HISTORIE: 40 let od pohřbu filosofa Jana Patočky

Před 40 lety zažil břevnovský hřbitov ostudnou situaci, kdy byl záměrně narušen jeden z nejintimnějších lidských rituálů.

Jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století Jan Patočka se svým dílem řadí mezi filosofické velikány Evropy. Jeho život byl život v pravdě, tedy s naprostým souzněním s tím, co přednášel a předával svým žákům.

Jan Patočka

Poprvé byl zbaven možnosti pedagogického působení v roce 1939 nacisty po uzavření vysokých škol. Podruhé se mu stejná věc přihodila po roce 1948, kdy musel z vysokého učení odejít, tentokrát pod nátlakem komunistů. Potřetí - ze stejného důvodu a pod stejným ideologickým tlakem - v dobách tzv. normalizace.

Jan Patočka na jednom z bytových seminářů zhruba dva roky před svou smrtí řekl, že intelektuál má v této době před sebou tři možnosti: vnitřní emigraci jako Platón, cestu kompromisů jako sofisté, anebo důsledný život v pravdě, konflikt s mocí a smrt jako Sokrates. I když se zdálo, že volí první způsob, konec jeho života byl pro mnohé překvapením.

Stal se jedním z trojice prvních tří mluvčích Charty 77. Komunistická moc reagovala hysterií, k níž nutila i porobené občany země, kteří neměli možnost se s textem prohlášení seznámit. Jeho zveřejnění by totiž ukázalo, že šlo pouze a jen o nevinný text požadující splnění toho, k čemu se Gustáv Husák zavázal rok předtím v Helsinkách. Mluvčí Charty byli vystaveni nátlaku a po jednom z jedenáct hodin trvajícím „výslechu“ dostal profesor Patočka mozkovou mrtvici, po níž krátce na to zemřel.

Církevní pohřeb - tedy uložení mrtvého do země - je posledním skutkem lásky k bližnímu. Různá společenství mají rituál různý, vždy však jde o důstojný akt. Státní bezpečnost se snažila všemi silami o narušení tohoto pietního rituálu. Při vstupu na hřbitov byli účastníci lustrováni policií, v době obřadu létal nad hřbitovem vrtulník a vedle probíhal „trénink“ plochodrážních jezdců z klubu s příznačným názvem Rudá hvězda. Projev kněze nebyl slyšet.

Komunistická moc opět deklarovala již známou věc, že se v rámci třídního boje nezastaví před ničím, že svůj boj povede jak s živými, tak i mrtvými. Že je schopna pro proklamaci svých zvrhlých idejí zabít člověka, jehož mravní potenciál a intelektuální úroveň nebyla nikdy schopna pochopit, natož aby jej aspoň tolerovala.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora