Neviditelný pes

POLITIKA: Komsomolec způsobil bouři ve sklenici vody

27.6.2017

Zástupce Občanské demokratické strany (dále ODS) v Evropské unii (dále EU) Ing. Jana Zahradila ohromně zaujala skutečnost, že sociálně demokratická vláda České republiky jmenovala do úřadu státního tajemníka pro zmiňovanou EU jakéhosi komsomolce jménem Aleš Chmelař.

Před několika dny proběhlo internetem rádoby zásadní prohlášení zmíněného komsomolce Aleše Chmelaře. Prozradil v něm naprostou nevzdělanost. Hýřil cizími výrazy, většinou chybně. Znovu dokázal, že odborník se pozná podle toho, že dovede mluvit i psát tak, aby mu rozuměl každý.

Pana Ing. Zahradila zaujalo nejen to, že se do takového úřadu dostal takový zapálený svazák, ale také to, že je zcela zřejmé, že komsomolec Chmelař sice bude protlačovat zcela nepokrytě politické cíle, avšak jmenován byl co úředník, takže se na něj vztahuje pracovní zákonodárství. To znamená, že nemůže dostat padáka jen tak.

Ovšem, otázka je, zda nástup komsomolce Chmelaře do úřadu je opravdu událostí tak ohromně děsivou, aby pan Ing. Zahradil svůj výstražný příspěvek označil názvem, že cítí veliký problém.

Dobrá, problém ano, ale veliký?

Drobná odbočka

Než začnu šťourat, musím se přiznat, že dění ve středoevropské kotlině sice sleduji se zájmem, ale přesto pouze přes moře slané vody. Chci tím říci, že často nechápu odpovědi na otázky druhu kdo s kým o čem pro koho, spíše mě zajímá odpověď na otázky druhu kam a proč.

Kromě toho bych rád vysvětlil svůj poměrně odtažitý vztah k zavedenému výrazivu.

Ano, užívám sice výrazů pravice a levice, ale současně vím, že tyto výrazy jsou ohromně zastaralé, často zavádějící a ještě častěji zneužívané. Třeba: paní Le Pen není žádná pravicová (ba dokonce extrémně pravicová) politička. Její zázemí stojí a padá s dělnickými třídami severní Francie.

Konec drobné odbočky

Logika: pravicová strana se musí vyprofilovat jako taková, a ne se předhánět v sociálních programech se socialisty, ať už to jsou sociální demokrati nebo kdokoliv jiný. Jakmile volič vidí nebo cítí (nemusí si toho být vědom, ostatně, většinou ani není), že tahle strana je pouhým odvarem levice, bude raději volit skutečné socialisty a ne někoho, u koho má (často oprávněný) pocit, že se tváří levicově z čistě oportunních důvodů.

Rozdíl spočívá ve vztahu k vládnutí. Názor, že vláda má nechat své občany žít a (hlavně) odpovídat za svá rozhodnutí se všemi jejich důsledky, je označován za pravicový. Opačný názor, podle něhož je vláda chůvou, která občanovi pofouká všechna bebíčka a odměnou za to nechce nic víc, než aby se jí občan nepletl do vládnutí, je označován za levicový.

Osobně bych řekl, že ten první názor je zodpovědnější vůči národu než ten druhý.

Zajisté, říká se, ba píše se, že český volič je sociálním cítěním nakloněn spíše vlevo.

Tvrdím, že to je bezostyšné zevšeobecňování. Víme jen, že v Čechách levice nikdy neměla dostatečně silnou konkurenci na druhé straně politického spektra. Čili: v Čechách v současných dějinách nejde ani tolik o vítězství levice jako o neschopnost pravice být skutečnou pravicí.

Nejde o sociální programy jako nezaměstnanecké podpory atd., jde o nepřípustné zasahování vlád do národního hospodářství nejrůznějšími pobídkami, slevami, úlevami atd.

V České republice byl (dodnes je) jediný opravdový ekonom, který se proti tomu stavěl (staví) zcela zásadně. Jenže, jakkoliv Václava Klause jinak obdivuji, neuměl to prodat. Spousta důvodů, včetně bezbřehé nepoctivosti českých sdělovacích prostředků, ale: bránit se jen tím, že vytvořím na síti stránky o tom, jak to je doopravdy, nestačí.

Takže

ODS i její činitelé by se měli soustředit na to, co je podstatné, a ne na to, že se někde objevil jakýsi komsomolec, který kolem sebe hází cizími slovy, aniž by často věděl, co znamenají.

V ekonomii nejsou žádná kdyby druhu “jo, kdybychom to tehdy udělali takhle a ne takhle”.

Známe ale tzv. modelovanou rekonstrukci. Známe skutečné vstupy i skutečné výstupy. Neboli: víme, co se stalo, a víme, jak to dopadlo.

V modelu použijeme dalších vstupů, které byly známy v době, kterou zkoušíme. Ve většině případů se výstupy, k nímž by došlo v takových případech, dají spočítat.

Jednou z podmínek je, že nezkoušíme používat vstupů, které v době, kterou zkoumáme, nebyly ještě známy. Tím bychom totiž nedosáhli vůbec ničeho. Navíc je to hra s falešnými kostkami.

Znamenitý americký ekonom Thomas Sowell to vyjádřil dost přesně: politik myslí v rozsahu volebního období, ekonom myslí dlouhodoběji.

Je tragédií Václava Klause (a České republiky vůbec), že ani on nedokázal překlenout ten rozpor. Chtěl-li udržet jakékoliv zdání jednotnosti své strany, musel ustupovat. Navíc byl v situaci zcela nezaslouženého obdivu obyvatelstva (a tzv. elit) k jeho předchůdci na Hradě. Tam, kde Václav Klaus vyjadřoval velice oprávněnou a dnes konečně hromadněji pochopitelnou nevoli nad nevyhlášenou válkou bývalé Jugoslávii a poměrně zločinným bombardováním, jemuž Západ vystavil nevinné nevojenské obyvatelstvo (nemůže být moc řeči o nějakých zásadních vojenských cílech), tam Václav Havel hlasitě (ve své údajné lidskosti) tleskal.

A nakonec, ani Václav Klaus nedokázal udržet alespoň zdání jednotnosti ODS. Snažil se být politikem, zatímco jeho kolegové pouze politikařili. To nemohlo dopadnout dobře.

Právě proto soudím, že páně Zahradilův výraz znechucení je bohapustým plácnutím do vody, které vůbec nic neřeší, ba ani se nesnaží řešit. Právě proto také soudím, že pan Ing. Zahradil pláče na nesprávném pohřbu.

Dokud ODS (nebo nějaké jiné uskupení) nepochopí, že žádná opravdová politická strana nemůže být vším pro všechny, že ani nemůže všem slibovat všechno, do té doby se budou do důležitých úřadů beztrestně dostávat komsomolci, kterým na srdci leží cokoliv, jen ne zájem jejich vlastního národa.



zpět na článek