V historii Sněmovny bude schvalování zákona o elektronické evidenci tržeb (EET) jistě jen epizoda. Ale neblahá. Proto stojí za to vyvodit z ní náležitá poučení, aby důvěryhodnost parlamentní komory pro veřejnost, hodnoty tak důležité pro fungování parlamentní demokracie, nebyla oslabována neodpovědnými hrátkami pravicové opozice TOP 09 a ODS.
Co si myslet o výrocích pronášených s hraným patosem, že hlasování je znásilněním parlamentní demokracie, jež nemá od vzniku České republiky obdoby, když sama menšinová opozice znásilňovala svým obstrukčním chováním tyto principy? Politická rozhodnutí podle ústavy vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Dostane-li vláda potřebnou důvěru ve Sněmovně, má právo prosazovat v ní návrhy zákonů, aby mohla vládnout.
Bude vskutku zajímavé, jak pravicové strany odůvodní svůj návrh Ústavnímu soudu, aby rozhodl o neústavnosti postupu vládní většiny a zákon zrušil.
Lze tu jen připomenout, že poslanci ČSSD kdysi podali ústavní stížnost ve věci tzv. Topolánkova batohu, kdy vládní většina prosadila společné projednání a hlasování o návrhu zákona, do něhož spojila třináct různých zákonných předloh.
ÚS tehdy upozornil na porušení určitých procedurálních pravidel, ale podle jeho názoru to nebylo tak závažné, že by byly tím porušeny zásady ústavnosti. V tomto případě stojí proti sobě možné porušení určitých procedurálních ustanovení při projednávání a hlasování o návrhu zákona ve třetím čtení, ale proti tomu stojí dlouhodobé porušování principu ústavnosti a demokracie, když malá menšina poslanců znemožňovala vládní většině schválení jejího návrhu.
Vládní většina by z toho měla vyvodit praktické závěry. Jde tu např. o zneužívání práva na přestávky poslaneckých klubů, to vyžaduje změnu dosavadní praxe. Přestávky by měly být omezeny a jejich délka by se měla důsledně řídit počtem členů klubu.
Jak Miroslav Kalousek, tak Petr Fiala rádi vystupují jako obránci parlamentní demokracie, kterou podle nich u nás ohrožuje působení Andreje Babiše a jeho hnutí ANO.
Svým obstrukčním chováním však pro mnoho občanů jen potvrzují, že Babiš má pravdu, když mluví o „parlamentní žvanírně“, a posiluje tak mezi občany touhu po vládě silné ruky.
Tyto skrytější důsledky průběhu parlamentního jednání na politický život a na reakce veřejnosti nelze zvláště v současné složité vnitropolitické i mezinárodní situaci přehlížet.
Autor, bývalý poslanec ČSSD, je ústavní právník
Právo, 25.2.2015