krajiny, kterou velkoplošné zemědělství zásadně poškozuje. Nejen tato rizika vyplývají z pozice ministerstva zemědělství, kterou hodlá obhajovat v rámci plánovaných změn Společné zemědělské politiky EU (SZP) a kterou ministerstvo zformulovalo v dokumentu pro Vládu ČR s názvem „Hlavní teze ČR při vyjednávání SZP po roce 2020“.
Podstatné na uvedeném materiálu je, že se ministerstvo kategoricky staví proti principu „zastropování“, což je krácení dotací velkým zemědělským podnikům. Stejný názor jako ČR má ale oficiálně jen Slovensko, všechny další členské státy nějakou formu (je jich několik) škrtů dotací průmyslovým zemědělcům podporují. To proto, že celé evropské, ale i světové zemědělství stojí na farmách rodinného typu, tedy v praxi na menších a středně velkých zemědělských subjektech.
Naše země by přitom o dotace přijít nemusela, pokud by se smířila s krácením dotací pro velké a v Bruselu nabídla alternativu, jak tyto zkrácené dotační prostředky využít například na adaptační opatření vůči klimatickým změnám, obecnou podporu venkova, podporu malých zemědělců nebo podporu zaměstnanosti ve venkovském prostoru. K části těchto peněz by se jistě dostaly i velké podniky, nebude-li ale existovat „plán B“ (jak využít krácených peněz jinak než na takzvané přímé platby), nedostanou vůbec nic, neboť ČR svou pozici s pravděpodobností hraničící s jistotou neobhájí.
Roční předpokládaná ztráta pro velké podniky ve výši 3 miliard korun by asi nebyla nijak fatální, daleko horší je, že na teze ministerstva zemědělství doplatí naše krajina, kvalita půdy či zdroje vody. Největším problémem naší krajiny jsou totiž velké nepřerušované plochy polí, které jsou v průměru téměř desetkrát větší než v Unii. Taková krajina pak nedokáže zadržovat vodu, na což (opět paradoxně) doplatí v první řadě zemědělci. Také rostoucí splach půdy z polí díky vodní erozi snižuje jejich konkurenceschopnost, neboť tím klesají hektarové výnosy. Pozice ministerstva zemědělství tak není nejen v zájmu naší společnosti a krajiny, ale ani v zájmu zemědělců samotných. A to ani v zájmu podniků typu Agrofert, jak se ministerstvo mylně domnívá a v jejichž režii svou pozici připravilo.
Autor je agrární analytik