Neviditelný pes

POLITIKA: "Aféry" Andreje Babiše

9.5.2017

Tanec médií i politických oponentů okolo kontroverzní postavy předsedy hnutí ANO Andreje Babiše sleduji od počátku a musím říci, že asi nejvíce jsem rozčarován z toho, jak zavádějící názory jsou zde veřejnosti-voličům předkládány. Stejně mne zaráží, že se prakticky nenajde osobnost (nejlépe z řad oponentů), která by byla ochotna vůči A. Babišovi vystupovat objektivněji.

Nesporné je, že A. Babiš je (resp.byl) vlastníkem dlouhodobě logicky budovaného seskupení firem (chemie-zemědělství-potravinářství), kam navíc doplnil i investici do médií. To samo o sobě je vzhledem k velikosti koncernu dostatečný důvod k závisti s averzi ze strany konkurentů, včetně firem, které jeho koncern postupně pohltil.

Nedělám si iluze o tom, že by při onom procesu A. Babiš postupoval jako hodný strýček, naopak i z blízkého doslechu je zřejmé, že používal při jednání tvrdého nátlaku. Ovšem to je obecný rys při budování většiny impérií ve světě byznysu, jinak by jednoduše nevznikla. Též vyčítat A. Babišovi nekalé praktiky z dob privatizace je absurdní; nepochybně využil toho, co bylo v dané době možné, stejně jako tak učinily tisíce ostatních privatizátorů včetně těch největších - kupodivu v současné politické „krizi“ vůbec nefigurujících.

Internet i media jsou plny rádoby zasvěcených sdělení o tom, jaké nekalé praktiky A. Babiš v souvislosti s Agrofertem realizoval, mají ovšem společné především to, že jejich autoři svá tvrzení dost dobře nemohou doložit, většinou jsou bohužel převzaty bez elementárního přemýšlení o dané věci; dikcí i obsahem navazují na postupy středověké inkvizice a zpravidla obsahují zásadní matení či možná úmyslné lži .

Typický příklad je např. jak si A. Babiš „odpustil „ 1,5 miliardy daní - přičemž šlo jen o příslib daňových úlev v budoucích letech vázaných na konkrétní investiční kroky, a to ze strany nikoliv ministerstva financí (ANO), ale ministerstva průmyslu a obchodu (ČSSD)!

Úplné nesmysly je možno číst bohužel i v příspěvcích na Neviditelném psu. Poslední příklad z 6/5/2017, článek Tomáše Vodvářky Je třeba zabít Babiše. Pominu-li že nejde o zamyšlení ale o nenávistný pamflet, je zde jako argument uvedena do očí bijící hloupost „Je majitelem zhruba poloviny polností republiky“ (míněno A. Babiš).

Lze snadno dohledat, že Agrofert obhospodařuje přes 100 tis. hektarů zemědělské půdy což je méně než 3% využité zemědělské půdy ČR. Přitom naprostou většinu půdy má Agrofert pronajatu!

Osobně nemohu říci, že by mi byl A. Babiš jako člověk sympatický, že by bych jej považoval za vzor podnikatele (jako řekněme J.A. Baťu) nebo za morální etalon (typu T.G.Masaryka). Takových lidí je ovšem jako šafránu a mezi halasnými kritiky A. Babiše je nenacházím ani náhodou.

Na druhé straně je ale jeden z mála opravdu velkých podnikatelů (rozsahem), kteří něco v Čechách systematicky vybudovali, aniž měli v úmyslu pouze vydělávat na nakupování a prodávání firem (zářným příkladem budiž impérium pana Kellnera).

Panu Babišovi nemohu upřít např. inteligenci, účinný pragmatismus, extrémní pracovitost, strategické myšlení, cílevědomost. Byť to vše je zneužitelné - rozhodně si nemyslím že to zneužívá právě jako ministr financí. Přestože jeho „lidovost“ se mi jeví občas přehnaná a jeho legislativní kroky mne zčásti silně iritují (např. EET online včetně nejmenších subjektů), ve finále mám dojem, že jako šéf resortu je jednoduše efektivní. Z mého pohledu je navíc čitelný a konzistentní.

