Skupiny politiků se pokoušejí vždy po volbách tichou cestou, možná nechtěně, omezovat demokracii a znevažovat výsledky voleb. Jsou to ti politici, kteří vytvářejí povolební koalice. Například strany, které nevyhrály, se spojí do tak zvané koalice proti straně, co vyhrála. Říká se tomu vyšachování. Kdo jej vymyslel a kdo jej používá, je nedemokratický ignorant a měl by být od demokratů izolován a vyhoštěn do států s diktaturou, aby si tam užíval své.
Po vyšachování pak někteří voliči začnou pochybovat o smyslu voleb a příště k volbám již nepřijdou. Je to určitě jedna z příčin malé účasti voličů ve volbách. Občan si přeje, aby jím zvolení zástupci v tajném hlasování zvolili své vedení, aby byla jmenována a schválena vláda a aby všichni co nejdříve začali pracovat k jeho prospěchu. Vždyť si své zástupce (zaměstnance) také platí! Není zvědav na dlouhodobé koaliční vyjednávání a na tomu odpovídající flákání. (Případné spory stran, které se dostaly do PS, je nutno hodit za hlavu nebo je průběžně řešit soudní cestou.)
Ovšem nejen vyšachování, ale i vytvoření jakékoliv koalice stran je nedemokratické. Vrcholem pak byla v ČR světově známá opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS.
Jak je možné, že různé spolky, nevládní neziskové organizace, správní a dozorčí rady akciových společností dokáží dobře pracovat bez koalic a politici to nedokáží? To jsme si zvolili tak neschopné zástupce?
Jak je vůbec možné, že se tvoří koalice, které nejsou zmíněny v Ústavě? Nevznikají koalice jen proto, aby si politici zjednodušili svou práci na úkor fungování demokracie? Nebo také proto, že by se jinak ukázalo, že politické strany nejsou až tak moc důležité? Co když jsou všechny koalice protiústavní?
Cílem politiků by měl být spokojený občan, což je často v rozporu s koaličním způsobem vládnutí. Například proto, že dobré návrhy a náměty opozice na zlepšení života občanů jsou téměř vždy z principu ignorovány, a dokonce včetně autorů zesměšňovány – jde přece o konkurenci! Proto by koalice stran měla být nahrazena zdravým rozumem a čistým svědomím, jak je to uvedeno ve slibu poslanců a senátorů: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Poslanci, senátoři a zastupitelé, kteří jsou v koalici, musí hlasovat s ní, i když je to v rozporu s jejich vědomím a svědomím. Jinak by je totiž strana v příštích volbách nepostavila na kandidátku nebo by je dokonce vyloučila ze svého středu.
Předpokládaná patová povolební situace na Slovensku by mohla být lehce vyřešena tím, že by žádná koalice nevznikla - nikdo by se o ni ani nepokoušel. To by ale potom politici museli začít ihned pracovat. A chtělo by se jim?
Demokracii je prý třeba bránit každý den, tak jsem se tedy o to pokusil. (Zavřete ústa - odcházím.)
Autor je praktický sociolog, Senior roku