Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku České republiky. V článku 17 této listiny je výslovně uvedeno: „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“. A dále: „Cenzura je nepřípustná.“
Až potud je vše v pořádku a člověk nemůže než souhlasit. Jenže hned následující bod jasně ukazuje, že snaha zákonodárce nebyla při tvoření tohoto paragrafu tak nezištná, jak by se zdálo. Tvůrci těchto našich základních práv a svobod si ponechali, pro své účely vládnutí, únikovou uličku. Bod 4 článku 17, totiž praví: „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem...“
To vše spadá pod ministra vnitra a jeden se musí ptát, čím je omezen on. Kdo má právo zřizovat nové úřady, komise, Ministerstvo pravdy? Může Chovanec o své vůli vytvořit dvacetičlenný soubor cenzorů činných za peníze daňových poplatníků? Námitka, že jde už o tak jako tak placené pracovníky ministerstva, neobstojí, protože na jejich původní místa budou zcela určitě přijati noví lidé. Chybí také časové omezení. Nebo máme hybridní hrozby, aniž by se kdokoliv obtěžoval je nějak definovat, navěky?
Že komise nemá dohromady žádná práva než na nepravdivé zprávy upozorňovat, je závádějící. Úprava náplně její práce bude už krok, který se pro veřejnost ztratí někde v ministerské vyhlášce, která nebude hlídací ratlíky naší demokracie zajímat ani v nejmenším. O trestné cenzuře se dozvíme, až budem zavíráni za rozvracení EU nebo sympatizování s Trumpem či Putinem.
Ne zákonem, ale rozhodnutím Ústavního soudu, pokud už vůbec někým, by mělo být možné svobodu slova omezit. Je špatné, že se občané mohou - po předchozím omezení - až následně domáhat svého práva povídat si, co chtějí. Sobotka by se tedy měl zeptat u Ústavního soudu, zda smí právo omezit, ne aby se prostý občan musel svého práva dodatečně domáhat. Pokud snad pro tento dotaz neexistuje patřičný mechanismus, bude se muset vytvořit. Odstranění takovýchto detailů z naší ústavy a připojené „listiny“ by mohli do svého volebního programu zahrnout politici právě vzniklé strany Realisté.
Když už i hlásná trouba německé vládní koalice, televizní stanice Phoenix, nás, Českou republiku, za ustavení komise chválí, je situace na pováženou. Evropské elity se cítí ohroženy. Záplava zákazů, pokynů a regulací nemá konce. Neuplyne den, kdy by někdo někomu něco nechtěl zakázat nebo něco alespoň zregulovat. Elity nám dnes a denně musí ukazovat, kdo je tady pánem, a pokoušet se naše svobody likvidovat.