Jsem ochoten souhlasit (zejména u piva), že jeho kroky ve finále nadlouho otráví řadu slušných podnikatelů. Bohužel v naší zemi veškeré (chabé) pokusy o narovnání podmínek podnikání ztroskotaly a morální apel (normální je platit daně) v ČR zkrátka nefunguje. Proto uspěje zřejmě pouze totální „buzerace“ ze strany státu. A. Babiš příslušné nástroje (přes zuřivé reakce médií, veřejnosti i oponentů) jako přenesená daňová povinnost, kontrolní hlášení či EET realizoval. Nelíbí se mi, ale nějak fungují a kupodivu svět se nezbořil (a už vůbec ne servery finanční správy - i to je ve srovnání s ostatními resorty ojedinělý úspech!). Podle mne jsme si je (čeští podnikatelé, ale i jejich zákazníci) svou vynalézavostí zasloužili sami.

Je realitou, že jím založené hnutí volilo necelých 18 % voličů - v roce 2013 jsem k nim ze zoufalství z toho, co se na naší politické scéně odehrávalo patřil též... Ať už si o svém kroku dnes myslím cokoli, rozhodně nemyslím, že bych byl nesvéprávný, pomýlený, oklamaný a podobně, jak se mi snaží zběsilí oponenti A. Babiše podsouvat!

Oproti řadě pokryteckých figurek na našem politickém podiu u něj vidím následující

a) Nečiní nic, co bych o něm v r. 2013 nemohl předpokládat, ani nevím o zásadních informacích týkajícím se jeho podnikání a majetkových poměrů, které by mi nebyly v r. 2013 známy. Jeho kroky se mi nemusí líbit, ale rozhodně jsou konsekventní. V tomto směru byl a je čitelný. V naší politice rozhodně výjimka.

b) Jeho vyjadřování je sice poněkud zábavné, není ale složeno ze záplavy nic neříkajících frází, což je u nás unikát. Pravděpodobně říká, byť vulgárněji, co si myslí a nebojí se důsledků. U nás nezvyklé.

c) Evidentně nemá rád zbytečné diskutování, to není v politice jednoznačné plus, ale vzhledem k jeho pracovitosti a tomu, co se předvádí ve sněmovně, jej plně chápu, též bych se asi neovládl ...

d) Je silně nepravděpodobné, že by mohl být někým korumpován či zneužit k něčím zájmům.

Co v jeho případě považuji za opravdové riziko, není ani jeho majetek, ani jeho média a už vůbec ne takové nesmysly jako možnost z titulu funkce ministra financí šmírovat údaje o transakcích konkurentů např. prostřednictvím kontrolního hlášení či EET. Představu, že si něco takového nechá vytáhnout z počítačů generálního finančního ředitelství (nebo se do nich nabourá...?), může mít s odpuštěním jen velmi těžký idiot - v tomto smyslu se domnívám, že hlavní strůjce této teorie pan Kalousek je buď skutečně extrémní pokrytec, nebo do zmíněné kategorie spadá též.

Za zásadní riziko u p. Babiše považuji jeho jednostranný pohled na realitu z pozice úspěšného velkopodnikatele v kombinaci s jeho schopnostmi (zmíněny výše), maximální pracovitostí a úsilím dotáhnout své záměry k úspěšné realizaci. To samo o sobě by totiž nevadilo, pokud by proti němu (ve vládě, v parlamentu) byly silné osobnosti mající i jiný pohled a schopné ve věcné diskusi s ním prosadit postoj svůj nebo korekci postojů páně Babišových. Katastrofa je, že tyto osobnosti totiž buď nejsou, nebo z různých důvodů nejsou schopny či ochotny nést veřejně svou kůži na trh.

Můj dojem je, že pokud má A. Babiš dostatečně silného a skutečně věcně argumentujícího partnera či protivníka, je schopen ho respektovat a své jednání korigovat.

Velmi rád bych ještě dodal něco k událostem okolo A. Babiše z posledních doby

Předně je to náhlé rozhořčení napříč politickým spektrem, týkající se nákupu korunových dluhopisů Agrofertu A. Babišem.

Stranu ANO rozhodně nevolilo tolik voličů proto, aby jim byl její vůdce morální autoritou. Spíše to učinili z důvodů, kterém jsem naznačil výše (zejména jen obtížně představitelná korumpovatelnost), možná pro ně kupodivu byl z našich „velkopodnikatelů“ ten nejpřijatelnější, relativně transparentní a způsobem komunikace srozumitelný.

