Neviditelný pes

POLITIKA: O úspěšnosti centrálního plánování vzdělávání

2.8.2017

Asi před třemi lety jsme se pomalu začali těšit na stěhování do nového domu kousek za hranicemi Prahy. Ale jednoho večera přišla žena s tím, že jí známý řekl: „Vyjel jsem si data ze staťáku, porovnal s kapacitou škol a myslím, že se tam ten váš mladší kluk nedostane do školy.“ Říkal jsem si, že je nějak moc chytrý a že „se“ to nějak zařídí - času je dost, kluk se na podzim narodil a než půjde do školy, to ještě potrvá. Problém jsem diskontoval někam do podvědomí.

Střih. 2012. Spokojené bydlení na vesnici nám ruší informace o tom, že od školního roku 2013/14 nebudou obě okolní obce, ve kterých jsou základní školy, zapisovat prvňáčky z jiných obcí. Známý měl pravdu.

Problém si uvědomuje i vedení obce, která by měla místo pro prvňáky zařídit. Jako první varianta řešení je umístění dvou tříd do právě rekonstruovaného kulturního domu. Ano, obec s rozpočtem sedm miliónů korun ročně vlastní a rekonstruuje kulturní dům. Proč? Protože dostala dotaci na rekonstrukci kulturního domu přece. A udělá se v něm škola? Neudělá, protože dotace byla přece na rekonstrukci kulturního domu a ne školy. Nehledě na to, že občané obce, kteří si kulturní dům „těmahle rukama“ vystavěli v Akci Z, v něm chtějí mít plesy. A hospodu. Protože jedna je zaprděná, druhá je zakouřená a třetí moc daleko. A drahá. A navíc: „Vy tady bydlíte jenom chvíli, vůbec nerozumíte tomu, co vesnice potřebuje.“

Situace je mimochodem podobná i se školkou, je plná, pojme sotva předškoláky. Plán na rozšíření je, stavební povolení taky - jen ta dotace jaksi nevyšla, takže se školka nerozšiřuje. Že by se rozšíření školky zaplatilo ze „školkovného“? Předškoláci ji přece mají zdarma, školka je tedy prakticky bez příjmů. A je jich hodně, předškolákem je totiž ten, kdo by do školy měl jít příští rok. A i když tam třeba nepůjde, další rok bude přece taky předškolák. Levné rozšíření pomocí kontejnerů vypadá slibně jen do chvíle, kdy se zjistí, že hygienické normy umožňují v kuchyni vařit pouze pro třicet dětí, jedenatřicáté mezní dítě již vyžaduje úplně jiné technologie. Zamítnuto.

Zpátky k základním školám - padají další návrhy. Odpolední vyučování? Zakazuje zákon. Vozit děti autobusy směrem ven od Prahy? Středočeský kraj má totiž míst ve školách dostatek, jen jsou jaksi nerovnoměrně rozdělené. V prstenci kolem Prahy má prý v roce 2013 chybět více než 130 tříd. Podle materiálů kraje ale problém neexistuje. Nebo se o něm zprávy jen nezmiňují. Kraj situaci považuje za problém obcí, které dovolily příliš velkému množství lidí vybrat si, kde chtějí bydlet. Stát sice na webu ke sčítání lidu slibuje, že

“... podle dat ze sčítání (a navazujících projekcí obyvatel) lze snadno vypočítat, ve kterých lokalitách budou v příštích letech školní či předškolní děti a kolik jich bude. Získáme tak informace, jaká bude nutná kapacita tříd ve školkách a školách případně, kde bude potřeba školky otevírat, a kde rozhodně není dobrý nápad školku či školu zavřít,“

jenže státu už nějak nevěřím.

Pokud by se ale stát přece jen rozhodl situaci nějak řešit, měl bych pár tipů, jak by se to dalo udělat:

- Nedávat obcím dotace, ale zvýšit jejich podíl na vybraných daních. Ať má možnost investovat do aktuálně potřebných věcí namísto věcí, na které jsou právě dotace.

- Nedávat peníze školám, ale žákům. Ať si jejich rodiče rozhodnou, zda chtějí dát dítě do školy nebo školky státní, soukromé nebo třeba církevní.

- Neměřit potřebnost školky pro dítě tím, kdy se narodilo. Mezi dvěma lety školky zdarma pro předškoláka a dvěma lety soukromé školky je šestimístný rozdíl.

- Ubrat z nesmyslných norem. Rodiče dokážou posoudit, kolik decimetrů čtverečních zahrady na dítě je dostatek. A ocení, když se jejich dítě do školky dostane, i když v kuchyni nebude samostatná místnost na zeleninu.

Stručně: nechte nás o něco málo více na pokoji.

Převzato z blogu http://pavelkobersky.blogspot.cz/ se souhlasem autora.

Pavel Koběrský


zpět na článek