A v takové situaci zazní fanfára: Že přišel spásonosný osel, už věříme oslovi, jen když nás ten osel hlučně osloví (ze hry J.Voskovce a J. Wericha Osel a stín)
Hovoříval nebožtík president Václav Havel o nepolitické politice, jež měla být návodem, jak teď dál po vybřednutí z temnot totality. Velké slávy si ten projekt nedobyl. Někteří občané nad ním mávali rukou řkouce ech, to si zase panstvo vymyslelo pěknou blbinu; jiným by se býval třeba i zamlouval, jen kdyby pan president vyjádřil přesněji, co tou nepolitickou politikou míní. I já sám, jak si vzpomínám, jsem se k němu stavěl spíš skepticky. Co dobrého a prospěšného, říkal jsem si, dávno už někde vzniklo a funguje; lidstvo nečeká, že všeřešící idea vytryskne právě teď a zrovna z Čech. A vida, mýlili jsme se všichni. Nepolitická politika je tady, ledaže jejím vykonavatelem není Václav Havel, nýbrž pan Andrej Babiš. Na rozdíl od poněkud mlhavých vyjádření páně Havlových určil přesněji její metodu: stát budiž řízen a organizován jako soukromý podnik.
Ač bych to býval nečekal, zřejmě zahrál na správnou notu. Vůdcové zaběhlých politických stran mohou jen se závistí zírat na páně Babišovo hnutí ANO, nepříliš politické a ani moc demokratické, přesto dobývající úspěchu za úspěchem. Lze-li věřit průzkumům, už teď je v přízni českého voliče daleko před všemi partajemi, a jak všechno vypadá, odstup se bude spíš ještě zvětšovat. Když to takhle půjde dál, není nikterak vyloučeno, že hnutí ANO vyjde z říjnových voleb s nadpoloviční většinou a pan Babiš tudíž povládne zemím českým mocí neomezenou... ale zanechám už prognostiky. Jen by mě zajímalo... jak a proč to mohlo dojít tak daleko? Co se stalo s lidem českým, tak velice si zakládajícím na své demokratičnosti?
Pravda; má pan Babiš k dispozici rozsáhlý ovlivňovací aparát. Skoupil mimo jiné ze svého obrovského majetku dva nejrozšířenější listy, Lidové noviny a Mladou frontu Dnes, čímž se znamenitě zúžil prostor demokratické diskuze. Nicméně, budoucností si tak úplně jist není, jak vysvítá z předvolebního vyhlášení šéfredaktora zmíněné Mladé fronty, pana Jaroslava Plesla. Varuje v něm před – cituji - totální válkou, na jejímž konci bude liberální demokracie v troskách a společenská nálada půjde vstříc autoritářům... nono, drobet přeháníte, pane Plesle. Nerozpadne se hned všechno v prach a popel, ať bude české občanstvo hlasovat v nastávajících volbách tak nebo onak; ony mají demokratické instituce pevnější kořínky, než by se mohlo zdát. Spíš jako bych z té dramatické věty slyšel podtón jakési obavy: držte se nás, velkých a osvědčených, lidičky, nezahazujte své hlasy pro nějaké mrňousy!
Aha. To odněkud znám. Také u nás v Německu se schyluje k volbám a partaj paní Merkelové varuje – jen žádné experimenty! Ovšem, ovšem. Jest experimentující volič nebezpečný těm velkým a mocným svou nevypočítatelností, možná nebezpečnější než otevřený protivník, tomu se dá rozumět. Čemu už je rozumět méně... dobrá, dejme tomu, že ta totální válka byl jen takový novinářský šplecht k zvýšení efektu; jest obtížno představiti si dva znepřátelené voje, střetající se válečně na polích českých jako za času Žižkova. Proč by ale měla být v troskách liberální demokracie? Netluče pan Plesl do falešného bubnu, není babišovské pojetí státu řízeného po podnikatelsku opakem jekékoli demokracie i liberalismu? V podniku to chodí tak, že se šéfovstvo na něčem usnese a zaměstnanectvo příkaz vykoná; byl by to věru divný podnik, kde by se o všem včetně těch šéfů rozhodovalo obecným hlasováním. A divný stát, kde by vrchnost něco nařídila a poddaným nezbývalo než uposlechnout. Totiž, ani tak divný stát by to nebyl, je takových na světě hromada, ale pak mluvíme o diktaturách. Nechce se mi věřit, že by tohle bylo cílem nepolitické politiky podnikatelského typu, i když kdoví. A jestli společenská nálada půjde vstříc autoritářům... spíš půjde proti nim, ale bude jí to houby platné, jelikož podnikatelský systém je ze samotného principu a nezbytně autoritářský. Nebo stručněji, buď je něco demokratické, nebo svrchu nařízené. A basta fidli.
