Triumf Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách se často vysvětluje jako další z řady vzpour lidu proti elitám. Ty stávající jsou prý neschopné, lidu nerozumí, neboť s ním ztratily kontakt a izolovaly se od něj. Frustrovaný lid se tedy hlásí o slovo.
Na tomto obraze však cosi nesedí. Konkrétně především jeho aktuální hlavní hrdina – Donald Trump. Vždyť jenom jeho „lidový domek“ v New Yorku, zvaný Trump Tower, je vysoký přes 200 metrů, má 58 pater a interiér se vyznačuje prvky okázalého luxusu. Jeho obyvatele dopady globalizace asi moc netrápí. Ba naopak – dovede je umně využít ve volební kampani.
Výkladové schéma „rozzlobený lid kontra elity žijící ve vzdušných zámcích“ se na scéně pochopitelně neobjevilo až s nástupem amerického magnáta. Výrazněji se začalo dostávat ke slovu již v souvislosti s migrační krizí a posilováním různých populistických až extrémních stran v řadě evropských zemí. A pravý boom zažívalo v době po brexitu.
Nicméně ani výsledek britského referenda nelze s jeho pomocí kdovíjak uspokojivě vysvětlit. Vždyť nebýt probrexitové kampaně, do níž se zapojila významná část vládnoucí konzervativní strany, řada miliardářů a například též bulvární deník The Sun (vlastněný miliardářem a mediálním magnátem Rupertem Murdochem), lid by možná nadával na poměry po hospodách, ale referendum by pravděpodobně dopadlo pro setrvání Velké Británie v Evropské unii.
Špatné konce skoro pro všechny
V interpretaci „lid versus elity“ je rovněž zakódováno docela primitivní mravní hodnocení: lid je prý možná sice hrubý a hubatý, ale v jádru dobrý a moudrý, kdežto u elit je tomu obráceně. Jde o výklad svým způsobem marxistický, nicméně hlavně pro lid docela líbivý.
Politici i publicisté, kteří se k němu uchylují, tudíž lidu vlastně podkuřují. A mnozí z nich tak nečiní nezištně. Očekávají, že je rozhněvaný, leč v principu údajně moudrý lid vynese výš, než kde nyní jsou.
Avšak tito vzývači lidu dost často již dnes nesedí nikterak nízko, byť zdaleka ne všichni bydlí ve vlastním mrakodrapu – ale tak jako tak, vlastně se hodlají jen o něco posunout. Jsme tedy de facto svědky války různě postavených elit, nižších s vyššími, či elit z jiného oboru, například podnikání, s elitami politickými.
Část současných elit prostě využívá, ba dokonce zneužívá skutečnosti, že obyvatelstvo je ve větší než obvyklé míře nespokojené či přímo vystresované kvůli relativnímu poklesu životní úrovně, kvůli obavám ze ztráty zaměstnání či vůbec z nejisté vlastní budoucnosti v globalizovaném světě plném lokálních konfliktů i migračních proudů a vln.
Elity se tudíž asi prostřídají, lid však, jako obvykle, nejspíše ostrouhá. Přesto nepůjde o obyčejnou alternaci. Populistická sázka na lidové vášně, na strach i na globalizací rozostřenou identitu, totiž může vést k velmi špatným koncům, a to skoro pro všechny.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus