Andrej Babiš nedávno navrhl snížení počtu poslanců a senátorů na 101. Když byl tázán na podrobnosti, kolik přesně poslanců a senátorů by tedy zachoval, nevěděl, avšak prostě by to snížil.
V pozadí podobných návrhů stojí nejen obyčejný populismus, ale též skrytý „volebně-inženýrský“ záměr, jenž by mohl hnutí ANO dopomoci k jednobarevné parlamentní většině i se ziskem hlasů hluboko pod padesáti procenty.
Snížení počtu poslanců na 101 by totiž zmenšilo stávající volební obvody, nikoliv co do rozlohy, ale pokud jde o počet mandátů, který se v nich rozděluje. Konkrétně na polovinu. Pokud se totiž v minulých volbách například v Pardubickém kraji přidělilo 10 mandátů a ve Zlínském 12, po „Babišově břitvě“ by se jejich počet pravděpodobně snížil na pět a šest.
I středně velké obvody by tak poklesly na úroveň obvodů malých, kupříkladu Karlovarského kraje, kde se posledně rozdělovalo pět mandátů, nebo kraje Libereckého, v němž si v roce 2013 strany rozebraly osm křesel. A pokud je v obvodu k mání málo mandátů, často je už nejde rozdělit způsobem, aby odrážely poměrné rozložení hlasů voličů, přičemž z takové situace pak zpravidla těží velké strany.
Podstatu problému lze ilustrovat na situaci z roku 2006, kdy Straně zelených nestačilo v Libereckém kraji na mandát ani téměř 10 procent hlasů, kdežto v Moravskoslezském kraji, kde se rozdělovalo celkem 23 míst, brali zelení křeslo i za zhruba čtyři procenta hlasů.
Příklad New York
Andrej Babiš tak patrně touží dosáhnout podobných efektů, jaké si ODS a ČSSD slibovaly od své volební reformy z doby opoziční smlouvy, jež měla zřídit 35 malých volebních obvodů. Sice ji nakonec zastavil Ústavní soud, avšak Andrej Babiš patrně nehodlá zmíněnou reformu otrocky kopírovat.
Snížení počtu poslanců nelze provést jinak než změnou ústavy, a tudíž třípětinovou většinou v obou parlamentních komorách. Avšak moc je velké lákadlo a výsledek voleb může zrodit konstelaci, kdy bude pro někoho výhodné koupit si židli u mocenského stolu za souhlas s Babišovými ústavními reformami.
A byť to asi neuslyší rád, Andrej Babiš navazuje nejenom na tradice z doby opoziční smlouvy, ale třeba i na Miroslava Macka, jenž v roce 1997 navrhl zrušení Senátu a redukci počtu poslanců – dokonce jen na nějakých padesát šedesát.
Jak tehdejší místopředseda ODS napsal v článku do Mladé fronty Dnes, chtěl začít „diskutovat o ústavním pořádku vhodném pro stát, který má méně obyvatel než velké světové metropole, ale úředníků jako velmoc“. Andrej Babiš nyní na Twitteru použil jako údajně vhodný příklad pro nás New York, jenž má jen 51 zastupitelů. Možná tedy, když zrovna nespí, hledá inspiraci u Miroslava Macka.
Toho sice Václav Klaus před skoro 20 lety okřikl, leč o rok později začal prosazovat změny v podobném duchu. Tím spíše je však zapotřebí dávat na jakékoliv navrhované úpravy ústavy či volebního systému bedlivý pozor.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus