Volebně-koaliční námluvy lidovců a hnutí STAN opět upřely větší pozornost na volební klauzule, neboť pro dvoučlennou koalici u nás platí docela přísná bariéra ve výši deseti procent. Většina úvah se samozřejmě týká toho, zda má avizovaná koalice vůbec šanci takto nastavenou laťku překonat, zvláště když součet podpory pro oba subjekty na ni zatím nedosahuje. Volební klauzule ale mohou přinést i jiné, někdy dosti nečekané efekty.
V roce 1992 získaly ve volbách do tehdejší České národní rady ODS, KDU-ČSL a ODA v součtu skoro 42 % hlasů, což jim stačilo na 105 mandátů, tedy na nadpoloviční většinu. O čtyři roky později činil součet hlasů pro stejné strany přes 44 %, tudíž o dvě procenta více než v roce 1992, nicméně mandátů z toho vyšlo již jen 99. Druhá vláda Václava Klause tak byla vládou menšinovou, což patrně hodně přispělo k jejímu pádu a k předčasným volbám.
Proč více hlasů náhle znamenalo méně mandátů? Poněvadž jich méně skončilo pod uzavírací laťkou – v roce 1992 skoro pětina, v roce 1996 jen asi desetina a strany, jež se do parlamentu dostaly, tudíž musely počítat s menším „nášupem“. I díky nepřímému působení volebních klauzulí tak zkrátka některé kombinace pro sestavení vlády možné jsou, zatímco jiné vypadávají ze hry či se jejich realizace notně komplikuje.
Mocná čarodějka klauzule
Velký propad hlasů ale může též někomu dopomoci k jednobarevnému vládnutí. Jako při posledních parlamentních volbách v Polsku, po nichž se ujala vlády strana Právo a spravedlnost, byť obdržela pouze něco přes 37 % hlasů, což jí však vyneslo nadpoloviční většinu v parlamentu. V roce 2011 získala Občanská platforma 39 %, leč na jednobarevnou vládu jí to nestačilo a musela uzavřít koalici s Polskou lidovou stranou.
Právu a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského však paradoxně pomohla do sedla polská levice. Koalice několika levicových stran získala jen sedm a půl procenta, a nepřekonala tudíž laťku pro koalice, která v Polsku činí osm procent. Stalo se tak i díky tomu, že Poláky zaujala ještě jiná levicová strana jménem Razem neboli Společně, jež obdržela zhruba tři a půl procenta a zůstala rovněž před branami parlamentu. Kdyby se dejme tomu před volbami připojila do levicového bloku, Právo a spravedlnost by samo na parlamentní většinu nedosáhlo a kdo ví, kdo by nyní u našich severních sousedů vládl.
Volební klauzule zkrátka dovede být mocnou čarodějkou. Tím spíše je však nutné dávat velký pozor na průzkumy veřejného mínění, na jejich metodiku i interpretaci. Jejich údaje totiž mohou výrazně podmínit rozhodování voličů, kteří se zpravidla bojí, aby jejich hlasy nepropadly, a tedy ovlivnit i celkový výsledek voleb. Přičemž pojem celkový výsledek voleb lze definovat i jako odpověď na otázku, kdo se po hlasování občanů ujal moci.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus