Neviditelný pes

POLITIKA: Konec pohádky o spasiteli

30.3.2016

V této úvaze si dovolím reagovat na projev ministra financí Andreje Babiše ze středy 23. března 2016 v Poslanecké sněmovně, ve kterém měl poslancům vysvětlit, jak to bylo s vlastnictvím Farmy Čapí hnízdo, v době kdy čerpala dotace. Rovněž porovnám jeho chování k vlastnímu a státnímu majetku a dovolím si navrhnout řešení situace.

V projevu pana ministra mě zaujala zmínka o převedení části vlastnictví firmy na jeho nezletilé děti. To mi připomnělo, jak policisté v devadesátých letech minulého století byli nejprve vykulení a potom rozesmátí, když na silnici zastavili luxusní auto, většinou nejnovější model Mercedesu a v osvědčení o technickém průkazu byla zapsaná jako majitelka pětiletá holčička. Proč asi? Vysvětlení bylo prosté. Kdyby zapsaným majitelem byl tatínek – zpravidla příjemce sociálních dávek, tak by nemohl dostávat podporu v nezaměstnanosti.

Takové případy byly zákonem velmi rychle postiženy. Ne všechny situace ale jdou předvídat, zákony se proto mění ex post. Pokud situaci, která se zjevně vymyká obecně respektovaným pravidlům, nelze řešit prostředky trestního, správního, obchodního či jiného odvětví práva, hovoříme o morální odpovědnosti.

Mediální kampaň? Kdo s čím zachází...

Kauza Čapího hnízda se stala odjištěným granátem. Kdykoliv může vybuchnout a Andrej Babiš s ní patrně bude konfrontován, dokud bude ve vládě. Pokud by ji nezačali rozmazávat i Babišovi novináři – používám označení, které použil pan ministr při projevu ve Sněmovně, když mluvil o novinářích Bakalových a Soukupových – byli by podezíráni z neobjektivity a z toho že nadržují svému majiteli. Možná jenom přijdou o prémie, možná jich pár skončí na dlažbě, anebo se nestane vůbec nic.

Pan ministr soptí hněvem a kauzu častuje přízviskem mediální, účelová apod. a obviňuje politické konkurenty z jejího rozpoutání s cílem dostat jej z politiky. Akademický dotaz: Není to přesně ten způsob, který používala (a používají) jím vlastněná média? Novinářské fabulace, splétající nitky příběhů na základě polopravd a účelových informací od lidí, kteří si vyřizují účty, zveřejňování nelegálních nahrávek a překroucených fakt, tzv. hnojomety. Tedy bohužel zavedená běžná praxe některých novinářů v zájmu konkrétní osoby nebo vlivové skupiny s cílem někoho pozvracet, pokálet, zhanobit, dehonestovat a celkově poškodit, se zjevným cílem dosáhnout nějaké změny (zpravidla nežádoucí). Pro obohacení naší mateřštiny bych navrhnul toto nazývat „mafráží“.

Chce se říct: Tak ať si nestěžuje, zavedla to tady jeho firma. Ale možná jenom jeho lidé chtěli udělat radost šéfovi...

Rozdílný přístup k majetku

Nyní dva příklady rozdílného přístupu k majetku ze strany pana Babiše. První případem je jeho soukromý majetek – Farma Čapí hnízdo. Nevynášel – šup s ním rodině, která může na rozdíl od tatínkovy mateřské firmy žádat o privilegované dotace, tak jako ten nezaměstnaný napsal Mercedesa na svou holčičku, aby mohl dostávat dávky.

Druhý přístup – majetek státní. Bývalá poliklinika na Žižkově. Nelegálně ji obsadili squatteři. Možná se zeptal: Když jim vyjdu vstříc, dají mi ve volbách svůj hlas? PR poradci poradili: ANO! Šup s tím squatterům. Dodneška tam ten squat dělá paseku, a i kdyby se lidé z okolí Jeseniovky rozkrájeli, squattery nevyženou. Policie se nepřetrhne. No bodejť, můžeme si vzpomenout na ty reakce, když je vyvedla poprvé. Ředitel majetkového úřadu byl vyhozen, policii hořela auta a byla vláčena v novinách. Ať si to tedy vyřídí, ten co to napáchal. Přitom tento případ vykazuje podezření z politické korupce. Příhodněji se snad nedá nazvat zjevná snaha o kupování hlasů voličů na základě politického rozhodnutí, sloužícího pofiderním aktivitám určité skupiny obyvatelstva a legalizující protiprávní stav, který přetrvává do současné doby.