Ale dost už, zjišťuji že se ocitám v říši absurdit, hned toho nechám. Spíš bych rád znal odpověď na něco jiného: čím to, že právě v Čechách došel tak příznivého ohlasu projekt až příliš nepolitické politiky v podání pana Babiše? Snad že... ale začnu odjinud.
S uznáním konstatuji, že se země Koruny české přiblížily demokratickému standardu západnější Evropy. Trvalo jim to jaksi až příliš dlouho. Celé čtvrtstoletí se potácely v meziprostoru zvaném postkomunismus, plném nikdy nevyšetřených zlodějen, podvodných fíglů, papalášské neprůstřelnosti, vždy za vlídného přihlížení partajních šéfů. To je ta jejich politika, uškleboval se vývojem věcí veřejných rozčarovaný občánek. To je ta jejich demokracie. Ztrativ víru v obojí byl ochoten přijmout cokoliv, jen když to udělá konec tomu prošvidlovanému divadlu. A v takové situaci přišel... ne ne, nechci dělat potměšilé narážky, v takové situaci vystoupil pan Babiš se svým projektem státu, řízeného jako hospodářská jednotka.
Nuže nepopírám, že je pan Babiš velmi nadaný podnikatel; vést takové imperium, jakým je jeho Agrofert, to už vyžaduje vskutku mimořádných schopností. Je však pochybné, dají-li se týmž způsobem řídit i záležitosti státní; a když i dají, nedostává-li se stát do sakramentské blízkosti diktatury. Pomalu by byl čas obrátit kormidlo. Demokracie má své nedostatky, sám bych jich dovedl řádku vyjmenovat, zatím ale nebylo vynalezeno nic lepšího. I neházejme ji přes plot kvůli vidině čehosi, co má teď přijít a radikálně vymést z lidského života všechny strasti, bolesti a patálie; takové pokusy už tu byly, nikdy ale nedopadly dobře. Snad... honem to zaklepat na dřevo... snad už dnes můžeme v Čechách mluvit o společnosti svobodné v té míře, jakou připouští demokratický řád.
Pročež, vážení krajané, smím-li vám ze svého zášumavského domicilu radit, využijte své jakkoli relativní svobody. Hledejte, kde má stávající řád své mezery a pokuste se je dle svých schopností a možností zaplnit s vědomím, že dokonalé není na tom světě nic a nikdy nebude. Pakli vám kdo nabízí řešení vašich potíží dosud neslýchaná, ať je to nepolitická politika nebo zase politika dle podnikatelského vzoru... snad je to člověk velkého sebevědomí, jemuž se podařilo vytvořit hospodářské imperium a teď si troufá podřídit své zkušenosti i stát a společnost. Jenže ekonomie je jedna kolej a společenské zákonitosti druhá; a nelze se pustit po obojí koleji zároveň, aniž by jízda neskončila karambolem.
Panu Babišovi přeji zdar v jeho podnikání; je to jeho kolej a vede si na ní úspěšně. Ať se ale probůh nepokouší jet zároveň i po koleji druhé, věcí státních a společenských; vykolejení je to nejmenší, s čím může počítat. Bohužel nejen on.
Hannover, 24. července 2017