Pokud jde o daně, pak se jak Agrofert, tak A. Babiš osobně chová jistě jako naprostá většina firem a osob v zemi: platí takové daně, k jakým je aktuální daňovou legislativou donucen. Má-li zákonnou možnost se jim vyhnout, pak tak učiní.

Daně nejsou dobrovolnou kategorií (byť původně financování funkcí státu zřejmě vzniklo z dobrovolného rozhodnutí osob, které tím pověřily osoby jiné) a stanovení jejich výše není věc morálky, nýbrž politického konsensu (tj. co všechno si ještě občan nechá líbit) ukotveného ve znění daňových zákonů.

Pokud tedy Agrofert vydal korunové dluhopisy a A. Babiš je zakoupil, došlo přesně k tomu, co v dané době (před úpravou, která tuto možnost nulového zdanění ukončila) bylo legálně možné a co kromě Agrofertu realizovala i řada jiných firem, včetně např. velkých bank. Diskutovat o této skutečnosti z hlediska morálky nedává valný smysl, to by bylo relevantní pouze v případě, kdy by A. Babiš skutečně porušil zákon (tj. vyhnul se zdanění nelegálním způsobem).

Leč i kdybych morálku zapojit zkusil, daleko bych se nedostal, musel bych totiž považovat za nemorálního (a tedy volat po jeho rezignaci, pranýřování...) kdekoho. Pár příkladů:

a) Jsou morální nezdaněné poslanecké náhrady, úhrady služebních bytů, které nepotřebují, služebních cest do atraktivních destinací, asistentů z řad rodinných příslušníků apod...?

b) Jsou morální absurdně vysoké platy soudců, ukotvené dokonce zákonem, proti čemuž dokonce někteří z nich „statečně“ (s vědomím, že stejně o nic nepřijdou) sami protestovali?

c) Jsou morální nátlakově vynucené výhody pro řadu skupin obyvatel, které chtějí mít platy vyšší (často násobně) než ostatní (zdravotníci, policisté aj.)?

d) Jsou morální požadavky na zvyšování odměny stále bytnějícího a méně efektivního státního sektoru (úřednictvo), prosazované vždy s blížícími se volbami s vizí zalíbit se velkému množství voličů a udržet se u moci? atd atd..

V případě korunových dluhopisů se s oblibou operuje argumentem, že Agrofert ve skutečnosti dluhopisy vydávat nepotřeboval (a šlo tak doslova o obcházení zákona). Je úsměvné, jak se přes noc staly z tisíců (či spíše desetitisíců) Babišových kritiků odborníci na financování Agrofertu. Diskuse na toto téma je veskrze odborná a nepřísluší médiím. A pokud političtí protivníci na základě toho uspořádali veřejný hon na čarodějnice, jde o zářný příklad politického svinstva.

Nicméně je zajímavé si uvědomit, že ani v případě, kdy ministerstvo p. Kalouska začalo ony korunové dluhopisy vydávat, stát tento způsob financování rozhodně nepotřeboval. Na mezinárodním finančním trhu totiž měl možnost získat financování mnohem jednodušeji a s minimálními náklady (úroky).

Dokonce by se dalo říci, že stát zde vědomě nabídl možnost vyhnutí se daním svým „majitelům“ (občanům) obdobně, jako Agrofert nabídl stejnou možnost svému majiteli - to je sice odvážná analogie, ale je patrné, kam lze úvahou též zajít ...

Asi nejlogičtější vysvětlení současného křížového tažení je panický strach z A. Babiše zejména ze strany ČSSD, a to jak pokud jde o možnost volebního propadu, tak o to, co vše se může v nejbližsí době o konání politiků ČSSD prozralit. Inspirativní jsou podle mého v tomto směru např. články na webu Erika Besta (fleet.cz).

Plus k tomu dle mého bezmezný vztek, že A. Babiše nelze běžným způsobem „ovlivnit“ a přivést k rozumu (tj. nelze využít hmotnou či politickou korupci, jak je tomu jinak nejspíš běžně zvykem).

Ohánění se morálkou je v této hře pouze názornou ukázkou vrcholného pokrytectví v české politice, neboť alespoň podle mého, jak jsem uvedl výše, pokud jde o osobu A. Babiše, v jeho jednání, majetkových poměrech či poměrech v Agrofertu, nedošlo od r. 2013 k žádné změně či objevení se nějakých překvapivých fakt. Což dobře ví jak vedení ČSSD, které díky A. Babišovi rádo sestavilo vládu (relativně stabilní a fungující), tak i pan Kalousek.