Cítíte rozdíly? Ale jedno tyto dva příklady spojuje – majetek státu (tedy naše daně a to co je za ně pořízeno a spravováno) slouží k nějakému osobnímu prospěchu. V prvém případě obohacení o dotaci (sice většina byla z Brusele, ale pořád z našich daní), na kterou by za jiných okolností majitel nedosáhl, v druhém případě očekávaný zisk voličských hlasů. V obou případech s největší pravděpodobností neoprávněně.

Morální odpovědnost Andreje Babiše

43. schůze Poslanecké sněmovny byla přerušena do zveřejnění výsledku šetření OLAFu. To bude zajímavé, protože tak jako prověřování ze strany Policie České republiky, tak ani šetření Evropského úřadu proti podvodům určitě nebude veřejné. Pouze v případě odložení věci policií, nebo když OLAF nic nezjistí, lze očekávat závěrečné resumé během několika měsíců – schůze může pokračovat ještě v tomto volebním období. Sláva, hurá...

Případné obvinění ze strany policie by se určitě na míle vyhnulo přímo majiteli firmy – bylo by jen otázkou, kdo by byli obětní beránci. Nejvyšších postů by se mohla záležitost týkat pouze tehdy, pokud byl někdo neopatrný a figuroval na nějaké rozporné úřední listině nebo dal nějaký nezákonný příkaz písemně. Ale to se zdá méně pravděpodobné. Pravomocné rozhodnutí by nebylo možno očekávat dříve než za dva roky.

Pozitivní nález evropského úřadu by inicioval řízení vůči České republice s povinností vrátit nelegální dotaci a odpovídající sankci. Lze předpokládat, že proti takovým rozhodnutí by byly uplatňovány opravné prostředky. Proces by se táhnul několik let.

Shrňme to. Pokud budou zjištěny nějaké okolnosti, které budou zakládat trestní odpovědnost, anebo bude zjištěna nelegálnost poskytnutí dotace, 43. schůze již nikdy pokračovat nebude.

Druhou věci je již zmíněná odpovědnost morální, která s právním řešením situace není svázána. Porušení morálních pravidel je za současné znalostní úrovně neoddiskutovatelné a mělo by dojít k vyvození politické odpovědnosti ze strany pana ministra. Příkladů z minulosti je dostatek. Tato vláda i Poslanecká sněmovna by poté patrně fungovala do konce řádného volebního období. Andrej Babiš by se mohl naplno věnovat svému podnikání, rodině a politické kampani. Politika není jenom vládní funkce, z politiky by jej určitě nikdo nevyhnal, proti jeho vůli jej mohou z politiky dostat pouze voliči.

Nedojde-li k ústavně konformnímu řešení, tedy rezignaci člena vlády nebo jeho odvolání prezidentem republiky na základě návrhu premiéra, tak toto exekutivní uskupení nebude mít dále morální právo vládnout. Zásadním a nezpochybnitelným morálním selháním bude odpovědnost za odhalené jednání svého člena, neslučitelné s postavením ministra, které vláda odmítla řešit.

Poctivé řešení situace – předčasné volby

Jako nejpoctivější následný krok se potom jeví předčasné volby. Voliči jsou nyní konfrontováni s novými skutečnostmi, které veřejnost nevěděla před volbami v roce 2013. Nyní se ukázalo, že Andrej Babiš, kterého vynesla k exekutivní moci volební kampaň založená na likvidaci „starých pořádků“ a zavedení transparentní a čisté politiky, má přinejmenším stejné máslo na hlavě jako má řada jiných – jím tolik kritizovaných „zlodějů a nemehel“ (opět páně ministrův slovník). Je pravděpodobné, že jeho podnikání trpí stejnými nemocemi, na které poukazoval ve volební kampani u ostatních.

Každopádně pro ostatní dva členy vládní koalice – ČSSD a KDU-ČSL to není právě komfortní situace. Budou-li chtít udržet funkční vládu, tak se na ně snese hněv jejich voličů za to, že stojí za Babišem, který ve vládě z morálního hlediska již nemá co dělat.

Pokud mu ukáží záda a z koalice odejdou, tato vláda padne a dají se v plen prezidentovi – který se netají libostí vůči Babišovi a jehož tyto malichernosti nezajímají, a nezajímají ani jeho voliče. Jak již v minulosti ukázal, tak nějaká důvěra Poslanecké sněmovny jeho najmenované vládě jej rovněž nezajímá a bude schopen „svojí“ vládu držet v demisi klidně rok a půl, do voleb v řádném termínu. A lze jen přisvědčit panu poslanci Sklenákovi, že jejím premiérem by mohl být Andrej Babiš. Takto lacino by to dostat neměl...

Je potřeba si také položit otázky: Koho podporovala ČSSD v minulé prezidentské volbě? Koho budou podporovat sociální demokraté v příští prezidentské volbě? Voliči by na to neměli zapomínat a mohlo by to být součástí volební kampaně k předčasným volbám. Osobně bych se tím dost řídil.

Předčasné volby nejsou strašákem

Voličské nálady se však mění a jak to tak vypadá, tak již neplatí, že kdo vyvolá předčasné volby, tak do nich jde s handicapem. V Česku je minimálně od nástupu politické strany Veřejných věcí a politického hnutí ANO velmi nestandardní politické klima, politika se stala podnikatelským záměrem a obchodním artiklem.

Doba je vymknutá z kloubů, občané hodnotí podrazy, přešlapy, silná ramena a nastavené nohy spíše pozitivně. Lež je vnímána jako běžný prostředek k dosažení politického cíle – ovládnutí mocenských mechanismů a penězovodů.

Mediální domy se staly součástí konglomerátů velkopodnikatelů a mohou být v politickém souboji snadno zneužity. Naštěstí má volič možnost čerpat informace z nezávislých zdrojů (pokud nedojde k cenzuře internetu) a nemusí být odkázán pouze na informace, které nám budou politické subjekty servírovat. Z tohoto pohledu nelze vnímat vyvolání předčasných voleb nikterak zásadní pro jeho rozhodování, zejména pokud se bude cítit určitým politickým subjektem podveden. Budou-li profesionálně vysvětleny důvody, proč k předčasným volbám dochází, budou vnímány spíše pozitivně.

Pro vyvolání předčasných voleb hovoří ještě jeden důvod. Podle téměř všech průzkumů by volby do Poslanecké sněmovny vyhrálo politické hnutí ANO s větším či menším náskokem před ostatními. Jeho preference i přes současnou situaci, která by je spíše měla ovlivňovat opačně, rostou. Takže nás vládnutí Andreje Babiše patrně nemine, proto čím dříve začne – tím dříve skončí. I když jak ukazuje nejnovější zkušenost ze Slovenska – ani s 30% volebním výsledkem není bez zásadních veletočů jednoduché sestavit vládu, tak ještě uvidíme...

Ale zpátky domů. Zažíváme konjunkturu, ekonomika slušně šlape a to i politickému harašení navzdory. Nemusíme mít obavu z nějaké fiskální nebo monetární krize, alespoň v nejbližší době. Za těchto podmínek je vládnutí poměrně snadné (podle Matrixu AB na to stačí i surikaty)...

Na závěr doporučení členům našeho zákonodárného sboru: Jestliže pan ministr Babiš sám neodejde z vlády a pokud s jeho konáním nesouhlasíte, udělejte všechno pro to, aby byl odvolán. V opačném případě učiňte kroky k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny, nechcete-li vyměnit vlastní čest za jeho osobní zisk. Bude to v zájmu občanů České republiky a může tím jenom získat vaše věrohodnost.

Psáno v Praze dne 26. března 2016

Ivan Bílek


zpět na článek