Neviditelný Pes

POLITIKA: Smutné konce nahodilosti

16.11.2016

Když se český politik dostane do úzkých, začne panikařit, odvolávat, co odvolal, a slibovat, co původně slíbil. Jako ten zmatený král ze staré pohádky.

Pro ukázku citujme z rozhovoru Bohuslava Sobotky pro časopis Echo 4. listopadu. K pnutí v ČSSD premiér říká: „Zejména bychom se teď neměli hádat, koho nominovat do prezidentské volby. Volby do Sněmovny jsou mnohem důležitější než prezidentská volba. A lidi nevolí rozhádané strany. Takže já nechci dělat nějaká vnitrostranické referenda k prezidentskému kandidátovi.

ANO také žádné referendum o prezidentském kandidátovi dělat nebude. Jsem pro to, rychle zorganizovat sjezd, ze kterého vyjdeme jako relativně sjednocená strana. Zadruhé si nemyslím, že naše budoucnost je v přimykání se k tomu, co představuje Miloš Zeman, protože to je cesta do minulosti.“

Uplynul týden a Bohuslav Sobotka v nedělních Otázkách Václava Moravce k hledání příštího prezidenta pronesl: „Budu navrhovat, aby o tom hlasovali všichni členové sociální demokracie. Proběhne vnitrostranické referendum a měli bychom podpořit toho, kdo získá největší podporu.“

Zároveň premiér zdůraznil, že pro jeho stranu jsou klíčové hodnoty, jež bude ten či onen kandidát zastávat - v případě, že by proti sobě nakonec měl stanout Miloš Zeman a textař Michal Horáček, ČSSD by podpořila spíše současnou hlavu státu. Sobotkovými slovy: „V řadě věcí se Miloš Zeman posouvá do národně konzervativní pozice. V řadě věcí ale zastává názory, které jsou blízké názorům sociální demokracie.“

Tápání lze sledovat i při současné vládní rošádě. Proslýchá se, že premiér ještě v pátek ráno nebyl definitivně rozhodnut, koho z ministrů odvolat a koho nechat. Scházel se s různými adepty do čela resortů. Někdo mu dal košem, jiný nikoli, ale stejně vše dopadlo jinak. Přitom, jak se nechal slyšet druhý muž sociální demokracie Milan Chovanec, hledat ministry metodou pokus-omyl si strana jedenáct měsíců před volbami dovolit nemůže.

Želízka v ohni

Za vším mohou být nervy, ale také podcenění koncepčního přístupu k politice. Zdejší strany nemají k ruce týmy, které by se zabývaly alternativními scénáři vývoje. Odtud ta zbrklost a nahodilost. S různými scénáři pracuje snad jen šéf ANO Andrej Babiš, který je vycvičen nelítostným byznysovým prostředím.

Jeho oponenti pak za ním zaostávají, i když třeba mají mnohem delší politické zkušenosti a v kuloárech jsou jako doma. Abychom nehledali příklady jen na levici, zmiňme nedávnou konferenci o integraci pravice.

Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek na ní lídry ODS a KDU-ČSL zaskočil nápadem vytvořit před sněmovními volbami společný blok, který by mohl svést důstojný souboj s hnutím ANO. Nepochodil. Jednak mu bylo vytknuto, že je posedlý Babišem, jednak si další pravicové formace spočítaly, jak moc by riskovaly a o co všechno by holportem s Kalouskem mohly přijít.

Mezitím Andrej Babiš kuje různá želízka v ohni. Rozumí si s prezidentem Zemanem i jeho kritikem, ministrem kultury Hermanem, sedí ve vládě s ČSSD a KDU-ČSL, ovšem pochvalně hovoří o hnutí Starostů a nezávislých, jež sílí v opozici. Do karet mu hraje, jak Bohuslav Sobotka přichází o spojence v sociální demokracii, a tiše doufá, že nějaký ten konflikt se před sjezdem rozehraje i u lidovců.

Poučení pro tradiční strany je prosté: dokud se nenaučí chovat promyšleně a konzistentně a dokud se nenaučí rozlišovat mezi střety zásadními a zbytečnými, budou s nimi dál cvičit jak populisté s dobře organizovanými armádami, tak jedinci, kteří si vystačí s mandátem z přímé volby a šikovně rozeštvávanou společností.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



zpět na článek