Neviditelný pes

GLOSA: Dejme té zklamané Hillary aspoň nějakou medaili

14.11.2016

Kdo se ošklivě vyjadřuje o demokraticky zvoleném americkém prezidentovi, musí být Putinovým agentem.

Dobře si těch Trumpových nenávistníků všímejte, nenávidí západní demokracii, určitě je platí Rusko.

Pro numerology: Velký americký průšvih začal 11. 9. A bod obratu k lepšímu nastal 9. 11. Nenapíše někdo o tom nový Balíček karet?

Hillary Clintonové udělali hroznou lumpárnu. Ve všech průzkumech, sázkových kurzech, mediálních analýzách, výrocích hvězdiček šoubyznysu, tam všude byla už předem bez jakýchkoli pochybností korunována. Může se jí někdo divit, že tomu uvěřila a už měla objednaného taxíka do Bílého domu? A teď jí najednou řeknou, že to neplatí? To je hrozně nefér. Proč jí to slibovali? Nedáme jí jako náplast nějakou čestnou plaketu? Hezkou medaili? Třeba na Staroměstském náměstí?

Rok a půl nás dokola učili, že Trump je chlípný prasák, ruský agent a rasista. Abychom to i o půlnoci uměli předříkat zpaměti. Proto nás nerušili žádnými dalšími údaji o jeho osobě, myšlenkách, plánech, výrocích, rodině. Proč ho najednou objevují a rozkopávají ten jednoduchý obrázek, na který jsme si zvykli? To se to ostatní o něm dověděli až po volbách?

Na třiadevadesát procent voličů hlavního amerického města uvědoměle volilo Clintonovou, Trumpa jen asi čtyři. Proč dávají volební právo těm blbcům z venkova? Ti tomu přece nemůžou rozumět.

Všimli jste si, jak novináři používají slovo „překvapivý“? Vytvářejí dojem, že to je vlastnost nějakého jevu. Je fialový, tenký, chlupatý, rychlý, skleněný, symetrický, ... překvapivý. Jenže překvapivost není vlastností toho jevu. Je to vlastnost pozorovatelů, to oni jsou překvapeni, protože měli chybná očekávání. Měli by říct: „k našemu překvapení“ nebo „v rozporu s naším předpokladem“. Ne „vyhrál překvapivě“.

Mediální kavárna lže. Má to v popisu práce. Potřebuje, aby publikum došlo k závěrům, které mu chce kavárna vštípit. Jenže to má jedno riziko. Oni si novináři nevědomky ty závěry navzájem vštípí sami jeden druhému. Tak dlouho chtějí ostatní uvádět v omyl, až mu sami naletí. Proto jsou vždy překvapeni realitou.

Nechcete za mě někdo dopsat další odstavce postřehů?

Převzato z blogu autora



zpět na článek