Dokonce kupodivu A. Babiš zřejmě většinu toho, co slíbil, i dodržel (registr smluv, registr majetku státu, kontrolní hlášení, EET aj.). Na rozdíl od ČCSD navíc ANO neporušovala koaliční smlouvu (viz např. „reorganizace“ policie). Jinak řečeno, ať už si fakticky o krocích této vlády myslím cokoli, pak ANO v ní bylo docela produktivní a především jako koaliční partner čestné. To se o ČSSD bohužel říci nedá a tam bych také hledal důvody jejich současných preferencí ...

Dále „aféře“ s odposlechem rozhovoru A. Babiše s reportérem MfD.

a) Předně je iluze si myslet, že media mohou být „nezávislá“, nikdy nejsou, alespoň do té doby, dokud bude jejich vydávání něco stát a reportéři budou muset z něčeho žít. Na druhou stranu je asi hloupé si myslet, že mediální magnáti do chodu neustále zasahují způsobem, který je nyní Babišovými kritiky prezentován. Media jsou investicí a mohou vynášet, pokud budou generovat zisk. Media, která jsou jen něčím „mluvčím“, asi zisk generovat nebudou, neboť nebudou mít konzumenty. Jiná věc je, že media nemohou jít plánovitě přímo proti svému majiteli - pak nelze očekávat, že se neozve.

b) Skutečný smysl, kontext a obsah rozhovoru (A. Babiš versus redaktor MfD) mohou znát pouze jeho účastníci. Usuzovat na cokoli z části(-í) jeho tajné nahrávky je sice národní sport, ale jinak mimo mísu. Každý, kdo má v hlavě ještě zbytky soudnosti, musí uznat, že v soukromé diskusi z podstaty padne ledacos, co by vážně vzato mohlo být žalovatelné. U A. Babiše vzhledem k jeho slovníku a temperamentu to předpokládám platí dvojnásob.

c) Pokud skutečně hodlal A. Babiš pomocí reportéra MfD nalézt a zveřejnit kompro na exponenta konkurenční strany, pak zřejmě ztratil pud sebezáchovy, nicméně nedělal by nic jiného, než běžně činí kdokoli z jeho politických protivníků. S tím rozdílem, že za své a bez využívání státního aparátu.

d) Jako nejpravděpodobnější se mi bohužel jeví, že nahrávání zařídil sám redaktor MfD, možná na něčí objednávku. Je dokladem ubohého stavu v ČR, že se stalo běžným nahrávat kohokoli, pokud z toho může být nějaký prospěch. Že tím pádem nahrávající osoba logicky něco předstírá a osobu nahrávanou manipuluje směrem, který vyhovuje účelu nahrávání, je nabíledni, z mého pohledu nemá takto získaná informace valnou cenu.

e) Je-li možná varianta, že by nahrávání bylo iniciováno jeho politickými protivníky prostřednictvím silového ministerstva, pak to znamená, že může být místopředseda vlády cíleně odposloucháván, což je asi to vůbec nejhorší.

Pak by totiž naše výkonná moc evidentně nebyla schopna zajistit svou vlastní, a tedy i naši bezpečnost a integritu.

V tomto smyslu lze dovodit, že daně zde placené postrádají jakýkoli smysl, a tedy postrádá smysl i celé výše zmíněné vyšilování kvůli korunovým dluhopisům...

Na závěr bych rád konstatoval své rozčarování z toho, že naprostá většina jinak soudných osobností (jejichž příspěvky v médiích jinak považuji za podnětné nebo zajímavé) se ve svých útocích na A. Babiše uchyluje k účelovým zjednodušením, dezinformacím či evidentním lžím. Nahrazeny nenávistnými hesly vytrácejí se tak myšlenky i argumenty, diskuse se mění v stoku a hon na čarodějnice. Jako vždy v historii to vše je nejvíce aktivně podporováno právě těmi, kteří se ve skutečnosti v pozadí dopouštěli a dopouštějí těch největších svinstev a podrazů. Je škoda, že jako obvykle většina jinak rozumných lidí na to zdá se skočí.

Pavel Janda


zpět na článek