Ministr spravedlnosti versus ministr vnitra
V minulých dnech jsme byli svědky střetu ministra spravedlnosti s ministrem vnitra a policejním prezidentem, který poukázal na hlubší problém, o kterém se zatím nemluví a kterému se říká generační a profesní konflikt.
Ač věkový rozdíl mezi nimi není tak velký: Robertu Pelikánovi je 37 a Milanu Chovancovi 46 let a Tomáš Tuhý je ještě o dva roky mladší, zřejmě někde mezi ročníky narozenými na počátku 70. let a na zlomu 70. a 80. let se táhne, minimálně u těchto lidí, hranice generačního a profesního zlomu, který se projevuje rozdílnou schopností komunikace ve veřejném prostoru.
Zatímco Pelikán jakožto řádně vystudovaný právník upozornil věcně po demonstracích pro a proti muslimům, že existuje video, kde jsou lidé, kteří jsou ozbrojeni, mají maskovaný obličej a na které v klidu dohlíží policejní skupina, i když oboje demonstrantům zákon zakazuje. Proto se domníval, že takovou věc není třeba čtrnáct dní vyšetřovat.
Naproti tomu starší minstr vnitra Chovanec, kterému řádné vzdělání chybí, se radoval, že policie během sobotních událostí v Praze udržela pořádek a měla celou dobu situaci pod kontrolou. Zároveň zadal policejnímu prezidentovi, aby do 14 dnů důkladně prošetřil údajné excesy a chování policistů u přenosového vozu Českého rozhlasu.
A podobně hovořil policejní prezident Tuhý, který řekl, že policie svou roli zvládla, že postupovala striktně podle zákona s maximálním využitím metod a prostředků antikonfliktní komunikace. Jejich profesionální nasazení a přístup velice ocenil, protože zabránili nejednomu vyostření situace.
Cituji tak obsáhle hlavně proto, aby bylo zřejmé, že jde o selhání v komunikaci: reaguje-li někdo na přesně popsané výtky a porušení zákona obecnými frázemi, protože se pohyboval většinu života v prostředí, kde mu to doposud vždy stačilo, snižuje důvěryhodnost policie i sama sebe v očích veřejnosti.
A přitom kdyby oba pánové dokázali vystoupit ze zaběhaných frází a neodpovídali jen předem naučenými slovními spojeními, mohli mu zřejmě odpovědět podobně věcně, jak se dalo vyčíst z několika dalších vyjádření, která však v následujících dnech zapadla v řadě klišé.
Skupina policistů, která stála proti levicovým demonstrantům na Malé Straně a která je na videu, nebyla na podobné zákroky vycvičená a navíc byla v menšině, proto nezasáhla. Otázka je, proč velící důstojník na místo, kde došlo k evidentnímu porušení zákonů, nepřivolal pohotovostní jednotku a proč policie odmítla ochránit pracovníky přenosového vozu.
Rovněž by se mělo zjistit, proč se policie rázně neohradila proti výroku Adama B. Bartoše, že policie je na straně krajně pravicové Národní demokracie.
To jsou zřejmě selhání, která je třeba vyšetřit. Apriorní záštita policistů, kterou oba pánové předvedli, má ale v normální společnosti vždy bumerangový efekt: obrátí se proti instituci, kterou zastupují, a to si ani policie nezaslouží.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus