POLITIKA: Protiprávní rozhodnutí Vlády ČR

Proč budeme platit za předraženou leteckou záchranku

Před několika dny vláda schválila návrh na tendr pro poskytování letecké záchranné služby v šesti regionech od roku 2017. Ve zbývajících čtyřech oblastech má leteckou záchranku zajišťovat armáda a policie. V případě využití ozbrojených sil se ale jedná o naprosto nesmyslný požadavek lidí působících na příslušných resortech, který je navíc zcela v rozporu s platnými právními předpisy.

Nejprve ale k aktuální situaci. Osm z deseti leteckých záchranných služeb Česku je nyní v rukou soukromých společností. Výjimku představují střediska Plzeň a Praha provozovaná Armádou ČR, resp. Policií ČR. Záchranný systém funguje bez jakýchkoliv problémů a řada zemí se jezdí jeho fungováním inspirovat.

U zmíněných dvou záchranek, které nejsou provozované soukromníky, narážíme už dnes na několik problémů, kterým bych se chtěl věnovat ve zbytku tohoto článku. Hlavní potíž spočívá v tom, že ozbrojené složky by leteckou záchrannou službu správně vůbec provozovat neměly, jelikož podle vyjádření Úřadu pro civilní letectví nedisponují licencí pro vykonávání letecké záchranné služby ani žádnou výjimkou, která by jim takovou činnost umožňovala. Dodávám ale hned zkraje, že problematických bodů, spojených s vládním usnesením, nalezneme hned několik.

Rozpory s mezinárodními pravidly

Začněme u pravidel stojících nad českou legislativou. Jak Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví, tak Nařízení Komise (EU) 965/2012, které řeší technické požadavky a správní postupy letového provozu, podmiňují provoz letecké záchranné služby jednak licencí k obchodní letecké dopravě, ale také osvědčením leteckého provozovatele (AOC). Jak už ale bylo zmíněno, tak ani Policie ČR, ani Armáda ČR tyto podmínky nesplňují a pro tyto složky ani neexistují žádné výjimky. Přitom žádný podnik (ani záchranná služba) nesmí provozovat leteckou přepravu cestujících bez provozní licence.

Provoz vrtulníků letecké záchranné služby je tedy výlučně záležitostí civilního letectví. Armádní či policejní letadla jsou dle Úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1947 považována za státní a nikoliv civilní. Vrtulníky patřící policii či armádě jsou zapisovány do speciálních rejstříků a ne do rejstříku civilních letadel vedeným Úřadem civilního letectví. Přitom zákon o ozbrojených silách zápis do obou rejstříků zcela vylučuje. Je mi opravdovou záhadou, jak chtějí navrhovatelé zmíněná pravidla obejít.

A podle stejných pravidel musí mít piloti nalétáno několik stovek hodin na letecké záchranné službě. Ty si soukromníci pravidelně školí, nikoliv však armáda a policie. Zkušenosti pilota záchranáře prostě nezískáte za několik měsíců. Jak to bude chtít Armáda a policie řešit, je tak opravdová záhada.

Ve zjevném rozporu s právními předpisy ČR

Vládní usnesení není jen v rozporu s mezinárodními předpisy, ale také s platnými českými zákony. Ptám se, proč se někdo z těch, kdo návrh předkládali, ani neobtěžoval zjistit si znění příslušné legislativy? Podle Zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě letadla pro leteckou záchrannou službu smluvně zajišťuje ministerstvo zdravotnictví s provozovateli letadel. Provozovatelem letadla pro záchranné vrtulníky ale může být jen držitel licence a AOC. Příslušné podmínky pro vydání licence a AOC jsou vymezeny Zákonem č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a zde zmíněné podmínky nemohou armáda ani policie objektivně splnit.

Ano, mohou existovat výjimky, kdy ozbrojené složky v souladu s platnými pravidly leteckou záchranku zajišťovat mohou. Jedná se však pouze o výjimečné a striktně vymezené případy. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR možnost využití letecké techniky připouští, ale pouze v případě nebezpečí z prodlení a nestačí-li síly a prostředky k zajištění strojů pro záchrannou službu, může se na zabezpečování letadel podílet policie. Smí se tak ale stát pouze za výjimečných objektivních stavů.

V případě armády se mají věci tak, že zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách uvádí jasně, že v případě hrozby nebezpečí z prodlení a nedostatku sil a prostředků k zajištění letadel pro záchranku se armáda může podílet na zabezpečování letadel. V našem případě jde ale o standardní provoz letecké záchranné služby a obávám se, že výjimka nebude v tomto případě dost dobře možná.

Vedle toho zde máme ještě další problém v podobě nedostatečného personálního obsazení. Ministerstvo vnitra totiž samo přiznalo, že mu chybí piloti. Také ministerstvo obrany uvádí, že nemá dostatek lidí ani strojů pro rozšíření letecké záchranky. Fakticky jediný způsob, jak může armáda a policie urychleným způsobem získat dostatek pilotů, je likvidace soukromých provozovatelů a „přetažení“ původních pilotů soukromých provozovatelů do vlastních řad.

Tím výčet potíží zdaleka nekončí. Další háček spočívá v tom, že většina heliportů neumožňuje přistávání armádních vrtulníků. V případě realizace vládního návrhu by se tedy jednalo o zmařenou investici do stávajících moderních úprav. Navíc se Sokolem na mnohá místa mezi paneláky nebo na úzké silnice prostě nesednete. Z toho logicky vyplývá, že armáda tak bude chtít pořídit další vrtulníky za miliardy, což jsou další výdaje pro stát.

Rozhodnutí vlády může ohrozit životy lidí

Za největší absurditu považuji to, že policie a armáda tady budou létat záchranku. Možná v budoucnu budou hasiči převážet vězně nebo záchranáři hasit požáry. Policie a armáda prostě k tomu nejsou zřízeny a mají ze zákona plnit jiné úkoly. V případě, že dojde k ohrožení státu, nebude tu mít kdo zajišťovat záchranku, protože policie a armáda pošlou své vrtulníky do akce.

Již dnes policie neplní vrtulníky své úkoly. Například vzpomeňme případ v Uherském Brodě. Tam útočník vystřílel restauraci a namísto jeho zneškodnění se policie stáhla a čekala desítky minut na zásahovku, která do místa jela nepochopitelně auty, protože policie neměla v Brně vrtulník s posádkou, i když to má vlastním usnesením z roku 2009 zajišťovat v režimu 24 hodin denně. Policie tak opakovaně neplní vrtulníky úkoly, které ze zákona má.

Další problém: Neekonomičnost

Kamenem úrazu není jen celkový rozpor návrhu platnými s právními předpisy, ale také naprostá nehospodárnost zamýšleného řešení. Srovnání výdajů uvedených v následující tabulce více než výmluvně svědčí o do očí bijící nevýhodnosti využívání armády a policie pro leteckou záchranku:

Jak je patrné z výše uvedené tabulky, tak soukromé společnosti DSA a Alfa, které nyní provozují osm z deseti leteckých záchranek v Česku, mají náklady daleko nižší. Jejich cena zahrnuje na rozdíl od policie a armády pro Českou republiku cenu konečnou. Proto je návrh v kontradikci se zákonem o rozpočtových pravidlech, který nařizuje plnit úkoly co možná nejhospodárnějším způsobem. A k tomu ještě dodávám, že v neposlední řadě i proti zdravému rozumu.

Takže, shrňme si to celé ještě jednou v krátkosti.

a. Návrh na další rozšíření využití ozbrojených složek v letecké záchranné službě odporuje platné legislativě, ať už české či evropské, a ozbrojené složky nemají ve skutečnosti oprávnění provozovat civilní leteckou záchrannou službu.

b. Kromě toho se jedná o několikanásobně dražší řešení, než kdyby záchrannou službu poskytovaly soukromé společnosti při srovnatelných nákladech.

c. Někdo si opět na tomto kroku namastí neskutečně kapsu tím, že bude dodávat vrtulníky, servis a školení. Jako tomu bylo v případě gripenů nebo pandurů.

Stejná služba za dražší cenu, neberte to. Proč platit méně peněz za poskytnuté služby, když můžou být stejné a mnohem dražší, že? Tak to lépe opravdu nebude.

Autor je členem kontrolního, bezpečnostního a rozpočtového výboru Evropského parlamentu za KDU-ČSL